Máme nejlepší cyklostezky v Evropě

Když jsem najel přes 1500km Německem, tak jsem si všímal něčeho neuvěřitelného. Pět bruslařů. Jen pět bruslařů za ty kilometry cyklostezek. Němců je několikanásobně víc než Čechů, a málo bruslařů vypovídá o kvalitě jejich cyklostezek.
První, čeho si všimnete, je, že Němci dělají cyklostezky všude. Mají cestu a vedle cyklostezka. Kvalitativně je ale někde úplně jinde, než ty, co jsou v Česku. Přijížděl jsem do většího města Magdeburg (239 tis. obyvatel) po mezinárodní cyklostezce Elberadweg a měla šířku asi metr. Když v Česku pojedete kolem krajského města, tak máte jistě víc než jednu cyklostezku, kde potkáte někdy i dva bruslaře jedoucí vedle sebe. Tak široké cyklostezky se u nás staví. To, co jsem bral v Česku jako úzkou cyklostezku (Grymov - Přerov), tak je širší než běžné cyklostezky v Německu.

Kořeny pod asfaltem jsou také velký problém pro kvalitu. Známe to i v Česku, ale přišlo mi, že v Německu dělají cyklostezky ještě blíže stromům a vlny jsou o to horší. Když je široká cyklostezka, tak se jim dá často vyhnout, ale v Německu jsou přes celou cyklostezku. Rád jezdím po cyklostezce, ale ty německé jsem někdy vzdal, jaká to byla bolest pro mé naložené kolo.
Německo dalo za rok do cyklostezek 270Kč/Němce, ale v Česku je to jen 19Kč/Čecha. Německé cyklostezky jsou všude, ale průměrnou kvalitou se našim cyklostezkám ani neblíží.

Kde najdete v Česku přívoz, protože zde není most? Vím o jednom přívozu na Lipnu a tam můj přehled v Česku končí. V Německu jsem dával z peněženky euro či dvě aspoň jednou denně. Lávky přes řeku čistě pro cyklisty jsou v Německu výjimkou. Když už je lávka, tak je součástí jiného mostu.

Další problém pro bruslaře v Německu je začátek a přerušování cyklostezky. U nás přijedete k cyklostezce, někdy je poblíž i parkoviště, nasadíte brusle a jedete kilometry po postavené cyklostezce, která je vedle řeky a ne jen vedle cesty pro auta.
V Německu dají zákaz vjezdu autům a pak stovky metrů panelka, štěrk nebo kostky. Pak začne asfaltová cyklostezka, kam se bruslař sotva vejde.
Cyklostezka je pak často zavedena do vesnice, kde mají kamennou cestu. Ta je tak špatná, že omezuje rychlost autům, cyklisté si vyjezdí polňačku po krajnici a bruslaři se můžou leda tak otočit s jet zpět.

Někde jsou v Česku cyklostezky vedené třeba po starém letišti, ale jinak se hodně staví cyklostezky na „zelené louce“. Obce musí vykoupit pozemek a až pak se začne stavět.
Němci používají často starou cestu, když vedle postavili novou, asfaltovou pro auta. Stará cesta je z kostek nebo prostě jen rozbitá. Také nic moc pro bruslaře a i jako cyklista jsem trpěl.

Elberadweg (labská cyklotrasa) vedla stovky kilometrů po obslužné cestě na protipovodňové hrázi. Pokud zrovna nebyly panely s dírami, tak byl široký asfalt, ale pokrytý trusem. Když mají někde velké lány trávy, tak tam jsou volně ovce. Tráva je spasená, ale bruslaři se můžou jít klouzat.

Vyrostl jsem u Bečvy, vedle které se postupně vybudovala překrásná cyklostezka. Asfaltová, široká, většinou postavená přímo na „zelené louce“ s délkou přes 150km. Přes Bečvu vede několik lávek jen pro cyklisty. Letos se postavila další lávka za Hranicemi. Jsou zde hlavně úseky kam auta nemůžou, desítky kilometrů bez přerušení, vhodné i pro bruslaře. Cyklostezka není přerušována vjížděním do obcí, ale třeba u Přerova udělali asfaltové přípojky do vesnic, aby mohli lidé dojíždět do práce na kole. Mimoúrovňové křížení silnic také přibývá na místech, které kdysi postavili a teď vylepšují.

Budují ji už přes 20 let, ale udělali ji kvalitně. Nejstarší úsek Lipník-Týn je i bez oprav stále rovný. Některé úseky jim povodně Bečvy zvlnily, ale každých pár let ji zavřou a opraví.

Dánsko je národem cyklistů, protože je to placka s minimem kopců. Cyklostezek zde mají hodně, pěkně postavené podél cest, hezké semafory na křižovatkách pro cyklisty. Když vyjedete dál od měst, tak asfalt končí a jedete po kvalitní polňačce. Ale šířkou na ty České nemají. Když v Česku končí asfalt, tak bych byl rád za kvalitu jakou umí Dáni.

Polsko udělalo za poslední roky také velké investice do cyklostezek, ale i zde, když není asfalt, tak musíte na silnici nebo uhýbat stromům na lesních cestách bez údržby. Šířkou se blíží těm užším v Česku.

Švédsko je příliš řídce osídleno na dělání cyklostezek na zelené louce, takže jsou cyklotrasy vedené po silnicích a polňačkách, které jsou jako běžné cesty pro auta k samotám. Když je v oblasti více lidí, tak jsou široké asfaltky podél silnic. Stockholmská infrastruktura by mohla být vzorem pro Prahu. Chování Švédů na kole, by je ale v Česku přivedlo do hrobu… tak nebezpečně jsem ještě nikoho jezdit neviděl. Červená na semaforu je pro ně spíš doporučení než důvod zastavit.

V Norsku není často na cyklostezky místo, takže jezdíte po silnici s auty. Jezdí se přes mosty a tunely společně, takže osvětlení kola je nezbytné. Některé menší tunely mají cyklostezku kolem. Řidiči jsou hodní, takže jsem neměl na silnici problém. Krajnice mají zpevněné, takže se dá držet na straně a nepřekážet autům. Na rozdíl od Německa, neplatíte za trajekty přes fjordy.

Možná se mnou nesouhlasíte, protože vám vadí nehotový úsek cyklostezky ve vaší oblasti a souhlasím, že těch úseků tu chybí hodně. Z Pardubic vede hezká cyklostezka na každou světovou stranu, ale všechny po pár kilometrech končí na vedlejších cestách. Cyklostezky co tu už jsou, jsou ale kvalitou na špičce Evropy a můžeme být na ně hrdí. V Pardubicích už jsou cyklostezky hotové a mám pocit, že řidiči tu jsou na cyklisty mnohem hodnější, než jinde, kde jim pijí krev na silnici. Doufám, že i „silničkáři“ budou jezdit po cyklostezkách a naprosto souhlasím s řidiči, že mají zmizet ze silnice na souběžnou cyklostezku.