S kolem na Nordcapp: Varšavských 25 km na kole stačí, abych pochopil řidiče

Další chladná noc, během které to kolem mě žilo. Pořád někdo chrastil za mou hlavou, co jsem už ale neslyšel, byly myši odvedle. Ráno vybírám z brašen snídani, kterou nejdřív musím najít, protože jsem ráno jak vyoraný hraboš a v brašně, kde nebyla, byla vykousaná díra. Gumová odolná brašna, ve které nebylo jídlo, už není vodotěsná. Problém má jediné řešení - izolepa. I takovou věc s sebou tahám a využívám dost často.

Ráno jsem se odhodlal sundat ochranné sklo z displeje, protože mi kolidovalo s polarizačním filtrem ve slunečních brýlích. Konečně zase vidím na navigaci. Displej se mi stejně nikdy nepoškrábal, protože svůj mobil nenosím v jedné kapse s klíči.

Ráno se snažím vyjet co nejdřív a jet co nejrychleji, protože mi dochází šťáva v mobilu, kde mám navigaci. Myslel jsem si, že najdu nějakou cukrárnu s vaflemi a mobilu dám trochu energie, ale jen jsem mobil víc vymlátil. Po překročení mostku pochybné kvality a po drkotání zubů po cestě pro koně dojíždím na krásný asfalt s větrem v zádech. Frčí to skoro 40 po rovině.

Pak zajíždím do obchodní zóny a zjišťuji, že nevím, co hledám. Naplánováno jsem to měl už večer, ale nevím, co bylo dříve… 11% baterie a objevuji cyklo obchod. Kupuji si novou náhradní duši a k tomu další olej na mazání řetězu. Pět set jen to hvízdne. Vzdávám hledání cukrárny a jdu do fastfoodu, kde si kupuji milkshake. Ve fastfoodech mají lákadlo v podobě spousty zásuvek a firemní politiky, že nikoho nevyhodí, i když tři zabere. Během toho hledám kemp za Varšavou, kde zastavím, dám teplou sprchu, vyperu a hlavně nabiju obě powerbanky. Zjišťuji, že tam, kam mířím, nic použitelného není. Těch pár je jen pro karavany. Takže cesta přes Polsko nabere nový směr, přímo na sever z původního severovýchodu. To mi přidá minimálně den cesty v Polsku, nemluvě o faktu, že je to do kempu ještě víc jak 200 km. To je cena za plánování ze dne na den. Musím nabít více energie a trávím ve fastfoodu asi 2 hodiny, a tak si koupím i oběd. Tak jako v Česku, stravování ve fastfoodu vyjde dráž než lokální restaurace, ale je to nouzovka.

Pokračuji dále do obchodu s kempingovým vybavením přes staveniště, kde je stále živý provoz (auta jezdí i po 3 kolech, přes rozkopanou cestu), protože to nemá žádnou objížďku. Vjel jsem do rezidenční čtvrti, kde to na nějaký obchod nevypadá. Koukám do mapy a je tam malá budova na dvoře za zamčenou bránou. Naštěstí ji někdo otevřel a dostal jsem se k obchodu, který je opravdu „garážový podnik“. E-shop si zaznačil do map kamennou prodejnu v bývalé garáži a když jsem vešel dovnitř, tak se na mě otočili 3 silní Poláci za počítačem (co zabírali celou třetinu prostoru), překvapení, že je někdo z ciziny našel. Ptám se po záplatě, kterou jsem viděl na internetu, a bingo! Mají. Konečně si můžu zalepit píchlou karimatku. Since jsem v garáži, ale mají platební terminál a můžu zaplatit kartou.

V mapě vybírám nějakou vyhlídku, kam dokážu najet i s kolem, a vyrážím. Zajímavé bylo, že mě mapy.cz dokázaly navést do výtahu do podjezdu pod tratí. Ikonku pro to ještě nemají, ale výtah našly přesně. Cesta pokračuje skrz centrum, ale mám 100 % baterie pro navigaci, tak to dám. Mrakodrapy se postupně přibližují a cyklistický provoz se postupně zahušťuje množstvím cyklo poslíčků. Začínám si myslet: „Proč já si to dělám, jezdit do velkoměsta?“ Sice nemám elektrokolo, ale zámky na pedálech mi dávají slušnou akceleraci na každém semaforu. Cítím tlak ostatních cyklistů, takže se pohybuji se všemi ve vlnách po obousměrné cyklostezce. Doposud jsem mohl zatáčky řezat, ale najednou jsou v protisměru cyklisté a musím se tlačit na svou stranu. Dalším problémem jsou kličky cyklostezky kolem značek, stromů a květináčů, které omezují únikové zóny z cyklostezky. Během 10 minut jsem z pohodové jízdy ve stavu „brzda/dupu do pedálů“. I při svižné jízdě ještě zrychluji, protože je 100 metrů přede mnou zelená. Stíhám přejet 6proudou cestu asi v 35 km/h. Jenže za cestou myška doprava a v protisměru cyklisté, takže na brzdy a vykroužit dokonalý oblouk. Slyším přední kolo jak trhá dlažbu při snaze neklouzat. Takhle nějak asi bude vypadat řízení autíčkářů v zasekaném hlavním městě.

Opouštím moderní část města a vjíždím do té staré, plné nepřehledných odboček a rozbitých cest. Na 2. pokus trefuji vyhlídku, abych zjistil, že je na kopci, ale kromě korun stromů není co vidět. Dělám fotku u zámků lásky se zámkem na kolo a ujíždím směrem na náměstí.

Je to takový polský „Staromák“, jen menší a bez zajímavých památek. To, co „Staromák“ připomíná je, že je plný luxusních krytých předzahrádek. Schoval jsem se na 10 minut před deštěm a tím by mělo počasí hotovo.

Vidět mrakodrapy mi ve velkoměstě stačilo, zbytek bych si odpustil, takže koukám s nadějí na řeku Vislu. Tak jako každá řeka má nějakou protipovodňovou hráz a na ní cyklostezku. Rovnou a bez odboček. 25 km odpočinkové rovné jízdy k obchodu pro večeři. Zde opět mapy.cz nezklamaly a chtěl jsem si to ověřit. Výtah má zákaz vjezdu cyklistům, takže mě navigace navedla dobře na nadjezd pro auta. Kdo tam tyhle detaily nahrál mi hlava nebere. Při jídle zjišťuji, že krásná cyklostezka podél řeky vedla špatným směrem a na 25 km jsem si zajel 20 km. Ale byla to hezká cyklostezka. Pokračuji v lepším směru někam do přírody na přenocování. Zdá se, že je kousek ode mě les s vojenskou základnou carského Ruska (Grupa Fortowa „Carski Dar“ Twierdzy Modlin), ale okolní les je volně přístupný, takže mě to netrápí. Na lesní cestě slyším šustění v lese, tak zastavuji a čekám, co na mě vyskočí. Liška! Tato se lekla a utíká, tak snad mě v noci zase nekousne do hlavy jako ta před 4 lety, která mě krvavě vzbudila ve 2 ráno. Ještě večer opravuji (úspěšně na první pokus) karimatku a čeká mě zase pohodlná noc.