Článek
Podle výsledků ASAP (The Regulation in Support of Ammunition Production) se evropské snahy rozšířit výrobu munice daří. Ve skutečnosti se to ale děje příliš pozdě a příliš málo. Rusové Evropu přezbrojují a výsledkem naší pomalé pomoci může být Putinovo vítězství. Stačí mu si počkat.
Loni 3. května předložila Evropská komise návrh, jak podpořit ukrajinskou obranu. Evropský parlament se obratem shodl, že toto je třeba projednat urgentně a v nejrychlejším možném jednání návrh po krátkých úpravách v červenci 2023 schválil. Rychleji to ani nejde.
Návrh měl tři koleje - výzvu státům, ať předají své přebytečné zásoby munice, výzva státům, ať nakoupí munici novou, a přímou podporu evropské výroby. Předávání zásob Evropě zatím docela jde (naposledy darovalo Dánsko své celé dělostřelectvo), nakupování nové munice díky české iniciativě také pomáhá. Tak proč to nestačí?
Proč se to vlastně dělá
Je potřeba si rovnou říct, že v tuto chvíli neexistuje ekonomicky, strategicky a morálně lepší investice, než sehnat munici pro Ukrajinu. A to nejen v podobě nábojů posílaných nyní, ale především v podobě materiálu do budoucna. Odvrátit nedostatek munice náhlou pomocí je skvělé, ale dokud se Putin může spolehnout, že když vydrží dost dlouho, Ukrajině dojdou náboje znova, je jeho jedinou možnou strategickou volbou prostě pokračovat dál.
Rusko se sankcím úspěšně přizpůsobilo (jak píšu například pro Voxpot), a i když je pro něj válka velmi, velmi drahá, coby autoritářský režim dokáže ještě několik let vydržet a vše přizpůsobit vítězství. A pokud během těch několika let Ukrajina nezvládne dál vzdorovat (protože bez nábojů se vzdoruje vážně špatně), Putin nejspíš skutečně dosáhne nějaké podoby vítězství. To, že výsledek války bude nakonec jen destrukce a nesmírné utrpení je jasné už teď, stejně jako to, že Putin nemá žádný zásadní strategický, smysluplný cíl, kterého může dosáhnout. S tím nejspíš přijde až ve chvíli, kdy bude moci vyhlásit vítězství.
Prohra by byla katastrofa
Západní odhodlání naopak předvídatelně padá. Už teď se povedlo americkým republikánům na popud Donalda Trumpa zablokovat pomoc Ukrajině. Evropa sama pak má sice jednoznačně ekonomický potenciál Rusko kdykoliv přezbrojit, ale nemá na to dost odhodlání a jasný strategický záměr.
Prohra Ukrajiny by pro nás ale znamenala katastrofu. Po téměř sedmdesáti letech by legitimizovala konvenční válku jako způsob nabytí území, významně poškodila evropskou i ukrajinskou ekonomiku, donutila by zásadně navýšit investice do bezpečnosti a k tomu všemu přinesla lidské utrpení na škále, kterou Evropa už dlouho nezažila. Jak jsme si tedy s touto naprostou prioritou zatím poradili?
Unijní rozpočty nestačí
Evropské rozpočty zdaleka nestačí. 500 milionů euro investovaných v rámci ASAP sice působí jako vysoká částka - ale to jen za předpokladu, že se všechno povede. Pokud se podaří i další projekty, výsledkem bude stav, kdy EU bude produkovat 2 miliony kusů munice ročně v roce 2026. Zkuste se nad tím zamyslet. Pokud se vše povede, za dva roky, možná, při nejoptimističtějším výsledku. Rusko zatím konzistentně samo produkuje tři miliony dělostřeleckých nábojů ročně, a k tomu se může spolehnout na zásilky z Korejské lidově demokratické republiky, Íránu a nejspíše i z Číny.
Zároveň Evropská unie jako taková nemá nekonečno peněz. Celá EU operuje s rozpočtem odpovídajícím plus minus Dánsku, nemůže si půjčovat a tvořit deficity. Velká většina jejích peněz je vázána v programech jako je Jednotná zemědělská politika. K tomu všemu je to pak právě Unie, kdo poslední roky dodává Ukrajině klíčovou finanční podporu v hodnotě stovek miliard euro. Žádat po ní, aby ještě někde sebrala peníze na adekvátní velikost podpory munice (která by měla být násobná), je už spíš nemožné.
Pomalost
ASAP se povedlo zrychleně schválit loni v červenci. Teprve teď jsou přiděleny peníze na podporu výroby. Je to hezká snaha a snad něco nastartuje, ale je to velmi málo, velmi pozdě. A ani to v současném nastavení komplexních vztahů mezi aktéry evropské politiky nejde výrazně jinak: na tohle skutečně není momentální podoba EU stavěna. A i v nejvyšší možné rychlosti je to prostě hrozně pomalé.
Obávám se, že to podporuje jednu zásadní problematickou iluzi. Totiž že EU má vůbec být tím, kdo munici nějak někde koupí, že současná Unie se může postarat o všechno, co přesahuje jeden stát. Pokud jde o pomalé věci, které je možné trpělivě vyjednat, dokáže to. Dokáže nakonec opravdu hodně a vyplácí se to. Ale Unie jako taková teď masivně dotuje ukrajinské rozpočty, sama nemá úplně velké možnosti, a ani si nemůže nikde půjčit, pokud státy neschválí další várku eurobondů. Peníze a garantované odběry musí poskytnout členské státy.
Bez strategické muniční výroby Ukrajina prohraje
Druhým řešením by bylo, kdyby členské státy daly Evropě pravomoci a prostředky, aby problémy mohla skutečně řešit. V současnosti se nacházíme ve zmatené situaci, kdy je vše problém někoho jiného, odpovědnost se přepinkává dle potřeby a přímo v nejvyšších orgánech EU sedí minimálně dva premiéři, kteří se sami popisují jako spojenci Vladimira Putina. A mají široké pravomoci blokovat jakýkoliv postup.
Je skvělé, že se Česku povedlo sehnat munici pro Ukrajinu. Pokud ale neseženeme dlouhodobou muniční výrobu pro Ukrajinu, Ukrajina prohraje. A pokud ji chceme sehnat, musíme buď dát Evropě prostředky řešit problémy, nebo urychleně začít podporovat výrobu na národní úrovni. Pokud budeme čekat, že to vyřeší někdo jiný nebo se vzácně propojenými komunisty a fašisty blouznit o tom, že pan Putin vlastně není tak zlý, kráčíme náměsíčně ke katastrofě.
