Článek
Na té slavné nabídce „čtyř ELEK Ukrajině“ je vlastně nejhezčí to, jak dokonale česká byla.
Myšlenka možná upřímná, úmysl patrně dobrý, provedení tradičně evropské: hodně slov, tisková konference, dva emotivní statusy, tři uražené strany a na konci nula letadel.
Kdyby existovala disciplína „vytvoř nové příkopy během 48 hodin“, bereme zlato i bez kvalifikace. I když spíš skončíme až druzí, protože se pohádáme jestli si pro zlato vůbec máme jít a kdo by tam měl být vyslán.
Prezident zjevně nechtěl nic zlého.
Naopak, snaha pomoct zemi, která je ve válce, je asi to lepší, co může hlava státu dělat.
Jenže jsme zase jednou předvedli náš oblíbený styl: nejdřív něco slavnostně naznačit, pak se divit, že to má důsledky, a nakonec se pohádat, kdo je vlastně větší vlastenec.
Výsledek? Místo debaty o technice máme další díl reality show „Pavel vs. zbytek internetu“.
L-159, ty slavné Alky, jsou přitom docela prozaická věc. Armáda je používá, nejsou to přebytky po strýci z půdy, ale funkční stroje.
Nabídnout je znamená sáhnout do vlastních kapacit. To by možná dávalo smysl, kdybychom měli plán B, C a D. My jsme měli plán T – tiskovku.
A tak se rychle zjistilo, že to celé naráží na kompetence, rozpočty a realitu, která bývá méně fotogenická než prezidentské gesto.
Přitom vedle stojí Skyfox, nový L-39NG. Moderní stroj, česká výroba, něco, co by šlo nabídnout jako kontrakt, ne jako vytržení šroubů z vlastní armády.
Politicky čistší, strategicky chytřejší a navíc by to nevypadalo jako bazarový výprodej. Jenže to už by chtělo méně symboliky a víc práce – a to není disciplína, ve které Evropa dlouhodobě exceluje.
Do toho se samozřejmě vřítila naše oblíbená národní hra: kdo je větší pitomec.
Jedni křičí, že prezident je nebezpečný jestřáb rozdávající armádu, druzí, že každý pochybovač je agent Kremlu s levnou klávesnicí pocohpitelně z Číny.
A technická otázka, jestli má podzvuk proti dronům smysl, se utopila v moři memů a emotikonů.
Přitom právě tahle otázka je zajímavější než všechny politické urážky dohromady.
Ukrajinské bojiště není přehlídka hollywoodských stíhaček, ale zápas s levnými létajícími krámy, které stojí míň než služební elektrokoloběžka.
Střílet na ně raketou za miliony je ekonomika hodná Evropské komise – hezky to vypadá v tabulce, ale nedává to smysl.
Podzvukové letadlo může hlídkovat levněji, nosit kanon a dostupnější munici.
Není to spasitel, spíš vzdušný krysař než rytíř v lesklé zbroji, ale i i takoví zachraňují svět.
A teď přijde kacířská myšlenka: klidně se může ukázat, že je to celé nesmysl.
Že drony porazí úplně jiné technologie a podzvuky skončí v této oblasti jako slepá ulička.
Jenže dějiny jsou plné slepých uliček, ze kterých se nakonec vyklubal nový bulvár.
Kdyby se lidstvo bálo omylů, jezdíme dodnes na koních a posíláme holuby s diplomatickými nótami.
Česko má navíc v podzvucích tradici, jakou nám může půl světa závidět. Umíme je navrhnout, vyrobit, servisovat.
Mohli jsme z toho udělat chytrou kartu: pomoc Ukrajině, zakázky pro Aero, test nových taktik.
Místo toho jsme předvedli typický evropský tanec – hodně hodnot, málo konkrétních kroků a mezi tím čerstvě vykopané příkopy pro další kulturní válku.
Nejsem z těch, co by prezidenta posílali na pranýř. Spíš to vidím jako klasický případ dobrého úmyslu v typickém EU provozu.
Možná jednou zjistíme, že podzvuk proti dronům byla opravdu slepá cesta. A možná naopak, že právě tady se rodila nová kapitola letectví. A z nás se mohla stát opět jedna v velmocí leteckého průmyslu.
To dnes nikdo neví a asi ani nedozví.
Co ale víme jistě, je naše schopnost udělat z každého nápadu ideologický zákop. V tom jsme světová špička bez ohledu na typ letadla.
A tak zatímco technici ve Vodochodech řeší motory, radary a datové linky, a komu to vlastně prodat my ostatní poctivě řešíme, kdo je větší vlastenec a kdo větší blbec.
Možná je to naše národní doktrína: než něco zkusit, raději se nejdřív rozhádat. Protože hádka je jediná technologie, ve které máme jistotu stoprocentní účinnosti.
Škoda. Třeba právě někde mezi Alkami a Skyfoxem leží odpověď na otázku, jak se bránit světu levných dronů. Jen by to chtělo o pár vět méně a o pár činů víc. A to je disciplína, na kterou zatím nemáme certifikaci.
