Článek
Neuplyne týden, abych se nesetkal s příspěvkem, ve kterém si nějaký důchodce stěžuje na svůj nízký důchod. Podobné stížnosti se objevují na sociálních sítích, v článcích tady na Médium.cz a chodí mi také na e-mail, obvykle když vydám článek se statistikami vyplácených důchodů.
Typickým příkladem je paní Jitka, která na Facebooku pod příspěvkem ministra Mariana Jurečky napsala:
„Je mi 73 roků, pracovala jsem 45 let od patnácti v JZD a fabrice, vychovala tři děti. Mám teď s tím příplatkem na děti a těmi dvěma stovkami od ledna 2025 důchod 12 095 Kč.“
Vypadá to, že takové prohlášení je dost zavádějící. Zmíněná paní měla zřejmě v evidenci nějaké nesrovnalosti, třeba jí chyběly některé doby pojištění nebo započítané odvody, což by se možná dalo doložit. Možná také úředníci udělali chybu a stačilo by situaci řešit, třeba prostřednictvím úřadu ombudsmana.
A je také možnost, že si paní vymýšlí nebo neříká úplnou pravdu. Co když část svého života pracovala třeba na dohody bez sociálních odvodů, nebo se jí tato práce z nějakého důvodu nepočítá do důchodu? Je opravdu velmi podivné, že má takto nízký důchod, zvláště když si uvědomíme, že v letech 2022 a 2023 proběhly hned tři mimořádné valorizace a i nízké důchody se docela skokově navýšily.
Je klidně možné, že jí byl opravdu vypočítán takto velmi nízký důchod, který bez výchovného za tři děti dosahuje na úroveň jen lehce přesahující 10 tisíc korun. Ale s největší pravděpodobností to nebude problém státu. Pokud neznáme úplný příběh a kontext nízkého důchodu, jde pouze o laciný výkřik, který může mít klidně i úplně jiný záměr – pouze nás naštvat. Ostatně když jsem se zmíněné paní v reakci na její příspěvek zeptal na více informací, už na to nereagovala.
Nízký důchod nevzniká bezdůvodně
Vždy, když někde uvidíme stesky nad nízkým důchodem, měli bychom si uvědomit, že za tím zřejmě bude nějaký konkrétní důvod. Může to být člověk, který:
- Část života pracoval mimo systém sociálního pojištění a neplatil si odvody.
- Dlouhou dobu pracoval jako OSVČ a měl nízké odvody. Je nutné si uvědomit, že v takovém případě platil pojištění jen z 50 % daňového základu, tedy fakticky z poloviny zisku (příjmy po odečtení nákladů nebo paušálu). Výraznější zvýšení pojištění zavedla až současná vláda.
- Byl majitel firmy a peníze si vyplácel hlavně prostřednictvím podílu na zisku společníka, který se daní srážkovou daní.
- Část života pracoval v zahraničí a jde pouze o dílčí důchod. Druhý důchod mu pak vyplácí země, ve které získal část dob pojištění. V Česku je ostatně část důchodců, kteří pobírají dílčí důchod ze Slovenska, třeba proto, že před rozdělením Československa pracovali ve slovenském podniku.
- Může to být herec, zpěvák nebo jiný umělec, který má nízký důchod související se specifickým postavením a oceňováním umělecké profese před rokem 1989.
- Pobíral invalidní důchod I. nebo II. stupně (nebo dříve částečný invalidní důchod), který se nepočítá jako doba důchodového pojištění. Pokud si při tom třeba přivydělával na dohody do 10 tisíc korun měsíčně, toto období se při výpočtu starobního důchodu nezohlední.
Solidární starobní důchody
Je důležité si uvědomit, že důchody v Česku jsou velmi solidární. To znamená, že zásluhovost je do určité míry potlačována, protože výdělky nad první redukční hranici se započítávají jen omezeně, a lidé s nízkými příjmy mají vyšší náhradový poměr důchodu.
Zjednodušeně se to dá vysvětlit i tak, že člověk, který měl většinu života velmi nízké výdělky a těsně před důchodem pobíral hrubou minimální mzdu 20 800 Kč, tak po odchodu do důchodu může být jeho důchod vyšší, než byla jeho předchozí čistá mzda. Asi to není úplně časté, ale ilustruje to, jak výpočet důchodů funguje.
Abychom si solidární aspekt našich důchodů dovedli ještě lépe představit, připravil jsem i konkrétní příklad výpočtu:
Pan Antonín pracoval od vyučení celý život v zaměstnání jako kuchař a měl velmi nízké výdělky, které se pohybovaly nejčastěji na úrovni minimální mzdy. Občas měl nějaké brigády nebo jednorázové přivýdělky, nejčastěji na nějakou dohodu nebo takzvaně „na ruku“, takže se mu tyto peníze navíc nepočítaly do důchodu, protože se z nich neplatilo sociální pojištění. Proto mu vychází osobní vyměřovací základ na úrovni 20 000 Kč, tedy opravdu velmi podprůměrná hodnota odpovídající celoživotním nízkým výdělkům.
Za život získal pan Antonín celkem 45 let důchodového pojištění, do kterého se mu počítá doba učení, vojna, práce i krátká nezaměstnanost, když na čas přišel o práci. Nyní v roce 2025 požádal o řádný starobní důchod a ten mu byl vypočítán na 18 160 Kč. Se svým důchodem tedy bude přibližně tři tisíce pod průměrným důchodem. (Pokud by měl pouze 40 let pojištění, tak by důchod činil 16 660 Kč.)
Příklad dobře ukazuje, že samotné výdělky nejsou to jediné, co o výši důchodu rozhoduje, a důležitou roli hraje i doba pojištění. Takže i když někdo pracoval celý život za velmi nízkou mzdu, nemusí se obávat extrémně nízkého důchodu. Navíc pokud by zmíněný pan Antonín vychoval například dvě děti, důchod by se mu ještě zvýšil o dalších 1 000 Kč, protože by dostal dvakrát výchovné.
Číslo nám o životě nic neprozradí
Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, jestli je důchod na úrovni 18 nebo 19 tisíc korun důstojný, o tom ale dnes nepíšu. Spíše se snažím ukázat, že když je dnes průměrný důchod kolem 21 000 Kč, tak většina důchodců, kteří pracovali v zaměstnání a neměli v životě nějaké nečekané okolnosti, se bude pohybovat někde v hladině plus minus čtyři tisíce korun. Což ostatně ukazují i poslední čísla o vyplácených důchodech, ze kterých mimochodem vyplývá i to, že více než 1,2 milionu lidí pobírá důchod nad průměrem.
Jaký si z toho vzít závěr? Jistě, v Česku máme desítky tisíc důchodců, kteří mají velmi nízké důchody, sotva na úrovni toho, aby dokázali důstojně vyžít. Vždy je ale nutné hledat i důvody, proč tito lidé měli tak nízký důchod. V některých případech za to tito lidé nemohou, měli třeba smůlu, trápilo je zdraví nebo měli zkrátka jiné problémy. Častěji jde ale o případy, kdy se lidé během života chovali nějakým specifickým způsobem a s nízkým důchodem museli přinejmenším počítat.
Ostatně to, že někdo pobírá nízký důchod, neznamená nutně, že není jinak finančně zajištěný. Proto i statistiky ukazující přibližně 53 tisíc starobních důchodů nižších než 12 000 Kč musíme brát hlavně informativně, o těchto lidech totiž s velkou pravděpodobností nic nevíme.
