S kolem na Nordcap: Těžký začátek

Včera jsem potřeboval kolo „jen“ dovést z Pardubic do Lipníku, kde jsem měl zbytek věcí. Udělal jsem na něm úplnou drobnost: nafoukal jsem duše a připravil je na zátěž. Přední nevydržela a já to zjistil 40 minut před odjezdem vlaku. Tak jsem se rychle rozhodl tam dát plonkovní, co byla na bytě. Starou a jednou lepenou. Bylo to lepší než rozhrabat narvané brašny. Díky 15 minutám zpoždění vlaku jsem to krásně stihl. Vlak měl zpoždění kvůli nakládání vozíčkáře neboli ČD je to jen tom nevinně.

Při vystupování z vlaku jsem opět zjistil, že duše nevydržela. Tentokrát šla dočasně nahustit a dojel jsem do garáže, kde jsem chtěl dokončit přípravu kola. Už jsem dal dobrou duši a drží ještě dnes. Pár dalších vylepšení na kole a kolo bylo připraveno už za 4 hodiny. Dnes jsem chtěl vyjet dopoledne a naobědvat se po cestě. Nakonec jsem odjížděl hodinu po obědě doma. Neustále jsem hledal věci, které přece doma musí být. Novou helmu po hodině hledání našel táta na úplně jiné adrese. Během toho jsem si vyřídil cestovní pojištění a zanadával si na neustálé bugy při placení. Naštěstí je pojištění jen za 27Kč denně a pokryje mi cyklo-autonehody do 4 milionů. Zdravotní výlohy by v Evropě sice platila modrá kartička, ale bez asistenční služby je komplikovanější, na vše přijít sám.

Tento rok vyjíždím o 20 dní dříve než před rokem, ale teplota je o 10°C lepší. Naložený jsem opět na 25-30 kg, vody mám 2,7l a plán cesty jen na jeden den dopředu s tím, že ještě nevím, kde budu přenocovat. Až do Hranic jsem jel po cyklostezce Bečva, která je nejhezčí v Evropě. Už se vylepšuje další úsek, kterým se vyhne cestě pro zahrádkáře, kde je tankodrom. Tleskám. Na průjezd Hranicemi už potřebuji mapy.cz, protože tu žádná cyklostezka není, jen vybrané cestičky mimo hlavní silnici. Po podjezdu pod tratí se objevuje další krásná cyklostezka, která má dokonce i značky upozorňující na ostré stoupání, 8 %, 12 %, atd… Autoři si asi všimli, že cyklisté neumí dopředu podřadit. Cyklostezka se objevuje a mizí, jak ubíhají kilometry, takže sem tam vede po vesnických cestách. Zastavuji v Bistru Bartošovice, které je vyhlášené pro celé okolí. Já tu jsem prvně, ale mají narváno. Spousta rybích pokrmů, jen já si dávám ledovou čokoládu (za 45, krásná cena). Pak pokračuji do Studénky, tátova rodiště a dál do Poruby, kde si musím koupit další jídlo. Začíná se stmívat, protože je už po 20. hodině. Pouštím světlo, blikačku a pokračuji dále přes Hlučín (v naprosté tmě) až k polským hranicím (konečně hranice s malým "h"). Asi kilometr před hranicí odbočuji na cyklostezku, která vede lesem, kde snad najdu někde mezi stromy rovinku na rozložení karimatky. Stan nemám, takže toho místa moc nepotřebuji. Blíží se 22. hodina a cítím prvních 100 km, co vedlo po kopečcích. Dám si večeři, vyčistím zuby, znovu sbalím všechny věci do tašek (jinak je budu mít plné hmyzu) a jdu spát. Zítra mi začíná cestovní pojištění a můžu překročit hranice.

Video celé cesty je ZDE