Článek
„My jsme to takhle nechtěli,“ slýcháme dnes od lidí, kteří kdysi věřili komunistům. A stejné věty možná jednou uslyšíme od dnešních voličů ANO, ODS, KDU-ČSL, TOP 09 nebo STAN. Protože až přijde řeč na šmírování soukromých zpráv nebo na účty za Green Deal, budou se tvářit překvapeně a budou vysvětlovat, že oni vlastně nic.
„Jen technická drobnost,“ říkali v roce 2021. Evropský parlament tehdy projednával takzvaný Chat Control 1.0. Výjimku, aby mohly služby dál filtrovat soukromou komunikaci. Znělo to nevinně, ale byla to první trhlina v principu, že zprávy mezi lidmi jsou nedotknutelné. A kdo za to zvedl ruku? Čeští europoslanci napříč stranami – ANO, ODS, lidovci, TOPka i STAN. Všichni ve vzácné shodě.
„To nic neznamená,“ prohlásil Andrej Babiš v roce 2019, když v Bruselu kývl na klimatickou neutralitu do roku 2050. Jenže znamenalo. Tím souhlasem se rozjely emisní povolenky, renovace budov, konec spalováků. A dnes? Tentýž Babiš nadává na Green Deal, jako by u toho nikdy nebyl. A tradiční pravice dělá, že by vyjednala „lepší podmínky“. Přitom bez jejich hlasů by lavina vůbec nezačala.
„Jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet.“ Přesně tak to působí. Doma na sebe politici křičí, kdo víc „bojuje za české zájmy“, v Bruselu hlasují ruku v ruce. Rozdíl je jen v rétorice a v tom, na koho svalí vinu, když se ukáže, co podepsali.
„Pro dobro rodiny a dětí,“ slyšíme často. A tak se můžeme hypoteticky ptát: když byli schopni odhlasovat plošné skenování zpráv, jak by asi hlasovali, kdyby šlo o domovní prohlídky bez soudu? Zdechovský by možná řekl, že výjimka je nutná. Vondra by kázal o nebezpečí velkého bratra, a pak hlasoval pro „tentokrát“. Niedermayer by to odůvodnil prevencí. Zní to absurdně? Stejně absurdní bylo i Chat Control.
„Ale lidé chtějí bezpečí!“ zní další argument. A právě tady se liší libertariáni. Nechtějí nic zakazovat ani přikazovat. Kdo se cítí v bezpečí, když jeho zprávy čte algoritmus a posílá je policii nebo neziskovkám? Ať si takovou službu svobodně zvolí. Kdo to nechce, ať má možnost použít jinou. Čas ukáže, co se osvědčí, a třeba přijde ještě lepší řešení, které dnes neumíme ani představit.
„To přece musí moudrý zákonodárce uhlídat!“ slyšeli bychom v roce 1993, kdyby tehdy poslanci regulovali e-shopy. Jak zajistit, aby objednávku podal ten, kdo vypadá, že objednávku podává? Aby konkurence neposílala tisíce falešných objednávek? Aby balíky dorazily do správných rukou? Bez regulace to přece nemůže fungovat! A přesto to funguje. A fungovalo by lépe, kdyby politici nelezli jako parazité do rozjetého vlaku. Jenže teď hrozí, že ho dokážou i vykolejit. Pokud jim dáte další mandát.
„My jsme to takhle nechtěli,“ možná řeknete svým dětem, až budete vysvětlovat, proč se vaše soukromí smrsklo na pár šifrovaných okének a účty za energie vyskočily do oblak. Ale budete to vy, kdo hlasoval pro strany, které to celé odkývaly. Libertariáni dnes nejsou velká síla, ale jsou bezpečná volba. Jediná volba, kterou si za deset let nebudete muset omlouvat.
A jen pro info, když teď posloucháte jak to někdo nedopustí:
Česká republika – hlasování o Chat Control (2021)
ANO 2011
Dita Charanzová – PRO
Martina Dlabajová – PRO
Ondřej Knotek – PRO
Martin Hlaváček – PRO
Ondřej Kovařík – PRO
ODS (Spolu – ECR)
Alexandr Vondra – PRO
Evžen Tošenovský – PRO
Veronika Vrecionová – PRO
Jan Zahradil – PRO
KDU-ČSL / TOP 09 / STAN (EPP)
Luděk Niedermayer (TOP 09) – PRO
Jiří Pospíšil (TOP 09) – PRO
Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) – PRO
Michael Šojdrová (KDU-ČSL) – PRO
Stanislav Polčák (STAN) – PRO
Piráti (Greens/EFA)
Marcel Kolaja – PROTI
Markéta Gregorová – PROTI
Mikuláš Peksa – PROTI
SPD (ID)
Hynek Blaško – PROTI
KSČM (GUE/NGL)
Kateřina Konečná – PROTI
(zdroj:https://mepwatch.eu/9/vote.html?v=134463).
