Článek
Tohle není oficiální návrh Voluntie, ale něco jako otevřený brainstorming. Místo slepého následování magických „5 %“ navrhuju dát klidně stejné (i vyšší) peníze do něčeho, co podle mě dává smysl: do teritoriální obrany postavené na lidech a komunitách. Mnoho lidí říká, že za Fialu ani Babiše bojovat nepůjde. Ale za hospodu, dílnu, školu a krámek na rohu? Tam by se nás našlo hodně. TOČR – Teritoriální obrana ČR – vrací zodpovědnost za obranu domova zpátky lidem v krajích a obcích, ne ideologiím a billboardům.
Nejde o další úřad ani o volné milice. Jde o lehkou, dobrovolnickou síť krajských jednotek, které během hodin přepnou mezi pomocí při katastrofách a ochranou klíčových míst. Energie ve společnosti už je: tisíce lidí mají airsoft jako koníček, vznikají různé neformální „domobrany“. Pojďme té energii dát formu, jasný rámec a právní zakotvení – bezpečně, transparentně, se zodpovědností a dohledem státu a ve spolupráci s IZS a kraji.
V praxi si to představuju takto: v každém kraji vznikne brigáda s jednoduchým velením a srdcem z místních dobrovolníků. Každá brigáda má tři až čtyři lehké prapory po zhruba 200–300 lidech, průzkumný oddíl s drony, zdravotnicko-evakuační tým, logisticko-technický tým a styčný komunikační tým napojený na IZS a samosprávy. Cílem je krátký dojezd, perfektní znalost terénu a tváře, které znáte ze sousedství. Vybavení není megalomanské, ale účelné: lehká 4×4 a pick-upy, velitelská vozidla s mobilním spojením, UAV/drony, sanitní modul, stany, polní kuchyně, elektrocentrály a vysílačky – všechno, co dělá rozdíl v prvních 48 hodinách krize.
Úkoly jsou jasné od prvního dne: střežit kritickou infrastrukturu (voda, energie, školy, nemocnice), krýt mobilizaci AČR, pomáhat s evakuací a nouzovým zásobováním, poskytovat průzkum a spojení pro IZS. To, co dnes často hasíme ad hoc, dostane systém, plán a nacvičené postupy. A hlavně – nebude se čekat na povolení z tiskovky ministrů v Praze, protože první auta vyjedou z vašeho okresu, kterým buď dá pokyn starosta, nebo hejtman, případně „domobranci“ to jen starostovi oznámí, že jsou již na místě a začali.
Služba má být slučitelná s běžným životem. Dobrovolník podepíše závazek na dva až tři roky, absolvuje čtrnáctidenní základní výcvik a pak měsíční víkendová cvičení. Získá certifikované dovednosti využitelné i civilně: první pomoc, orientaci v terénu, krizovou logistiku, práci s drony a rádiovým spojením. Motivace má dávat hlavu a patu: sleva na dani až 30 000 Kč ročně, zvýhodněné kurzy (řidičák B/C, zbrojní průkaz, zdravotnické kurzy), body navíc při náborech do IZS a AČR a jasně popsané certifikace (zdravotník, logistik, operátor UAV). Ne proto, aby to bylo „levné“, ale aby to mělo osobní i profesní smysl.
Kolik to stojí? Poctivě a průhledně: rozjezd celé sítě čtrnácti brigád vychází zhruba na 1,81 mld. Kč a roční provoz na cca 650 mil. Kč, včetně cvičení a motivací. Část techniky lze převzít z přebytků AČR, část kofinancovat z fondů civilní ochrany EU a část rozumně financovat s kraji. To jsou stejné peníze, které dnes často projedeme v kampaních, průzkumech nebo v jednorázových „hasicích“ výdajích – jen je dáváme smysluplně do odolnosti, která snižuje škody i nervy, když přijde průšvih.
Aby to stálo na pevných základech, stačí několik přímých legislativních kroků: novelizovat branný zákon a definovat novou formu dobrovolné obranné služby, přijmout stručný zákon o TOČR (působnost, velení, odpovědnosti) a upravit krizový zákon tak, aby byla TOČR oficiální součástí podpory IZS. Postavení dobrovolníků má být srozumitelně blízké dobrovolným hasičům: jasná práva, povinnosti i pojištění, žádná paragrafová džungle.
Start bych udělal jednoduše: vláda s kraji a IZS jmenuje přípravný tým, který během pár měsíců připraví standardy výcviku, vybavení a spolupráce s obcemi a firmami. Následovat budou dvě pilotní brigády ve dvou odlišných regionech (městský a venkovský), které během roku otestují modul výcviku, dobrovolnickou motivaci, logistiku a napojení na IZS. Co se osvědčí, rychle škálujeme do zbytku republiky. Starostové dostanou partnera, se kterým si dopředu nacvičí evakuaci, nouzové zásobování, komunikaci a ochranu zranitelných míst. Firmy posílí vlastní připravenost a zároveň umožní zaměstnancům dělat smysluplnou veřejnou službu s minimem byrokracie.
Podstatné je i to, jak o tom mluvíme. Nestavím to na strachu, ale na hrdosti a sounáležitosti: „Bráníš domov, buduješ budoucnost.“ „Tvůj kraj, tvoje obrana.“ „Nejsi sám. Jsme TOČR.“ Obrana státu se nevyhrává v televizní debatě ani v grafu s pěti procenty. Vyhrává se tím, že se sousedi znají, mají plán a umí si zavolat. Že když se svět na chvíli rozbije, nebráníme politiky – bráníme domov: hospodu, dílnu, školu, kostel, sportovní halu. A že stejné peníze, které jsme dřív honili v kampaních, dáváme smysluplně do lidí, kteří zvednou telefon a vyjedou.
Pokud vám to dává smysl, pojďme to společně dotáhnout. Ne kvůli pěti procentům HDP jako mantře. Kvůli tomu, aby až bude nejhůř, stála na startu auta s našimi lidmi – a ne prázdné sliby. Tvůj kraj, tvoje obrana. TOČR.
