Co chybí Evropě? Silné a snadné investice

Takovou oblastí je i jednotný kapitálový trh, na kterém by bylo možné co nejsnadněji investovat a spořit po celé Evropě. Jak to zatím jde?

V současnosti je evropský kapitálový trh roztříštěn na jednotlivé národní kapitálové trhy, které mají vlastní pravidla, orgány dohledu a definice klíčových pojmů. A to je nejen trochu nepohodlné, ale reálně i bariéra pro investice napříč zeměmi a skutečně volný pohyb kapitálu. Není to jen fiktivní problém pro pár nejbohatších. Slabé investiční prostředí znamená méně inovací, horší možnosti spoření, a to, že peníze, místo do nových firem a nápadů, jdou do lokálních jistot, jako třeba nemovitostí. A jejich cena pak uměle roste.

Jednou z nejdůležitějších věcí „co se má v Evropě změnit“, je pak sjednocení a zjednodušení evropského kapitálového trhu. K té Evropa skrze jednotlivá nařízení směřuje, ale ještě tam nejsme.

V rámci Smlouvy o fungování Evropské unie byla „přijata opatření k vytvoření a zajištění fungování vnitřního trhu“, jehož součástí je kromě volného pohybu osob, zboží a služeb také volný pohyb kapitálu. Ale ten teď úplně neproudí, spíše prokapává a protéká. Cílem je ho trochu rozpohybovat a u toho zajistit základní pojistky, jako je jednotné hodnocení výnosnosti investic nebo sjednocení insolvenčních zákonů.

Myšlenka hospodářské spolupráce stála u zrodu dnešní Evropské unie. Samotná vize jednotného kapitálového trhu se začala formovat už Římskou smlouvou z roku 1957, která vytvořila Evropské hospodářské společenství jako podporu ekonomické integrace zakládajících členských států. Dalším krokem pak byla ratifikace Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která ustanovila volný pohyb kapitálu.

První dekáda nového tisíciletí s sebou přinesla nové výzvy a taky masivní finanční krizi, ze které se svět stále ještě zotavuje. Přinesla i impulz pro další práci, a to jak na zajištění pravidel snažících se zabránit opakování krize, tak na snaze propojit trh. V této době také vznikly první verze některých dnes přepracovaných pravidel jako třeba Směrnice Evropského parlamentu a Rady o správcích alternativních investičních fondů.

První akční plán předložila Evropská komise v roce 2015. Ten stanovil kroky směrem k sladění pravidel, nicméně úplně nechvátal a nemohl pokrýt všechny oblasti.

A teď? Teď se v tom tak nějak potácíme. A musíme nutně zrychlit. Role čínské a indické ekonomiky na globálních trzích roste, USA prochází silným růstem. Hospodářské dopady pandemie COVID-19, odchod Spojeného království z EU, nezbytnost klimatické zodpovědnosti, bytová krize, stárnoucí populace a energetické trable znamenají, že potřebujeme začít dělat, co jen můžeme, pro efektivnější růst.

Ono nic není ztraceno a Evropa nezaostává úplně, ale máme mnohem větší potenciál a před sebou obří výzvy.

(modré americké, oranžové čínské a tyrkysové evropské burzovní indexy ukazují, že Evropa je v lepší situaci než Čína, ale USA válcuje všechny)

A Evropská komise kroky definovanými v Akčním plánu Evropské komise z roku 2020 míří k větší odolnosti a konkurenceschopnosti EU.

Akční plán vznikl jako důsledek celoevropského fóra na vysoké úrovni o unii kapitálových trhů, které pořádala Evropská komise koncem roku 2019. Závěry skupiny 28 odborníků vedených Thomasem Weiserem byly zveřejněny v červnu 2020.

Samotný akční plán si stanovil tři hlavní cíle:

Z cílů je zřejmá potřeba rychlého a udržitelného oživení evropského hospodářství. Jedná se o sérii 16 opatření, které si stanovila Evropská komise k dosažení větší integrace jednotlivých kapitálových trhů. Tato jednotlivá opatření společně tvoří propojenou soustavu kroků, které je potřebné splnit na cestě za společným trhem. Cílí na jedné straně na zjednodušení pravidel pro podniky, aby mohly lépe financovat své činnosti a provést ekologickou a digitální transformaci, na straně druhé na fyzické osoby, aby získaly přehled o možnostech investic v rámci vnitřního trhu a zároveň důvěru v návratnost svých investic. V neposlední řadě klade odstraňuje strukturální a právní překážky mezi jednotlivými členskými zeměmi. A jak jsme si řekli na začátku - to chceme. Jednoduše řečeno, chceme se dostat do nastavení, v němž dát úspory na inovace fabriky je minimálně stejně dobrý nápad, jako je dát na nákup garáže k pronájmu.

Řada opatření už má svojí legislativní podobu. Zřízení jednotného přístupového místa, které má zajistit dostatečnou informovanost o investičních produktech a udržitelnosti společností. Nařízení, které se věnuje dlouhodobým investicím (ELTIF), má pomoci digitální a ekologické transformaci. Druhá směrnice k alternativním investičním fondům (AIFMD II) má přinést rozmanitější škálu forem financování podniků. A trhy finančních nástrojů (MiFIR a MiFID II) přinesou investičnímu trhu větší transparentnost. Nedílnou součástí akčního plánu je také harmonizace některých pasáží insolvenčního práva a zjednodušení pravidel pro kótování malých a středních podniků k usnadnění vstupu na burzu.

K dosažení harmonizovaných pravidel pro tok kapitálu napříč Evropskou unií chybí ještě dost kroků. Jedinými nástroji, jak hledat společné průniky, jsou v tuto chvíli v Radě a v Parlamentu pečlivě vyjednané směrnice a nařízení, které zakotví společné porozumění ohledně právních předpisů, definic, hodnocení apod.

A to nebude vše. I po splnění všech opatření Akčního plánu zůstávají největšími výzvami v dosažení jednotného evropského kapitálového trhu rozdílné lokální požadavky jednotlivých národních banek, různá zdanění investičních nástrojů, která vytváří limity pro poskytování mezinárodních služeb, a nejednotnost orgánu dohledu pro všechny členské země. Tady ale platí víc než jinde, že se nám to vyplatí zvládnout, i když je to cesta dlouhá, často k uzoufání nudná a žádné novinové titulky neudělá. V USA je určitě spousta věcí špatně, ale investiční prostředí jim můžeme závidět. Až do finanční krize 2008-9 byla Evropa hospodářsky větší než USA. A my máme na to se k tomu vrátit. Máme na to být inovativní, mít vzdělanou ekonomiku, která dělá smysluplné věci a která něco i vyrábí. Společné kapitálové trhy jsou jedna z ingrediencí takového úspěchu.