Článek
Veřejnou debatu o financování budoucích důchodů před nedávnem rozvířil ministr Marian Jurečka, který konstatoval, že rychle klesá počet ekonomicky aktivních lidí, kteří vydělávají na důchody. Současně jako jeden z hlavních důvodů označil skutečnost, že nyní v Česku chybí zhruba 900 tisíc dětí, které se nenarodily.
Jedním z důležitých cílů současné vlády, v níž převládají konzervativní strany, je aktivní podpora rodin a rodičovství. Programové prohlášení vlády obsahuje řadu prorodinných opatření, například rozšíření možností předškolní péče, podporu zkrácených úvazků rodičů nebo flexibilnější pravidla pro rodičovský příspěvek.
Ocenění výchovy dětí
Také nedávno představené vize důchodové reformy přinášejí několik významných změn, které mají v důchodu ocenit skutečnost, že někdo vychoval děti. Zaveden má být například takzvaný rodičovský vyměřovací základ, který formou „fiktivních“ výdělků pomůže lidem, kteří zůstávají s dítětem doma. Také se má zavést dobrovolné sdílení důchodových nároků manželů, takže v budoucnu již nebude muset být v důchodu „trestán“ rodič za to, že pečoval a nevydělával peníze.
Společně se zavedením výchovného, tedy bonusu 500 korun za každé vychované dítě, který je vyplácen od letošního ledna, tak ve vztahu k důchodu půjde o tři motivační prvky, které by mohly podpořit lidi v plození dětí. A pokud se k tomu přidají i další věci mimo důchod, které vláda plánuje, stane se Česko zemí pro rodičovství mnohem příznivější. (Tedy pokud vše začne opravdu fungovat a nezůstane jen u polovičatých či protichůdných řešení. Například když vláda současně plánuje zrušit třeba školkovné.)
V podstatě to vypadá, jako by tato země chtěla budoucí stabilitu důchodového systému řešit tím, že se začne rodit mnohem více dětí. A ty pak budou v dospělosti odvádět více peněz na sociálním pojištění a financovat důchody předchozích generací. A bude to potřeba, protože demografický vývoj naznačuje, že už v polovině století budou třetinu české populace tvořit senioři nad 65 let. Pokud se tedy začnou rychle rodit nové děti, mohli bychom mít v té době už méně trápení.
Je tady politická shoda
Nejde přitom jen o záměr vlády, ale myšlenku většího množství dětí podporuje i opozice. Nad tím, že se v Česku rodí málo dětí, se před pár dny pozastavoval například Andrej Babiš z hnutí ANO. Poukázal na to, že v loňském roce se narodilo o 12 tisíc dětí méně, z čehož poněkud nelogicky obvinil Fialovu vládu. Ať už ale za děti počaté převážně v roce 2021 může kdokoliv, Babišovo volání je jasné – lidé se dnes bojí mít děti a je nutné to změnit a rodiny podpořit. A po větší podpoře rodin a zvyšování porodnosti volá i SPD.
Vypadá to tedy, že akční plán na zvýšení porodnosti by mohl být realizován co nejdříve, minimálně politická shoda na tom je. Možná se nám tady brzy začne rodit generace dětí, kterou budeme moci pojmenovat jako Fialovy děti, protože plánovaný populační boom by mohl započít právě v době vlády Petra Fialy. Bude to generace, která snad za 20, 30 nebo 40 let podrží náš důchodový systém. A jejíž důchod začne být aktuální nejdříve za 60 let, což je hodně daleko.
Bude to podobné jako u Husákových dětí, které se často stávají předmětem odborných a politických debat. Silné ročníky ze 70. let držely naši ekonomiku v posledních letech a díky tomu byl důchodový systém roky docela vyrovnaný. Jenže teď tato generace odchází do důchodu a do práce nastupují i výrazně slabší ročníky z 90. let. Kdo bude na důchody Husákových dětí vydělávat? To není úplně jasné.
Práce pro Fialovy děti
Podpora mladých rodin je důležitá a může ekonomice výhledově pomoci. Takže na jednu stranu je to dobrá zpráva. Zároveň je ale nutné myslet na to, že česká ekonomika musí být moderní a konkurenceschopná. Musí reagovat na aktuální technologické změny, zvláště v oblasti digitalizace, automatizace a také umělé inteligence, aby dokázala za 20 nebo 30 let vytvářet moderní pracovní místa. A to se zatím příliš neděje, přestože víme, že i Česko umí stvořit miliardové technologické firmy s velkým potenciálem.
Vedle rodin a rození dětí by se proto měly začít podporovat i technologické sektory, protože nikdo si nepřeje, aby tyto Fialovy děti skončily na špatně placených místech v továrnách. Anebo hůře – bez práce, to když se bude i nadále rozšiřovat automatizace. To, že dnes Česko ještě jako „montovna Evropy“ stále funguje, neznamená, že tomu tak bude i v budoucnu.
