S kolem na Nordcapp: Začíná mrznout

Spal jsem na mýtině pod stromem a pořád jsem měl pocit, že poprchá, ale podle radaru nemělo, tak jsem dál spal, jen tak pod oblohou. Probudil jsem se suchý, ale pokrytý něčím, co padalo ze stromu. Z toho jediného stromu na mýtině. Konečně jsem se vyspal na nafouknuté karimatce, protože záplata vydržela.

Sedám na naložené kolo a jedu do Połtusku, kde by měla být otevřená restaurace. Není, tak hledám zálohu. Podařilo se a začínám bojovat se škrabopisem na tabuli s jídlem. Stejný princip, jaký je v Polsku běžný:„To, co je psáno vpravo, je v největším množství a vlevo naopak.“ Řízek se sýrem, cibulkou a oblohou je tedy spousta zeleniny několika druhů, cibulkou zasypaný obří sýr a pod ním se nachází kus masa. V Česku bývá ten sýr jen jako dekorace, ale tady ho je více než masa. Jídlo je chutné, ale největší kulturní šok byl kompot. Doma jsem to měl vždy jako zavařeninu s kusy ovoce. Kompot v Polsku je ovocný nápoj. Také velice dobrá volba. Spokojený s plným žaludkem ani nedávám dýško, protože tu se platí předem.

Po cestě potkávám spoustu zvířat, je tu totiž hodně otevřených dvorků s hlídacími psy. Když jsou 2, už je to smečka, která mě honí rychlostí až 35 km/h. Poslední honička dopadla tak, že mě dojelo auto a začalo zběsile troubit, aby honičku přerušilo. Povedlo se, jen nevím, či to bylo mou fyzičkou, nebo troubením. Jisté je, že v autě se všichni dobře bavili, a když mě předjížděli, mávali jako bych vedl nějaký maraton. Ani nevím jestli jsem byl šťastnější, že jsem přežil setkání se psí smečkou nebo to, jak jsem zlepšil den jedné rodince v autě.

Kromě psů na dvorcích je Polsko plné čápů. My měli ve městě jen 2 hnízda. Tady od jednoho hnízda vidíte na druhé. Ve vesnicích nebo i na stožárech u samot, jsou hnízda. Jednoho čápa jsem dokonce potkal přecházet silnici, když jsem jel 40, ale procházku si rozmyslel a odstartoval do závodu. Chvíli jsem se ho držel, ale do kopce 40 neudržím a nechal jsem ho letět. Vtipné jsou i setkání se zajíci, kteří běží pořád přede mnou a uhnou až po čtvrt kilometru běhu.

Ke konci dne si ještě zajedu na bublinkovou wafli za stovku a pokračuji do kopců s vidinou polární záře. Ten den zrovna měla být a navíc je jasno. Ulehám na mýtině, koukám na páru od úst a ono jsou 4 nad nulou. Kontroluji předpověď, která si stojí za svými 9 stupni. Předpověď také věří v minimální teplotu 3 nad nulou, což po odečtení pětistupňové nepřesnosti už míří pod nulu. Kolem půlnoci vidím slabě polární zář a na tachometru mínus jedna o půl stupně.