Článek
Když chcete ovládnout zemi s jedním centrem, stačí trefit přímo srdce. Když chcete ovládnout síť, musíte vyhrát stovky malých bitev, přesvědčit desítky komunit a respektovat místní pravidla. Historie, ekonomika i technologie nám znovu a znovu ukazují, že centralizace zlevňuje převzetí moci a zdražuje chyby, zatímco decentralizace činí společnost odolnější — a svobodnější.
Vezměme si kontrast, který známe z dějin Britských ostrovů. Skotské Highlands a Irsko s klanovou, polycentrickou strukturou vzdorovaly „pacifikaci“ celé generace. Nebyl tam jediný vypínač: každé údolí, ostrov a hrabství byla vlastní kampaň, založená na místní legitimitě a znalosti terénu. Oproti tomu říše s jasným dvorem a byrokracií dovolují zkratku: převezmi palác, pečeť a pokladnu — a periferie se často podřídí, protože tak tečou renty a rozkazy. Dějepis nenabízí dokonalé paralely, ale strategická ekonomie moci je prostá: paláce se dobývají snáz než sítě.
Stejný vzorec vidíme v ekonomice. Když centrum rozhoduje za všechny, jedna chyba se násobí všude. Plánovaná ekonomika selhává ne proto, že by plánovači byli „zlí“, ale protože nevidí miliardy lokálních informací. Cenové stropy od antiky po současnost potlačují nabídku a rodí nedostatek. Indický „Licence Raj“ desítky let brzdil podnikání; deregulace naopak uvolnila síly zdola. I moderní měnové svazky ukazují, že jedna sazba pro rozdílné regiony umí nafukovat bubliny v době boomu a prohlubovat krize v době pádu.
Mezivložka: Co byl indický „Licence Raj“
- Co to bylo: Hustá síť povolení, kvót a schvalování z centra pro téměř každou větší podnikatelskou činnost (založení firmy, rozšíření kapacity, změnu produktu, dovoz stroje apod.).
- Jak fungoval: Podnik potřeboval desítky razítek od ministerstev a úřadů. Kapacity a sortiment se určovaly administrativně. Dovoz i přístup k devizám řídily centrální limity.
- Proč vznikl: Po nezávislosti si Indie zvolila silně státem řízený, protekcionistický model – z dobrých úmyslů (industrializace, soběstačnost), ale s centrálním mikromanagementem.
- Dopady: Nízká konkurence, pomalé inovace, „čekací ekonomika“, rozšířená korupce a šedá zóna („inspector raj“). Výsledkem byl dlouhodobě slabý růst přezdívaný „hindu rate of growth“.
- Co to zlomilo: Krize na začátku 90. let a reformy z roku 1991 – zrušení většiny licencí, otevření obchodu a investic, uvolnění vstupu nových hráčů. Následoval rychlejší růst a příliv inovací.
- Poučení pro ČR: Když centrum drží klíče ke všemu, vítězí ten, kdo umí obejít dveře — ne ten, kdo umí vyrábět. Jednoduchá a předvídatelná pravidla + nízké bariéry vstupu jsou lepší než tisíc výjimek a razítek.
Finance? Koncentrace vytváří „too big to fail“ a morální hazard: když spadne obr, zavlní se celé odvětví. Dodavatelské řetězce? Jediný subdodavatel pro kritický díl a hasí celý svět. Technologie? Monokultura softwaru znamená, že jedna zranitelnost může během hodin oběhnout planetu; kompromitovaná centrální autorita podryje důvěru tisíců služeb. Energetika? Kaskádové výpadky ukazují, jak křehká je jedna silně propojená soustava bez ostrovních možností. Věda a zemědělství? Když ideologie shora přebije empirii nebo když vsadíte na jednu odrůdu, sklízíte jednotný omyl — někdy i katastrofu.
Z toho plyne jednoduchá poučka: decentralizace je pojistka proti lidské omylnosti. Nevsází na neomylné centrum, ale na konkurenci nápadů, lokální znalost a možnost říct „ne“. Chyba pak školí svého autora, ne celou republiku.
Co z toho dělá Voluntia
- Daně a rozpočty: víc peněz necháme tam, kde vznikají. Sdílené daně posílíme pro obce a kraje, které za své priority ponesou i odpovědnost. Žádné „pošleme do Prahy a prosíme o zpátky“.
- Školství: peníze následují žáka, ne úřad. Školy soutěží kvalitou, rodiče volí. Kurikulum nechť neurčuje jediná komise; různé cesty k výsledkům jsou výhoda, ne problém.
- Zdravotnictví: otevřené smlouvy mezi poskytovateli a pojišťovnami, rychlejší vstup nových hráčů, méně povinných „centrálních“ tabulek. Pacient si vybere, pojišťovna soutěží službou i cenou.
- Energie: komunitní energetika, mikrozdroje a možnost ostrovního provozu. Méně dotací a povinných kvót, víc otevřených trhů a možností diverzifikace.
- Doprava a infrastruktura: víceletý rámec a jasná „pravidla hry“, ale rozhodování blíž projektu. Kdo nese následky, má mít i pravomoc.
- Sociální politika: cílená pomoc v rukou obcí a neziskových sítí, které znají své lidi; stát nastaví rámec a kontrolu zneužívání, ne centrální mikromanagement.
- Stát samotný: minimum, které si stát musí nechat — obrana, policie, justice — musí být vysoce profesionální, ale i tam funguje vnitřní decentralizace: jasné kompetence, kontrola a odpovědnost, žádné monopoly na pravdu.
Voluntia netvrdí, že má geniální recept na každý problém. Netvrdíme ani, že to bude do 24 hodin po zvolení ;-) . Tvrdíme, že recepty musí soutěžit a procházet realitou. Proto budeme vždy prosazovat decentralizaci a odstátnění tam, kde to dává smysl — a hájit silný, ale úzký stát tam, kde je to nevyhnutelné.
Poučíme se už? Pokud nechceme, aby příští velká chyba dopadla na všechny, přestaňme stavět paláce a začněme stavět sítě.
