První kamínek laviny. Google prohrál ve sporu s Epic Games

Poslední roky se vyznačují zajímavým trendem - dominance technologických gigantů už není samozřejmá a antimonopolní autority si na ně začínají pořádně svítit.

Pojďme si nejdřív dát odbočku k tomu, proč je monopolní chování problém. Vždyť pokud máme tržní soutěž, tak se přece může stát, že v ní někdo vyhraje natolik, že trh ovládne. To nijak nevadí, ne?

Vadí. Vadí to úplně ze všech pohledů, a pokud nefandíte ideologiím jednoho národa či státu, tak by vám to mělo vadit taky. Monopoly jsou minimálně stejně dusivé jako centrální plánování. Co provádí?

Za prvé, rozbíjejí cenotvorbu. Pokud ovládáte dominantní většinu trhu, můžete si s cenami dělat, co chcete. A to jak směrem k zákazníkům, tak do menší míry i vzhledem k zaměstnancům a dodavatelům.

Za druhé, škrtí inovace a soutěž. Pokud vám nikdo nekonkuruje a jste sami na špici, tak tlak poskytovat lepší službu, vymyslet lepší produkt nebo třeba zlevnit prostě chybí a musí přijít z jiných sektorů. A když trhu dominujete, je pro vás velmi jednoduché zabránit konkurentům, aby vůbec začali soutěžit. Ať už tím, že je prostě koupíte, než příliš vyrostou (jako Facebook koupil Instagram), nebo tím, že použijete svůj vliv, abyste vstup na trh ztížili – například můžete krátkodobě snížit ceny tak, že váš protivník nebude konkurenceschopný. Přinese to sice dočasnou ztrátu, ale za to, že ovládáte celý trh, vám to stojí.

To by skoro stačilo, ale je tu ještě problém třetí: interakce monopolů a států. Vzniká zde nerovná situace, kdy stát často nemá sílu sám vůbec reagovat a pravidla určuje sama firma. Typicky to znamená třeba problémy s daňovými úniky (které se ale týkají prakticky všech mezinárodních korporací).

Celkově je to ale asi nejviditelnější na příkladu sociálních sítí. Sociální sítě se postupně staly klíčovou arénou veřejného dění. To, jak se jejich odpovědní zástupci k jednotlivým situacím postaví, může znamenat doslova rozdíl mezi životem a smrtí. Bylo například čistě na rozhodnutí Facebooku, jak řešit dvě různé krize: genocidu Rohyingů v Myanmaru a Trumpův pochod na Kapitol.

V Myanmaru nechal Facebook šířit či dokonce podporoval příspěvky, které přímo vyzývaly k etnickým čistkám, varovaly před falešnými útoky a sloužily ke koordinaci útoků na Rohyingy. Facebook tak přispěl k událostem, které stály život 24 000 lidí. Další desítky tisíc žen byly znásilněny, přes sto tisíc lidí bylo zbito nebo přišlo o domov ve žhářských útocích. V reakci na tyto události Mark Zuckerberg v americkém Senátu slíbil více moderátorů a zásah proti nenávistnému obsahu.

Druhý případ je výrazně jednodušší. Facebook a Twitter v lednu 2021 v reakci na Trumpův projev o ukradených volbách a výzvu lidem, aby si došli pro Kapitol, zablokovaly účty bývalého prezidenta. Rozdíl v citlivosti řešení je zjevný a debata, jestli je nebo není vhodné, aby k zákazu došlo, je samozřejmě na místě. Zásadní na tom ovšem je, že soudy a demokraticky určená pravidla v tu chvíli nehrála úplně roli.

Z toho jasně vyplývá, že monopoly jsou problém jak ekonomický, tak politický. Zároveň je nepopiratelné, že globální digitální ekonomika a síťové efekty (tedy že hodnota aplikace závisí na tom, kolik lidí ji používá) monopolizaci dost výrazně přejí. Představit si to můžete opět na sociálních sítích. Pokud jednotlivé sítě nemají úplně odlišný účel (jako třeba Facebook, LinkedIn, Instagram a Twitter), tak se lidé přirozeně nabírají efektem sněhové koule: čím víc lidí někde je, tím víc jich tam přibyde. Podobně to funguje například i u vyhledávačů: čím více máte uživatelů, tím více máte dat a peněz vyhrávat.

A tím se obloukem dostáváme zpátky k tomu, proč je rozhodnutí ve věci Google vs. Epic Games tak zajímavé.

O čem ten spor vlastně je? Ve zkratce , o přístupu na trh a penězích, které si za to Google říká. Pokud chcete něco prodávat na mobilech s Androidem, jste v říši Googlu. Pokud chcete prodávat aplikace, prakticky musíte přes jejich obchod. A pokud jdete přes jejich obchod, zaplatíte Googlu 15-30% poplatek za to, že zde prodáváte.

Google argumentuje tím, že tento poplatek přispívá na základní infrastrukturu, dává nějaký servis developerům a tak dále. Stejná argumentace, jakou ostatně používá i Apple u svého obchodu. Mimochodem, u Applu je už aspoň možné díky tlaku EU vůbec instalovat obchody třetích stran, takže si nemusíte kupovat appky jen přes Apple a jen s jejich vysokou provizí.

Spor Google vs. Epic se vede hlavně o míru provize. Nejedná se o první takový spor. V minulosti už možnosti speciálního režimu v obchodě získala Spotify a seznamovací aplikace Bumble - tam došlo k přímé dohodě a zavedení „experimentálního režimu“.

Soudní spor s Googlem vedla i Match Group (která vlastní Tinder, OKCupid, Hinge a další). Jenže Match Group se s Google letos v říjnu dohodla: položili stížnost a dostali pro sebe speciální podmínky.

Tim Sweeney, CEO Epicu, měl také dostat vlastní výhodnou nabídku. Sweeney sám má ale image naštvaného muže, který podezíral Google od roku 2018 z mnoha nefér operací (doporučuji rozhovor s ním hned po vynesení rozsudku). I po dohodě mezi Googlem a Match Group se rozhodl ve sporu pokračovat. Uspěl. Porota došla k tomu, že Google skutečně zneužil své postavení a bránil dalším v přístupu na trh.

Google se odvolal a případ tak úplně nekončí, soud také musí v příštím roce navrhnout, jak přesně má Google situaci napravit, jedná se ale o jednoznačný průlom. Google teď čelí celé smršti podezření z poškození hospodářské soutěže, při kterých občas dochází i k zjištěním, která jsou pro giganta tak trochu trapná. Od toho, že platí 18 miliard dolarů ročně Applu za to, aby byl Google základním vyhledávačem v Safari, až po spíše kuriozitky jako prezentace vedení Applu, kde se dohodli vymezit se proti „sledovací aplikaci“ Google.

Tento případ měla na starosti porota a ty obecně bývají oproti spíše konzervativnějším soudcům progresivnější. To, že teď ale existuje rozsudek, podle kterého Google zneužil svého postavení, otevírá spoustu možností a výrazně zvyšuje šance, že i v dalších případech se věci pohnou – třeba hned ve dvou případech Google vs. USA: jednoho ohledně monopolu v digitální reklamě, druhého ohledně monopolu ve vyhledávání.

Inspiraci bychom si z toho měli vzít i v Evropě. Margrethe Vestager v posledních letech po slibných začátcích ve své roli komisařky pro hospodářskou soutěž úplně nezazářila, v posledních měsících se také více soustředila na možnou další štaci v čele Evropské investiční banky. Nejzajímavější antitrust případ z posledních měsíců tak byl nejspíš zákaz pro nizozemskou mamutí rezervační společnost Booking koupit švédské ETraveli. Je ale potřeba dělat mnohem víc.

Případ Google vs. Epic ukazuje, jaké problémy se vůbec dají adresovat – ať už jde o bránění přístupu na trh, nebo nesmyslné balíčkování služeb, kde platíte 30% provizi, protože dostáváte i služby, které vůbec nepotřebujete. V dalších letech se snad Android bude muset otevřít dalších obchodům a aplikacím. A to je jenom dobře. Více konkurence totiž znamená lepší výsledky pro zákazníka i pro všechny.