Článek
Problematice důchodů se věnuji už dlouhou dobu, ale s podobným příběhem jsem se ještě nesetkal. Zahrnuje velmi úspěšnou celebritu, dva soudní spory, boj za spravedlnost i poněkud překvapivou zkostnatělost důchodových pravidel a pasivitu úředníků. Toto je příběh zpěvačky Heleny Vondráčkové a jejího boje se státem o důchod.
V roce 2023 proběhla mnoha médii informace, že se Helena Vondráčková soudila o výši svého starobního důchodu. Byl velmi nízký, což bylo způsobeno zejména tím, že jí Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nezapočítala doby důchodového pojištění před rokem 1990.
Zpěvačka u soudu uspěla a úřad jí nakonec do důchodu dodatečně započítal i další doby pojištění, kdy působila pod agenturou Pragokoncert. Za běžných okolností by to vedlo k výraznému zvýšení důchodu, jenže v tomto případě nastala nešťastná souhra okolností, kdy se důchod nejenže v podstatě nezvýšil, ale došlo i k tomu, že splátky za několik let propadly státu. Ale vraťme se na začátek.
Soudní vítězství o započítání dob pojištění
Helena Vondráčková požádala o důchod v roce 2019. Vzhledem k tomu, že nemá děti, má důchodový věk 60 let a standardně by měla nárok na řádný důchod od roku 2007. Její důchodová evidence ale byla problematická a ČSSZ jí neuznala dobu pojištění a příjmy za mnoho let. Kvůli tomu nesplnila podmínky minimální doby důchodového pojištění, která byla dříve 25 let.
Byl jí tedy přiznán takzvaný odložený důchod, na který vzniká nárok později a stačí k němu kratší doba pojištění. V jejím případě šlo o 7 let, takže jí byl k roku 2014 přiznán důchod ve výši 11 240 Kč s tím, že zpětně jí byl důchod doplacen.
S touto částkou ale Helena Vondráčková nebyla spokojená, zaráželo ji zejména to, že jí vůbec nebyly zohledněny odpracované roky v 60. až 80. letech. Přitom bylo zcela zřejmé, že působila jako zpěvačka. ČSSZ jí tyto doby neuznala ani přesto, že doložila různá potvrzení o výdělcích i čestná prohlášení tehdejších funkcionářů agentury Pragokoncert. Proto se obrátila na soud a ten vyhrála. Soud konstatoval, že období v letech 1969 až 1987 jsou oprávněnými dobami důchodového pojištění a úřad je musí do důchodu započítat.
Velké uznání pro Helenu Vondráčkovu
Je to zásadní vítězství a dobrá zpráva i pro další umělce, kteří působili v Československu před rokem 1989. Nízké důchody mnoha umělců jsou dlouhodobě předmětem diskuse, podstatné ovšem je, ať už šlo o známé herce či zpěváky, nebo řadové umělce, jejich postavení v té době bylo specifické. Na jejich činnost se nepohlíželo jako na běžné zaměstnaní, ale fungovali jako takzvaní svobodní umělci a měli i vlastní systém honorářů. Problém je, že ČSSZ v některých případech kvůli chybějícím dokladům odmítá uznat, že pracovali, a výsledkem může být i velmi nízký nebo dokonce žádný důchod.
Je si toho vědom i Martin Michal, manžel Heleny Vondráčkové, s nímž jsem o výsledku soudního řízení hovořil. „Celou dobu jsme se snažili, aby uznali správnou výši důchodu, a nakonec se nám podařilo dosáhnout toho, že započítali to, co měli,“ řekl mi Martin Michal, který to považuje za důležité vítězství a dosavadní postupy úředníků nechápe. „Umělci mají problém prokázat, že před rokem 1990 pracovali, měli výdělky a platili státu. V důchodu se jim to nezohledňuje a všichni jsou na tom biti, ať už hrají uměleckou první nebo pátou ligu. Nám se podařilo vytvořit v podstatě precedens,“ dodal.
V tomto ohledu si Helena Vondráčková nepochybně zaslouží uznání, že za své důchodové nároky bojovala a nasměrovala budoucí rozhodování úředníků. Zdaleka ne každý umělec má dostatek peněz na to, aby si platil advokáta a další soudní výlohy, a v tomto ohledu prokázala neuvěřitelnou službu mnoha svým kolegům, kteří nedosáhli na umělecký vrchol jako ona.
Měli bychom ocenit i její boj proti složitým a nepřehledným důchodovým pravidlům a úředním postupům, které někdy trvají na striktním výkladu zákona, přestože se rozhodnutí tak trochu míjí s realitou. Případ Heleny Vondráčkové je toho názorným příkladem, protože je zcela evidentní, že od roku 1965, kdy získala prvního Zlatého slavíka, nepřetržitě pracovala. A naprosto nemá logiku, aby se jí část těchto let nezapočítala do důchodu jen proto, že si s tím úřední mašinérie nedokáže poradit.
Je proto docela smutné a tragikomické, že na nepružná důchodová pravidla a úřední pasivitu nakonec Helena Vondráčková doplatila. Prvním soudem totiž její příběh nekončí.
Nevýhodné dřívější datum přiznání důchodu
Jak už bylo zmíněno, zpěvačka získala dalších přibližně 18 let důchodového pojištění a tedy i potřebnou minimální dobu důchodového pojištění (25 let), takže nárok na důchod už jí vznikl od roku 2007 a již se nemusela spoléhat na odložený důchod. Vzhledem k tomu, že původně bylo žádáno přiznání důchodu od data vzniku nároku, změnila ČSSZ datum přiznání na rok 2007 (namísto původního roku 2014) a výsledkem byl důchod ve výši 8 895 Kč.
V tomto okamžiku nastala paradoxní situace. Je známo, že Helena Vondráčková pracuje, koncertuje a vydělává celou dobu a nikdy kariéru nepřerušila. A změnou data přiznání tedy přišla o již jednou zohledněné doby pojištění a výdělky získané v letech 2007 až 2014. Stačilo by, kdyby si ponechala původní datum přiznání v roce 2014 a tyto roky by se jí zohlednily jako takzvané přesluhování, tedy práce bez přiznaného důchodu, což by jí výrazně zvýšilo důchod. Za každých 90 dnů přesluhování se totiž důchod zvyšuje o 1,5 % výpočtového základu, teoreticky by tedy mohla mít důchod výrazně vyšší, v podstatě jako by získala dalších nejméně 25 let pojištění.
Posunutí přiznání důchodu na pozdější termín dávalo smysl i z toho pohledu, protože zpětné doplacení starších splátek důchodu je podle zákona možné pouze za 5 let, jinak nevyplacené důchody propadají státu. Už dopředu tedy bylo zřejmé, že důchod přiznaný před rokem 2014, tedy za 7 dalších let, nebude vyplacený a zpěvačka o tyto peníze přijde.
Možná jsem trochu naivní, ale čekal bych, že v tomto ohledu budou úředníci nápomocní. Mohli zpěvačce poradit, že ponechat datum přiznání důchodu k roku 2007 nedává žádný smysl, a naopak se tím připraví o dost peněz. Bohužel se to zřejmě nestalo a výsledkem bylo finální rozhodnutí o důchodu, který nakonec byl ve své podstatě méně výhodný. Jde tak trochu o vítězství s hořkou příchutí a snad se nabízí i označení Pyrrhovo vítězství.
Méně už se ví, že v tomto okamžiku se Helena Vondráčková obrátila na soud podruhé, a podstatou sporu byly právě „nově“ nezapočítané odpracované roky 2007 až 2014 i formalistický přístup ČSSZ. Nad pasivitou úředníků se ostatně pozastavila i sama soudkyně, když v rozsudku uvedla: „Soudu není jasné, proč žalovaná (v souladu se zásadou vstřícnosti vyjádřenou v § 4 odst. 1 a 2 správního řádu) neposkytla žalobkyni třebas i jen neformální poučení o tom, že její problém by se vyřešil, pokud by požádala o změnu data přiznání důchodu.“ Podle soudu mohla ČSSZ už dopředu předpokládat, že Vondráčková požádá o změnu data a bude tedy nutné vydat nové rozhodnutí, což jen zvýší administrativu.
Bohužel Helena Vondráčková, patrně z neznalosti nebo kvůli opomenutí, o změnu data přiznání důchodu nepožádala a ponechala rok 2007. Následně uplynula i 30denní lhůta od doručení rozhodnutí o přiznání důchodu, během níž je možné změnu data přiznání uskutečnit. Pokud lhůta uplyne, není už možné nic změnit. Zákon je v tomto ohledu zcela jednoznačný a soudu nezbývalo nic jiného, než tuto žalobu zamítnout.
Nejde o první rozhodnutí soudu, kdy bylo konstatováno, že po uplynutí předepsané lhůty už datum jednou přiznaného důchodu nelze změnit, i když je důchod méně výhodný. Na to doplatila například část lidí, kteří si v roce 2023 požádali o předčasný důchod, ale pak svou žádost chtěli vzít zpět. Například muž z Litoměřicka se kvůli tomu soudil, ale zatím neuspěl.
Komplikovaná a nesrozumitelná pravidla
Opět se ukazuje, že důchodová pravidla jsou natolik komplikovaná, že běžný člověk má jen malou šanci jim hlouběji porozumět. Bohužel tomu nepřispívají ani politici, kteří zákon o důchodovém pojištění často mění a přidávají nejrůznější výjimky nebo omezení. Výsledkem jsou pak i některé paradoxní nebo nespravedlivé situace, na které lidé zbytečně doplácejí. Některým jsem se věnoval i v tomto článku. Úsměvné je, že občas se v nich dokonale neorientují ani sami úředníci.
Možná by stálo za to, aby se našli nějací osvícení politici a proces přiznávání a počítání důchodů trochu zjednodušili, možná bychom potom ušetřili i na náročné administrativě. Na druhou stranu je ale možné, že státu současný stav vyhovuje, ostatně stačí si jen letmo spočítat, kolik peněz „ušetřil“ díky nižšímu důchodu z dnešního příběhu.
