Otestováno: Hygiena je sebenaplňující se proroctví

Jako bikepacker mám jedno dilema: hmotnost versus „nezbytné“ potřeby. Každé kilo navíc bere síly, ale zase není dobré, když mi něco chybí.
Jednou z nejtěžších věcí na mém naloženém kole je voda. A ta se dá nejsnáze zredukovat na minimum. Moje maximum bylo 2,4 l, ale když to vypadalo nadějně, tak jsem to zredukoval. Problémy s vodou začínaly vždy myšlenkou: ,,Vody mám dost.“

A pak, o pár hodin později, následuje zastávka s kolem uprostřed divočiny - mám trochu vody a rozhoduji se, jestli budu pít, nebo si umyji ruce. Dehydratace další den na kole je pro pokračování v cestě rizikovější než bakterie na rukou. Může se mi zamotat hlava nebo hůř… něco před čím varují hygienici. Špinavé ruce z řídítek, večeře, noc ve špinavém spacáku, ranní potřeba, snídaně a pak šáhnu zase na řídítka, aby to bylo další den ještě výživnější. Nevím co je to to „hůř“, protože se mi nic nestalo.

S neomezeným přísunem vody bych si ruce určitě několikrát umyl. Určitě bych použil i mýdlo. A určitě bych také spotřeboval mnohem více vody, než sebou poberu…
Když jsem potkal manželský pár bikepackerů v Dánsku, tak žena trvala na teplé sprše každý večer. Já jsem teplou sprchu večer měl vždy, když jsem navštívil camp… tak jednou za 600 km.

Pokud si toto čte nějaký výzkumník v oblasti hygieny, tak si klidně na mně může udělat odborný výzkum: jak je možné, že jsem přežil. Možná mu až do další pandemie zavřou pracoviště, protože za hygienu dostane ocenění „bludného balvanu“.

...sedne si na záchodové prkénko na veřejných toaletách. Taková je statistika z průzkumu. A přesto pak řekne mikrobioložka prof. Ing. Demmerová, CSc., že si rozhodně nemáme sedat na záchodové prkénko stylem, jakoby to byla jistá smrt.

Moje zadnice otestovala záchodová prkénka v kadiboudách po celé Skandinávii, ve kterých nikdo prkénko nedezinfikoval od vzniku těchto suchých záchodů. Neumřel jsem, nebyl jsem nemocný, nedostal jsem běhavku, úplavici ani mor.

Lidé, co mají od dětství panicky čistotnou matku, bojí se mikrobů a celý život dezinfikují doma všechny povrchy, jsou více nemocní než ten, kdo si v obchodě koupí koblihu a hned se do ní s chutí zakousne, aniž by přemýšlel o tom, kolik umatlaných lidí se dotklo peněz, které ještě před chvílí držel v té samé ruce, ve které teď koblihu svírá.
Jak je to možné? Nemají vytrénovanou imunitu. Když jste nemocní, tak máte v krvi zvýšené množství bílých krvinek. Méně čistotní lidé, tu hladinu budou mít trochu vyšší pořád, a tak jsou připravení na „bacily“, kterým jsou vystaveni také pořád, a nebo mohou mít už protilátky, protože se s tím „bacilem“ už někdy setkali.

Z tohoto je jasné, že nadměrná hygiena zdravým lidem vlastně ubližuje. Celoživotně čistotní dospělí jsou, ale asi odsouzeni k věčné hygieně a pokud ji omezí, tak budou hned nemocní. Potkal jsem dvě německé turistky ve Švédsku, které byly taky v přírodě (pod stanem), ale obě nemocné. Byly to ty „čistotné“ slečny, co se dostaly do přírody plné různorodého nedezinfikovaného života.

Přehnaně čistotní lidé mají o desítky procent vyšší šanci na vznik alergie, než ti, co v dětství pili „na pejska“ s pejskem z jedné misky.

Hygienická hypotéza tvrdí, že za rozvoj alergií a autoimunitních nemocí je zodpovědná nedostatečná stimulace imunitního systému mikroby v dětství.

Nejšpinavější člověk na světě umřel v 94 letech. 68 let se vyhýbal vodě a po testování doktory se zjistilo, že kromě parazitů je to zdravý devadesátník. Člověk, co žil na skládce, by rozhodně měl být okamžitě mrtvý, pokud by hygienici měli pravdu… ale zdá se, že nemají.

Už v anatomii na střední jsem se učil, že hlavní funkcí kůže je oddělovat organismus od nepřátelského prostředí. Kůže nás chrání třeba před bakteriemi na záchodovém prkénku. Hodně mikrobů je na rukou, rukama se někdy také jí a pak je na zažívacím ústrojí, aby nás ochránilo. Střeva, žaludeční kyseliny, mandle… jo, mandle jsou součástí imunity, pokud je ještě máte.

Je to jako osobní doprava… většina lidí jezdí celý život bez nehod, ale pár smolařů za volantem umře. Většina lidí má v DNA funkční imunitu, ale jen když ji bude neustále trénovat. Na druhou stranu někteří mají smůlu a sudičky jim nadělily komplikovaný život.
Nakonec tedy malé varování: Výjimky potvrzují pravidlo, které jsem zde vypsal. Nejsem vědec, ale přežil jsem dva a půl měsíce pod širákem v divočině, jen s 10 návštěv sprch. Otestováno na vlastním těle…
PS: hygiena je společenskou normou, takže si jdu dát sprchu, ať okolí netrpí