Článek
Ráno se protáhlo do odpoledne
Včera jsem dojel do kempu bez obsluhy. Byli jsme domluvení, že se dnes potkáme a já na to nespěchal, protože jsem sušil prádlo. To na co jsem spěchal o něco víc, byla hotovost. V kempech bývají nízké ceny, ale platí se za minuty teplé vody. Hotovost nemám, takže o půl jedné ráno si koupím od majitele 10 zlotých, které mi připočítá k účtu. Celkem 232 Kč za osobu bez stanu s 10 minutami teplé vody. Rychle schnoucí ručník značky „mapy.cz“ stihne uschnout, než se sbalím. Praktický dárek, co mi daly mapy.cz. Vyjíždím a cítím, jak mám vyfouklé přední kolo. To není defekt, ale působení tepla na starou záplatu. Vyměním duši za novou a konečně vyjíždím. Jsou čtyři odpoledne.
Defekt z přehřátí kola na slunci. Povolila stará záplata, nikoliv duše samotná
Dva psi už jsou smečka
Už vím, že moc daleko nedojedu, ale snažím se šlapat rychle do pedálů, a ještě rychleji se vyhýbat dírám v cestě. Nechci řešit další závadu na vybavení.
Je sucho a cesty jsou písečné a prašné. Nemusím ani jezdit na blízký východ a tady je navíc tráva kolem
O půl šesté si nacházím domácí kuchyni v obci Pasym. Opět obří porce, ale první pořádné jídlo dne. Ještě si zajdu koupit večeři a pokračuji dál směrem k Litvě.
Domácí kuchyně dělá v Polsku ty největší porce
Po cestě najíždím na oblíbený typ cyklostezek v Polsku. Vytrhají staré koleje a udělají tam asfaltovou cyklostezku. Tento nápad mají Poláci na více místech a je to oddechová jízda. Žádné velké stoupání, zatáčky ani díry. Sundávám sluneční brýle a pokračuji za šera.
Cyklostezka po bývalé železnici využívá i původní přemostění
Rozhoduji se najít místo na spaní. Všude jsou pole a u nich samoty. Vybral jsem si jednu boční cestu kolem 3 samot. První je tichá. Ze druhé vybíhá pes, ale byl daleko, tak jsem ho nechal v prachu za sebou. Po 100 m je třetí samota, s dalším, dopředu varovaným psem na volno, ale je větší a pomalejší. Jedu dalších 100 m a odbočuji mezi pole a louku, na které chci bivakovat. Dál to nemá cenu, protože je tam už jen pole, kde bych zničil úrodu. Zajíždím za horizont kopce, ale psi to se štěkáním nevzdávají. Pokládám kolo na bok, ať není vidět, já se držím při zemi, ať nejsem vidět a asi po půl hodině štěkot utichá. Najednou se 10 metrů za mnou přes horizont podívá druhý, ten větší pes. Je velikosti bernardýna, ale celý hnědý. Asi to byl Novofundlandský pes. Okamžitě utíká zpět s hlasitým štěkotem. Byli to zvláštní hlídači, protože mě nechtěli roztrhat, ale všechny varovat, že tam jsem. Držím se dál schovaný v hluboké trávě a koukám, že ten velký pes utekl až za svoji samotu, kde je další kopec a sleduje mě z něj. Nevěděl jsem, že mají psi tak dobrý zrak a už vůbec jsem netušil, jak inteligentní dokáží být. Nemohl mě schovaného vidět, tak si našel vyvýšené místo, aby mě viděl. Nebylo se kde schovat. Varoval i druhého hlídače a štěkali společně jako organizovaná smečka psů. Nakonec jim to štěkání vydrželo do 3 do rána.
Výhled z místa bivakování
