Nedělní obrana před Armageddonem viditelná i na české obloze

Slunce udržuje život na Zemi každý den, ale také vytváří škodlivé jevy, které nás zabíjí.
V pátek došlo k erupci na Slunci, která vyvrhla nabité částice k Zemi. To způsobilo mnohem silnější sluneční vítr, který k nám dorazil na nedělní oběd.

Sluneční vítr nad planetou „bojoval“ se zemským magnetickým polem, které odvádí nabité částice slunečního větru kolem země. To, co už odvést nezvládne, vidíme jako polární záři. Nabité částice naráželi do částic zemské atmosféry, tím docházelo k excitaci a následné deexcitaci částic atmosféry a energetickému oslabení slunečního větru.

Při deexcitaci atmosférických částic došlo k uvolnění energie v podobě světla. Barva tohoto světla záleží na druhu částic, ze kterých se energie uvolnila.
V neděli měla záře nezvyklou růžovou a fialovou barvu, kterou způsobil kyslík. Kyslík také způsobuje zelenou barvu, která byla na některých fotkách záře zachycena. Častější je reakce záření s částicemi dusíku, což vyzařuje modré a fialové odstíny polární záře.
To, s čím nabité částice interagují záleží na nadmořské výšce vzniku, kterou ovlivňuje síla slunečního větru.

Pokud jste neviděli polární záři, tak jasně jak je na fotkách… neznamená to, že jste neměli štěstí, ale znamená to, že jste používali jen oči.
Čím déle(expozice) zachycujete čočkou polární záři, tím jasněji vypadá. Čočka oka „zachycuje“ světlo sotva desetinu sekundy, než ji „pošle“ do mozku, zatímco fotoaparát to umí sekundy, minuty nebo i déle a tím udělá záři mnohem viditelnější.
Oko se umí adaptovat na tmu a pokud jen kouknete v noci na oslňující displej telefonu, polární záře není vidět tak dobře, jako když zrovna otevřete oči. Stejně negativně ovlivňuje zrak oslnění pouličními lampami.

Spekuluje se, že Venuše měla kdysi oceány a možná i život. Pokud tomu tak bylo, tak sluneční vítr způsobil nenávratnou ztrátu vody.
Venuše nemá magnetické pole, takže energii slunečního větru nic neodráží. Pokud se na Venuši odpařily oceány, tak sluneční vítr částice vody rozbil na atomy kyslíku a vodíku, které následně unikly z atmosféry. Bez vody už na Venuši život existovat nemůže.
Kdyby Země najednou přišla o magnetické pole, tak první, co by nás zničilo, je poškození elektroniky, na které jsme závislí. Také by nám sluneční vítr změnil chování atmosféry, která nás drží na živu. Výrazný vliv by mělo i kosmické záření, co by nám poškozovalo DNA a způsobovalo rakovinu.

Magnetické pole země existuje asi 4 miliardy let a v porovnání s tím, je život člověka dost krátký, aby měl to „štěstí“ nějakou překotnou změnu zažít. Žádnou teorii, jsem o tom nenašel, takže to berte jen jako mou hypotézu na uklidnění.
Magnetické pole je někdy „přetížené“ silnými slunečními erupcemi způsobujícími silné sluneční větry. To má následně vliv na naši elektroniku. Nazýváme to geomagnetickou bouří a z novin nás pak straší titulky o konci světa.
Představte si, že magnetické pole země je kulaté a sluneční vítr do něj fouká a mění jeho tvar, jako když fouknete do zapálené sirky. Na jedné straně se oheň stlačí a na druhé se protáhne. Pokud fouknete více, tak se oheň stlačí mnohem více. Nedělní sluneční vítr byl silnější, a proto byla polární záře i u nás. Vědci se to snaží předvídat a připravit na to třeba satelity, které jsou „první na ráně“.

Při psaní o polární záři jsem se pokusil vše zjednodušit a přeložit do „lidštiny“ i pro lidi co neměli ve škole chemii. Nenapsal jsem vše, protože vše závisí se vším. Pokud se Vám zdá, že jsem na něco zapomněl nebo moc zjednodušil, tak to bylo záměrně, abych to co nejvíc zkrátil.