Článek
Ráno na kopečku pod dohledem psů
Předchozí večer mě bedlivě sledovali 2 psi z okolních samot. Ráno sice už neštěkali, ale věděl jsem, že mě budou zase lovit. Celé ráno potichu a hlavně je neprobudit předčasně. Sbalil jsem si věci, naložil na kolo a vyrazil. Stačilo najet na štěrkovou cestu a už mě slyšeli. Během 100 m jsem se už blížil 30km/h a stihl jsem jim ujet. Štěstí v tom nemělo prsty, příprava byla hlavní.
Jízda kolem mimozemšťanů
Když jsem ujel psům, po cestě jsem potkal už jen pár Poláků za volantem. V jedné obci stála přes celý můj pruh skupina žen s nějakým papírem v ruce. Když jsem je objížděl, koukám na malou kapličku s pannou Marií a ženy se asi připravují zpívat. Zajímavé, že někomu stačí malá kaplička a jiní potřebují stavět kostel.
V obci Kętrzyn zaplouvám do restaurace přesně s otevíračkou. Ranní spěch, dokud psi spí, způsobil, že jsem v restauraci už v poledne. Pozdravím a klasicky se zeptám: „English?“ Ale tentokrát se servírka zasekla, otočila na podpatku a šla zpět za bar. Baví se s druhou servírkou, staví se na židli a z vrchu lednice se prohrabává meníčky. Našla a vrací se ke stolu s menu v angličtině. Asi tu moc cizinců nemají, ale menu mají ve spoustě jazyků. Pročítám si obsáhlou nabídku a vybírám pyrog. Přemýšlel jsem jak to, že to není v množném čísle, ale vem to čert, bude to dobré. Už o půl jedné mi přistane na stole jeden Pyrog. Opravdu zde dělají pyrogy z kynutého těsta ve velikosti celého jídla. Byl moc dobrý.
Projíždím dalším úsekem, kde se staví nová cyklostezka u silnice ve špatném stavu. Dále už byla cyklostezka dokonce jen kolem staré cesty a auta ať si ničí odpružení.
Vjíždím do Úhořeva, který má kvůli blízkosti jezer i vlastní přístav a u cyklostezky jsou dřevěné a kovové sochy. Ptáci, mimozemšťani a další tvorové. Ještě jedu do cukrárny na vafli, která byla lehce připečená, protože se do procesu přihrnulo spousta dalších zákazníků. Nutella to zachránila a můžu pokračovat dál.
Největší vtip v dopravním značení v Polsku. Omezení rychlosti na 20 km/h, ale neplatí pro cyklisty. V Česku někdy mají cyklostezky na začátku 30km/h, ale že by to udělali jen pro auta a cyklisté ať si jedou, jak chtějí, mě hodně pobavilo. Naštěstí nikdo autem nejel, protože na předjíždění tu není moc místa.
Projíždím kolem krav, jednu fotku se zapadajícím sluncem a hledám louku na přespání. Tentokrát ještě dále od samot. Odbočuji k vysílači a z cesty přes kopřivy na louku. Po cestě sem tam jede nějaké auto, ale na louce je soukromí. Opět mám hezký výhled, jen jsem přehlédl elektrickou rozvodnu. Tím směrem se tedy dívat nebudu a užiju si výhled jinam.