Senátní ťafka? Zádrhel a emoce nad omezením mimořádné valorizace důchodů

Nenápadně se začínají naplňovat slova budoucího prezidenta Petra Pavla o tom, že odborníci jsou velmi rozděleni v pohledu na zákon, který omezuje mimořádnou valorizaci důchodů v červnu. Když se sháněl po odborných stanoviscích ekonomů či ústavních právníků, od nikoho nedostal jasné „ano“, či „ne“.

„Těch argumentů je tolik, já jsem dal záměrně prostor vládě i opozici, jednal o tom s řadou odborníků na ústavní právo, s ekonomy, a je zarážející, jak téměř rovně jsou rozdělení na obě půlky,“ řekl Petr Pavel v debatě Respektu a podobná zjištění přinesl také aktuální článek v Deníku N, podle kterého Pavel nedostal jednoznačné argumenty, jak se rozhodnout.

Vypadá to, že z původně přímočarého schválení jednorázového omezení valorizace se stává loterie s nejistým výsledkem. Zákon totiž nezískal podporu v ústavně-právním výboru Senátu, kde proti němu hlasovali i někteří senátoři za vládní koalici. A jasnou podporu nedal ani sociální výbor, k návrhu se totiž nevyjádřil.

Samozřejmě nás čeká ještě hlasování všech senátorů, ale už nyní jde o signál, že zákon vzbuzuje mnohem více emocí, než by bylo dobré. Ještě ani zdaleka nevíme, jak se nakonec rozhodne Petr Pavel, tedy zda zákon případně podepíše, nebo vetuje, a už nyní dochází k velkému střetu různých názorů a roste nenávist.

Jako šéfredaktor portálu České důchody mám úplně zahlcenou schránku s e-maily naprosto protichůdnými a často velmi emotivními texty. V jeden den mi přišly urážky, že jsem „zkorumpovaný vládní pisálek“, i dojemný vzkaz 80leté důchodkyně, která se ráda uskromní, aby i její vnoučata mohla mít klidné stáří. Vyslechl jsem si také, že jsem příliš mladý, „nemám odmakáno“ a ničemu nerozumím. A vše korunoval příslib, že dostanu 20letou whisky, pokud Petr Pavel zákon o valorizaci vetuje.

Celá situace je smutná hlavně z toho pohledu, že dochází k dalšímu rozdělování společnosti. Nemyslím si, že by to bylo rozdělování záměrné, to si doufám nikdo příčetný nepřeje. Ale bohužel k němu dochází tak nějak mimochodem – ať už jde o zvětšování propasti mezi důchodci a mladšími lidmi, nebo třeba mezi zastánci právního státu a zastánce státních úspor. Mrzí mě, že nikdo z politiků (a tím myslím koaliční i opoziční strany i stávajícího či budoucího prezidenta) nedokázal najít kompromis, který by více spojoval, než rozděloval.

Věřím, že si z toho všeho vezmou politici poučení a v dalších měsících budou jednat zodpovědněji. Čeká nás totiž důležitá debata o důchodové reformě, která je mnohem důležitější než jednorázový zákon o valorizaci pro tento rok. Změny důchodového systému totiž ovlivní naše životy na další desítky let, a dotčeni budou všichni – dnešní čerství důchodci i lidé, kteří si právě hledají svou první práci.

Bylo by dobré, kdybychom všichni, politici i voliči, přestali na chvíli přemýšlet v horizontu nejbližších voleb, a soustředili se na to, že všechny ty důchodové změny jsou hlavně o nás a o tom, jak se nám bude v této zemi žít. A to je přece dobrý základ, abychom se dokázali domluvit na reformě, která možná každému dnes trochu vezme, ale dlouhodobě nám přinese hlavně jistotu a klid.