Článek
Sjíždíme úžasné životy svých přátel na sociálních sítích a ty vlastní nám připadají nudné a bezvýznamné. Máme pocit, že všichni neustále zažívají něco úžasného – bezvadnou večeři, dokonalou dovolenou nebo setkání s někým zajímavým. A my sami jen sedíme doma a jsme z toho nešťastní. Máme pocit, že nic nestíháme, štěstí všech ostatních nás frustruje a uzavírá v kruhu zmaru a beznaděje.
Chceme se proto vyrovnat. Ukázat ostatním, že naše životy ve skutečnosti nudné nejsou. Proto neustále něco cíleně podnikáme nebo zažíváme – a jako důkaz si na internet dáváme fotografie nebo videa. Čím více komentářů a lajků, tím je náš zážitek skutečnější a výjimečnější. Více než přítomnost samotnou vstřebáváme všechny virtuální interakce. Propadáme fetiši vizuální dokonalosti a vlastní zážitkové onanie.
Výsledek? Potřebujeme ještě více fotek a videí. Už ani nevnímáme, kde nebo s kým jsme. Už se ani nedíváme před sebe – buď realitu sledujeme skrze displej, nebo se k ní rovnou otáčíme zády, abychom si pořídili selfie. Ale to nevadí! Emoci si přece snadno dotvoříme až zpětně – záznam nám připomene, jak jsme se cítili…
„Člověk získává dojem, jako by se život v podstatě odehrával už jenom na internetu, protože každou – doopravdy každou! – naši činnost skoro samozřejmě doprovázejí digitální informační technologie.“ Takto se Manfred Spitzer ve své knize Kybernemoc! zamýšlí nad fenoménem technologických vychytávek, které nás všemožně a nekompromisně obklopují. Podle něj se od svých tabletů, mobilů a počítačů už téměř nedokážeme odpoutat a kvůli tomu, že je máme neustále a při všem v ruce, trpí naše tělo, mozek i mysl. A stále více to vypadá, že má v něčem pravdu.
Můžeme vůbec tento vyčerpávající způsob života opustit? Těžko, ale jde to. Je to jako s každou závislostí – můžeme s tím „seknout“ okamžitě, nebo si postupně snižovat dávky. A protože bez mobilu už se dnes v reálném životě prakticky neobejdeme, zkusme ho alespoň občas odložit. Snižujme si dávky vizuálně-virtuální drogy a nenechme, aby nás zcela pohltila. Třeba takto:
- Vypněme si mobilní data na noc – nejpozději hodinu před tím, než jdeme spát. A nezapínejme je ihned po probuzení.
- Zajděme do kavárny nebo restaurace, nevytahujme mobil a 20 minut sledujme lidi v okolí. Zkusme si zapamatovat, co dělali nebo o čem si povídali, a večer si na to zkusme vzpomenout. Pokud se nám nechce nikam jít, zkusme totéž udělat cestou z práce v autobuse, tramvaji, metru nebo ve vlaku.
- Máme-li neodolatelnou touhu přerušit práci a zkontrolovat e-mail, Facebook, WhatsApp, Instagram nebo TikTok, zkusme soustředěně pracovat ještě dalších 10 minut. A pak se klidně podívejme.
- Než něco pohotově vyfotíme, prohlédněme si to. Podívejme se a přemýšlejme – co to je, proč to tam je a proč je to pro nás důležité. A teprve potom to vyfoťme.
Zkusme na tyto věci pamatovat alespoň jednou týdně.
