Článek
Schvalování významné novely zákona o důchodovém pojištění, jejímž hlavním cílem bylo omezení předčasných důchodů, přineslo silné emoce, obstrukce i zásah prezidenta Petra Pavla. Ten novelu nejprve kritizoval, následně ji podepsal. Učinil tak ale až 1. září a tím způsobil, že účinnost začala až od začátku října, nikoliv od září, jak původně vláda zamýšlela.
Co konkrétně novela změnila? Zpřísnila podmínky předčasných důchodů v několika ohledech, konkrétně zvýšila krácení za předčasnost, dočasně odebrala valorizace procentní výměry, zkrátila maximální dobu předčasnosti z 5 let na 3 roky a zvýšila minimální dobu pojištění pro získání předčasného důchodu na 40 let. Současně zpomalila budoucí valorizace tím, že růst reálné mzdy u řádné valorizace se nyní zohledňuje pouze ze třetiny (namísto poloviny), a kompletně změnila mechanismus mimořádné valorizace.
Hnutí ANO už po schválení novely v Poslanecké sněmovně avizovalo, že zváží podání ústavní stížnosti, což nakonec na začátku listopadu učinilo. Stížnost opět vypracovali experti na ústavní právo, kteří pracovali už na první stížnosti, a podepsalo ji 72 poslanců.
V současné době se již Ústavní soud stížností zabývá a seznamuje se s jejím obsahem. Celé podání je již dostupné na webu soudu, má celkem 29 stran a já jsem ho nyní prostudoval.
V rámci stížnosti se primárně navrhuje zrušit hlavní změny, které schválená novela přinesla, tedy zpřísnění předčasných důchodů i změny valorizací. Sekundárně, pokud by nebylo vyhověno v takto velkém rozsahu, se žádá alespoň zrušení zpřísnění podmínek pro získání předčasného důchodu, zejména tedy zkrácení maximální předčasnosti na 3 roky.
Podobně jako u první stížnosti je i v tomto případě argumentováno ve dvou rovinách:
1. Napadá způsob schvalování zákona
Ve stížnosti se tvrdí, že zákon byl přijat „ústavně nekonformní procedurou“ při schvalování v Poslanecké sněmovně. Problematická je skutečnost, že u zkrácení maximální doby předčasnosti na 3 roky vláda původně schválila roční odklad účinnosti o rok. Následně ale v rámci legislativního procesu došlo k nečekanému zrušení tohoto odkladu a zpřísnění začalo platit hned.
Konkrétně se tak stalo poté, co byl schválen pozměňovací návrh skupiny poslanců v čele s Vítem Kaňkovským, který byl předložen v rámci sociálního výboru. Stížnost se snaží detailně doložit, že tento postup byl nekorektní, nebyl dostatečně zdůvodněn a byl také v rozporu s legitimním očekáváním. Dokonce se o tom píše jako o „pokoutném“ jednání. „Předmětný pozměňovací návrh byl předložen pokoutně a znamenal naprosté porušení nejenom dosavadních deklarací vlády, ale také závěrů meziresortního připomínkového řízení, vyloučeno bylo také posouzení ze strany Legislativní rady vlády s možností zaujmout stanovisko,“ konstatuje stížnost.
Zpochybňován je také proces jednání a hlasování o návrhu, kdy argumentace stojí hlavně na tom, že opoziční poslanci neměli dostatek času a příležitostí se vyjádřit. Nejprve byla zkrácena doba pro vyjádření poslanců a následně byl stanoven pevný čas finálního hlasování ve 3. čtení, takže někteří poslanci své vystoupení nestihli. Stížnost tedy konstatuje, že byl porušen Jednací řád Poslanecké sněmovny (JŘPS). „Koaliční vládní většina zneužila své převahy nad opozicí a vykládala JŘPS účelově a svévolně, a postupovala výslovně proti jeho ustanovením. Tím také porušila ustanovení ústavního pořádku a pravidla stanovená nálezy Ústavního soudu,“ stojí ve stížnosti.
2. Napadá konkrétní změnu u předčasných důchodů
Významný prostor je věnován jedné konkrétní změně, kterou přinesl již zmíněný pozměňovací návrh poslance Kaňkovského. Jeho schválení způsobilo, že zkrácení maximální doby předčasnosti na 3 roky bylo náhlé (v podstatě ze dne na den) a bez přechodných období nebo jiných náhrad. A v důsledku toho lidé, kteří již dříve získali nárok na předčasný důchod, ale tuto možnost nevyužili, svůj nárok po účinnosti nových pravidel ztratili.
Stížnost nezpochybňuje samotnou změnu, tedy ono zpřísnění, ale to, že změna začala platit nečekaně rychle a bez varování. Stížnost tento postup označuje za protiústavní a v rozporu „s principem předvídatelnosti práva, jeho seznatelnosti, právní jistoty, zákazu libovůle a dalšími principy právního státu.“ Ve stížnosti se dále konstatuje, že někteří lidé zřejmě počítali s tím, že v případě nutnosti by mohli do předčasného důchodu odejít, ale toto legitimní očekávání jim bylo odepřeno. Dokonce se tvrdí, že vládní většina zvolila postup, který byl nepředvídatelný a vykazoval „znaky klamu, účelovosti a svévole.“
Své tvrzení stížnost dokládá i zajímavým případem, který už v minulosti Ústavní soud řešil a který se také týkal předčasného důchodu. Tehdy si stěžovatelka, bývalá občanka Arménie, podala žádost o předčasný důchod. Učinila tak až poté, co byla Českou republikou vypovězena smlouva o sociálním zabezpečením mezi tehdejším Československem a Sovětským svazem (SSSR). Kvůli tomuto kroku jí nebyly uznány doby pojištění za práci v Arménii, na které by měla nárok, kdyby smlouva i nadále platila. Podstatné bylo, že kdyby o předčasný důchod požádala před vypovězením této smlouvy (nárok na něj už dříve měla), tak by měla vyšší důchod. Jenže tím, že žádost odložila, se jí doby nezapočítaly a byl jí vypočítán jen minimální důchod.
Ústavní soud tehdy rozhodl ve prospěch stěžovatelky a konstatoval, že jí „vznikl nárok na tzv. předčasný důchod, který však stěžovatelka neuplatnila, což jí však nemůže být na újmu, protože jí vzniklo legitimní očekávání, že tento nárok bude moci tím spíše uplatnit později.“ Důležitou roli tehdy dle soudu hrálo to, že změna byla náhlá a došlo k porušení jejích nároků. „Tím, že zákonodárce změnil pravidla prakticky den před uplynutím lhůty stanovené pro nabytí práva, rezignoval na svou morální povinnost jít příkladem v respektování práva,“ konstatoval tehdy Ústavní soud.
Stížnost z tohoto případu vychází a argumentuje, že nyní nastala obdobná situace. Lidem byl neoprávněně odebrán nárok, který již získali, a schválené změny vedou ke stejné situaci jako v daném nálezu. „Připravují všechny pojištěnce, kteří k 30. září 2023 splnili podmínky pro přiznání tzv. předčasného důchodu, ale neučinili tak nejpozději k tomuto datu, o možnost využití tohoto institutu po dobu nejméně dalších 2 let. V porovnání s citovaným případem má napadené ustanovení svým způsobem ještě závažnější důsledky, protože pojištěnce zcela zbavuje možnosti o tzv. předčasný důchod požádat, kdežto v citovaném případě stěžovatelce přiznán byl, ovšem v drasticky snížené výši,“ uvádí se ve stížnosti. A proto se požaduje zrušení těchto změn.
Zhodnocení stížnosti
Myslím si, že druhá ústavní stížnost je dobře napsaná a obsahuje docela silné argumenty. Vše je podloženo odbornými právními komentáři k zákonům i dřívějšími nálezy Ústavního soudu. Je tedy nepochybné, že hnutí ANO svou práci neodbylo a stížnosti nepodalo jen takříkajíc „na efekt“.
Zvláště v případě zkrácení předčasnosti oceňuji, že byl dohledán a doložen konkrétní judikát, který řešil obdobnou situaci, a jsem přesvědčen, že jde o významný argument, který budou ústavní soudci pečlivě zvažovat. Právě tuto část považuji za nejsilnější, byť tam mohla být ještě navíc zahrnuta argumentace týkající se lidí, kteří si požádali o předčasný důchod s předstihem (je možné tak učinit až 4 měsíce před datem přiznání důchodu), ale mezitím kvůli schválení novely o nárok na důchod přišli a žádost jim byla zamítnuta.
Troufám si říct, že pokud stížnost v něčem uspěje, tak to bude právě zpochybnění rychlého zpřísnění předčasných důchodů. Spíše menší šanci na úspěch dávám celému zrušení novely (tedy i změn u valorizací) kvůli legislativnímu procesu. Už jen proto, že opozice se tehdy přiklonila k nekonečným projevům vybraných poslanců (často o tématech, které s důchody ani nesouvisely), takže i kvůli tomu se na některé další poslance nedostalo. Jednací řád byl možná porušen, ale nijak závažně. V tomto ohledu si předkladatelé možná trochu podřezali vlastní větev a sebelepší argumentace to nemá šanci napravit.
Jde ale samozřejmě o mé úvahy, konečné rozhodnutí bude na ústavních soudcích, kteří budou rozhodovat v plénu. Věřím, že vše dobře posoudí. Jisté je v tuto chvíli zřejmě jen to, že na finální verdikt si počkáme ještě řadu měsíců. Ostatně v případě první ústavní stížnosti na jednorázové omezení mimořádné valorizace důchodů začne hlavní projednávání po více než půl roce.
