S kolem na Nordcap: I v Polsku se jezdí vlevo

Jsem celý rozlámaný z píchnuté karimatky, ale moje klasická snídaně mě přivede do použitelného stavu. Celý život nepiju kávu, protože jsem vyrostl na kakau. Těším se na sever, protože tady mají jen to drahé z Německa. Je ho sotva 400ml a já jsem zvyklý kupovat litrová balení. Chutné je, ale mizí moc rychle. Balím si všechny svoje „saky paky“ a plánuji cestu…

Cestovní plán dnes není ideální, protože místo s restauracemi je až za 50 km. To na jednu snídani s podmírákem kakaa není dobré. Po cestě projíždím kolem obchůdku s delikatesami. Jmenuje se originálně „Delikatesy centrum“. U vchodu si všímám výstavy buchet/zákusků, které jsou opět nepřipravené na porce, ale každý ať si řekne, kolik chce ukrojit. Zamiloval jsem si ten způsob ukazování „kolik“ a pak k tomu dostanu centimetr navíc. Přede mnou byli dva senioři a každému to u prodavačky zabralo víc jak 5 minut (pán rozebral historii snad celého pultu uzenin, co bývalo a už není). Pak přijdu já, řeknu slovo anglicky a paní zakroutí hlavou a už nepromluví. Ukážu na buchtu, kolik, paní ukrojí, zváží, zabalí, naťuká do pokladny, koukne na mě a já plynou polštinou řeknu „kartou“. Zní to stejně od Poláka jako ode mě, takže si rozumíme. Napípá to do terminálu a ten už přebere komunikaci se mnou. Chci platit v Polských zlotých nebo v Amerických dolarech? Jo, tady žije dolar, nikoliv euro. Čokoládová buchta politá čokoládou byla sněžná hned za obchodem, abych vůbec dojel na oběd.

Během cesty si všímám, že 90 % cest je buď nových nebo ve skvělém stavu. Skoro jakoby investovali víc s blížící se Varšavou. Objevuji polskou specialitu, jak cyklisté jezdí (pro mě) v protisměru, aniž by měli šipky na asfaltu. My máme 2 cyklo pruhy, ale Poláci někdy jen jeden. Který směr? Oba! Cesta se odsune na jednu stranu a v uvolněném prostoru se udělá širší obousměrný cyklopruh. Tak se stane, že poprvé v životě jedu po levé straně silnice. Nějaké pořádné značení tu chybí. Odhaduji to podle pyktogramů na asfaltu. Když je pyktogram kola otočený ke mně, je to můj směr, když je obráceně, tak je to protisměr. Takový cyklopruh je někdy přerušen přechodem a veden po druhé straně silnice. Řidiči mají oči i za zatáčkou, takže další kvílení brzd, aby mě, cyklistu, nechali přejet na druhou stranu cesty. Pořád nemám odvahu přejíždět cestu plnou rychlostí i když mě zatím všichni pustili. Zvyk z Česka, který ne všichni Češi mají a pak jsou ošklivé nehody. Tady by jim to asi procházelo.

Dojíždím k Večeři (Obiadom je název restaurace polsky), která je na první pohled v centru města Żyrardów. Uvnitř jsou 4 stoly, venku 2 a místo baru výdejové okénko spojené s dveřmi. Nabídka je napsaná na tabuli a znemožňuje překlad foťákem. Zkouším obvyklou otázku „English?“, ale mladá slečna kroutí hlavou. Od stolu se zvedne starší pán s plynou angličtinou a pomůže mi říct, co chci. Pán žil 35 let v New Yorku a na důchod se vrátil domů. Sice měl v USA i Jaguar (auto), ale stejně se potkáváme u výdejního okénka, kde jsem se naobědval za 160. Zjišťuji, že v Polsku je domácí kuchyně v obyčejných prostorách (ne)podávána bez servisu, ale v obřích porcích. Výborné velké jídlo.

Hledám na mapě nějakou velkou zalesněnou plochu blízko Varšavy, kde bych přespal. Posunu se tedy ještě o jedno město dále a počkám v NEcukrárně na večer. Dávám si naprosto zdravý kus dortu bez cukru a bez glutamátů. Nebylo to vůbec poznat, že je bez cukru, ale cenovka to říkala jasně. V šeru vjíždím do lesa protkaného cestičkami. Všude jsou cedule pro orientaci hasičů, protože zde se opravdu hodně bojí lesních požárů. Na jedné mýtině se rozhodnu schovat před stále frekventovaných pěším provozem a načerpat síly na příští den ve Varšavě.