S kolem na Nordcap: Několik krizí v jednom dni

Až doposud jsem spal s rozepnutým spacákem, ale tuto noc se již dost ochladilo a ráno jsem ho musel dopnout až ke krku. Vylézt z něj dalo hodně přemáhání. Měl jsem na ráno připravené plány na vylepšováky na kole, které mě sem tam posadily na zadek. Jednou tak tvrdě, že jsem si propíchl nafukovací karimatku o něco, co bylo pod ní. Nedařilo se mi najít lepící sadu, kterou jsem loni vozil 72 dní zbytečně. Na trase žádné velké město, takže najít sport-obchod se sadou na opravu zabere pár dní. Možná až do Varšavy. Další noc musím najít les s vrstvou mechu.

Netrvalo ani pár kilometrů a projel jsem větvičkami, které tentokrát mířily přesně (video celé cesty ZDE). Jedna větvička mi málem zničila přehazovačku, když se mi zapletla do napínací kladky. Vytáhl jsem ji, vrátil zpět řetěz a jel dál. Zkusil jsem na odpočinek trochu běžných silnic, když dvě obce spojovalo 13 km přímé silnice. Byla obestavěná baráky v celé délce, takže jet tam autem musí být nekonečné. Jako zpestření jsou opět všude značky „dávej bacha na krávy“. U cesty jsem sice pár krav viděl, ale více mě zaujala autobusová zastávka a požární stanice, kde se realizoval nějaký umělec.

V obci jsem si trochu zakroužil, než jsem trefil restauraci, kde berou karty. Je spíš smůla trefit nějakou, kde karty neberou. Opět jsem zašel na kebab, kde byli moc milí Turci, se kterými jsem se i pobavil anglicky. V každé restauraci požádám o zásuvku na nabíjení powerbanky a na konci i o vodu do cyklo láhve. Obsluha reaguje pokaždé jinak a tentokrát jsem viděl, jak pánovi bylo hloupé mi dát kohoutkovou a zašel mi pro nějakou minerální vodu.

Pokračoval jsem dále, směrem na sport-obchod, ale bez šance stihnout zavíračku. Tak jiný den bude snad lepší. Při této zajížďce jsem při vyhýbání autu, vybral obzvláště nepříjemnou díru v asfaltu. Brašny nadskočily a pak slyším strašný zvuk. Zadní kolo jde do smyku…

... po zastavení zjišťuji, že mi vyskočil napínací hák z brašny. Hák se zapletl do kola a utrhnul pružný popruh napínající brašny. Vše se ve výpletu kola zaseklo, že jsem musel odstrojit brašny a 5 minut to z kola páčit. Kolem jedoucí kluci na kolech se zeptali, jestli něco nepotřebuji, ale nic než čas to nějak vymyslet nebylo třeba. Gumicuk to zafačoval do dalšího dne, kdy musím vymyslet nějaký zlepšovák.

Den se opět protáhnul, ale poprvé jsem překonal 100 km o velkou porci kilometrů. Za soumraku vjíždím opět do písku a okamžitě zatáčím do lesa najít nějaké místo s mechem. Byl tam luxusní mech, jaký si pamatuji jen ve Švédsku.