Milión hvězdičkový hotel je světový unikát, ale pro Čechy klasika

To je cestování na kole do míst, kam si lidé zajedou na dovolenou autem nebo dokonce letí letadlem. Když je na kolu naložené úplně vše ke spaní venku, tak se to nazývá bikepacking. Pokud jste to slovo nikdy dříve neslyšeli, tak já ho sám slyšel až po najetí 10.000km, před tím jsem říkal jen, že jedu na kole třeba k moři.
Bikepackerů není málo, ale po najetí víc jak 10.000km jsem jich potkal stále méně, než jde potkat lidí za den v Chorvatsku na pláži.
Když jsem se s některými z nich bavil a řekl jim o tom, že cestuji bez stanu, tak překvapeně kroutili hlavou a někteří se mi i snažili vysvětlit, že jsou malé lehké stany pro jednoho člověka. Takoví jsou stáří mazáci, když vidí mladou krev, dělající něco špatně. Naprosto souhlasím, že by si mladí měli poslechnout rady od starších, ale zase si nenechat kazit zábavu, když jsou „přehnaně“ opatrní. Tím „staří“ myslím důchodce. Jsou to ti nejčastější bikepackeři, které jsem potkával v Evropě.

V roce 2019 mě napadlo dojet z Pardubic k pramenu Labe. Je to asi 160km, takže nic „jen tak na otočku“. Důvodů proč jsem jel pod širák, bylo hned několik.

Při spaní pod širákem zažijete možná poprvé pocit nejistoty z toho, že jste nekrytí zamčenými dveřmi nebo aspoň zipem ve stanu. Trávit venku čas je normální, ale v noci? Nic v tom lese nevidíte a zároveň je noc překvapivě hlučná. Nějak si musíte obhájit, před svým pudem sebezáchovy, že spíte v zemi, kde nejsou lidožravé zvířata.

Máme obrovské „štěstí“, že naši předci zhuntovali divočinu a naše příroda je bezpečná. Na východ od nás už jsou medvědi. Na severu taky, včetně vlků. Ale v Alpách nebo Krkonoších medvěda nepotkáte. Navíc jsme zvířata naučili, že nejsme jídlo, ale nebezpečí.

Pozor spoiler… to byla statistika, ale v reálu se mě pokusila sežrat mírumilovná, plachá liška, která se mě měla bát. V Alpách ročně krávy zabíjí několik turistů a přitom jsou to vegani. O nebezpečí divočáků v Berlíně, už bylo napsáno hodně článků. A přesto příroda zabije méně lidí, než umírá na silnicích. Takže se nebojte spaní pod širákem, pokud jezdíte na dovolenou autem, riskujete mnohem více…

V cizině pro spaní pod širákem tak hezký název nemají, protože tento typ „campování“ bez campu i bez stanu neprovozují. V našich krajích to bylo celkem běžné v době kdy jsem ještě nebyl na světě. Pokud můžete připomenout v komentářích jak to bylo na čundru a s trampy, rád si to přečtu. To co jsem slyšel je, že „áčko“ bylo hrozně těžký a tak se s ním nechtělo lidem tahat. Taky byl problém, že jich nebylo dostatek a někteří cestovali s ještě těžšími vojenskými stany.

Když jsem vjel do bohatších zemí, což je asi všude mimo původní východní blok, tak campům vládnou karavany. Mladí začínají s přívěsem/dodávkou, po třicítce přejdou na plnohodnotný karavan. Když jsem byl v Norsku, tak tam se stanů v campu dalo spočítat na prstech jedné ruky. Ne, nebylo to tím, že by tam byli lidi bez stanů. Bylo to tím, že bohatší národy nemají problém si zaplatit pohodlí karavanu.

Z pozorování při jízdě ve Skandinávii můžu říct, že třetina všech aut, jsou karavany. Teď nemluvím o nějakých turisticky frekventovaných místech, kde by se zahustili, ale všude. Bylo to v květnu, červnu a pak v červenci se přidali ještě zahraniční. Karavanů a lodí mají Švédi/Norové více než společných plotů se sousedy. Ploty nepotřebují, když mají sousedy kilometry daleko.

Když jsem seděl, s hlavou pokousanou od lišky, u televize, tak zrovna na ČT D (dětský kanál) proběhla nějaká reklama ve které zaznělo:,,… zažij dobrodružství s kamarády, spi venku pod širákem… “. Pokud k tomuto nabádá veřejnoprávní televize děti, tak budoucnost milion hvězdičkového hotelu není ohrožena. Kdo bude cestovat pod širákem v cizině, přitáhne značnou pozornost. Když jsem zastavil v campu za polárním kruhem (Pajala, Švédsko), tak jsem se bavil s majitelem… za těch 6 let, co tam je, jsem byl první co přijel bez stanu.