Článek
Záhadný kněz katolické církve
Velmi znalý a moudrý muž, německý kněz Gerhard Kroll, nám ve své úchvatné knize, nazvané Po stopách Ježíšových, odhaluje mnohá tajemství dávných dob Izraele. Nemohu si to nechat pro sebe, protože ani on, tento vzácný muž, to nedělá. A tak jsem se tehdy při čtení knihy poprvé za svůj život dozvěděl o něčem, co mi vzalo dech. Je to tak neuvěřitelné! O co vlastně šlo?
Výklad kněze nemá zřejmě oporu v uznání církve
Jednu dobu, když byl Izrael zbaven nadějí na mír a svobodu, protože rozpínavá vojska Sýrie Izrael sevřela, byl králem Židů Achaz ( od roku 734 až do roku 728 před našim letopočtem).
Jen s obtížemi se dostal na hradě Sijónu do bezpečí. Proti judskému králi se navíc s damašskými vojsky spikl i sám Izrael a tak to neměl vůbec snadné, a ze své čerstvé korunovace se příliš neradoval. Když si prohlížel opevnění na konci strouhy z Horního rybníka, na silnici k Poli valchářovu, vyšel mu naproti Izajáš, prorok Boží.
Řekl tehdy smutnému králi:
„Zachovej klid, neboj se, a neklesej na mysli kvůli těm dvěma čadícím oharkům,“ myslel ty, kdo se vzbouřili.
Avšak král Achaz byl ještě mladík, vždyť mu bylo teprve dvacet let a neměl zkušenosti. Proroka měl v úctě, ale víra mu scházela. A prorok Izajáš mu tehdy projevil náklonnost; a aby mu dokázal, že Bůh vždycky učiní, co slíbil, dopřál mu ještě jedno proroctví.
Řekl:
„Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je s námi Bůh). Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré.“
Král byl tímto proroctvím udiven, vždyť ke všem těžkostem, kterými byl sklíčen, miloval dívku, a netušil, zda za těchto okolností i ona bude milovat jej. Uplynul nějaký čas, a prorok Izajáš opět vydal proroctví.
Řekl:
„Jehova hvizdem přivolá mouchy z delty řeky egyptské a včely, z asyrské země. Přiletí a všechny se snesou do roklí v úvalech.“(Upozornění: Nevyslovuje se Boží svaté Jméno).
Mouchy a včely se slétají
A po tomto proroctví nastala v zemi veliká nouze, ale stala se pozoruhodná věc. Do země se slétaly mouchy a úvaly naplňovaly houfy včel. A lidé, hladoví po chlebu, sbírali med divokých včel ze všech roklí. Sytili se strdím; a Bůh rozhojnil mléko krav a tak k medu jedli smetanu. (Věrně z líčení G. Krolla).
A potom se stalo, že král Achaz si přivedl do svého hradu dívku, pannu, která opětovala jeho lásku, počala a porodila králi syna. Dali mu jméno Chizkijáš, a král si vzpomněl na proroctví Izajášovo a poznal, že Bůh učinil, co mu prorok řekl. (Věrně z líčení G. Krolla).
Král byl osvobozen od nepřátel, ale Město Davidovo bylo obsazeno modlářskými sochami, lidé sloužili obrazům asyrských bohů a ve svatém Chrámu byl postaven asyrský oltář, zatímco Pánův oltář byl odsunut stranou. Když se chlapec Chizkijáš stal králem, bylo mu pět let. Vyrostl a sloužil Bohu, jako jeho otec. Asyřané obsadili Město Davidovo a pyšnili se, že jsou nejsilnější armádou na světě, a že jsou nepřemožitelní. Tehdy prorok Izajáš přišel za Chizkijášem, a řekl mu:
„Bůh zažene nepřátele zpět cestou, kterou vyšli.“
- To se zdálo nemožné, nereálné a naprosto nedůvěryhodné, vždyť armáda Asyřanů měla obrovský počet vojáků. A tehdy se stalo něco nepochopitelného. Za časného jitra, jak praví Písmo, bylo v asyrském táboře 185 000 mrtvých, všude mrtvá těla, neboť anděl, jediný anděl Boha Jehovy, pozabíjel všechny bojovníky.
Vražedné krysy
Kněz Gerhard Kroll píše ve své knize k této události, že Asyřané tuto katastrofu zamlčovali. Událost ovšem popisuje a hovoří o ní také kromě Písma, starořecký filozof Hérodotos. Uvádí, že vojsko padlo za oběť krysám. Na 200 000 vojáků okupační armády bylo zničeno morem, přenášeným krysami.
Jeruzalém tedy Asyřané nedobyli, ale Juda přesto čelil velké přesile, a tak bylo Město sice zázračně ochráněno a na mor údajných krys umírali jen Asyřané, nikoli Izraelité, nicméně, Judejci museli platit Asýrii daně. Král Chizkijáš však Město ochránil. Jeruzalém však později přece jen padl. (Věrně z líčení G. Krolla).
- „Mezi Chizkijášovou smrtí a definitivním pádem Jeruzaléma (r. 587 před našim letopočtem), který přivodili Babylóňané, je víc než jedno století,“ píše Gerhard Kroll.
Proroctví o Chizkijášově narození se stalo proroctvím o narození Spasitele. Avšak tento výklad o předobrazu proroctví ve výše popsané události nebyl nikde nalezen a zůstává záhadou. Jak Gerhard Kroll dovodil, událost byla Boží zvěstí spásy.
Veliká záchrana, ke které došlo usmrcením Asyrských vojsk během jediné noci, což bylo i na tehdejší pozoruhodnou dobu naprosto neuvěřitelné a bylo vysvětlováno krysami, což je stejně tak i nepravděpodobné, protože skutečná příčina smrti tolika tisíc vojáků nemohla nastat morem během jediné noci, aniž by utrpěl následky moru jediný Izraelec, se stala předobrazem proroctví, které Svrchovaný Pán a Bůh vydal pro narození mnohem většího Zachránce, než jakým byl Chizkijáš. A on svou vlastní přičinlivostí neudělal nic, vždyť neměl jak.
Kněz Gerhard Kroll vysvětluje:
„Dítě Immanuel je nápadným znamením doby, kdy má tato událost nastat.“
Připomeňme, že Immanuel je tajemné jméno, které v překladu znamená „S námi Bůh“.
„Ve Starém zákoně je jen málo míst, která známe tak důvěrně jako tato slova o narození dítěte Immanuele. Znalost soudobých poměrů však může vést k hlubšímu porozumění proroctví o Immanuelovi, aniž by tím nějak utrpěl jeho mesiášský smysl,“píše Gerhard Kroll (str. 121).
Tajemné proroctví - závěr
Jen zřídka kdy Pán použije proroctví ke dvěma událostem, ale není to ojedinělé.
Dělá to ve velmi významných případech, kdy proroctví není hlavní, ačkoli se jím zdá být v dané době. Je vztaženo pouze k následující obyčejné události, jakou je dějinná záležitost války, např. historicky nevýznamná záchrana města nebo národa, jelikož k tomu dochází v linii dějin popisovaných Písmem Svatým často.
Ale, jak smýšlí kněz Gerhard Kroll, např. také, když jde v proroctví o záchranu, jež je předobrazem veškeré spásy, tedy spásy světa. A tak, jako je zachraňováno Město Davidovo prorokem Izajášem, tak se stává předobrazem pro spásu celého lidského rodu.
V této souvislosti snad už jen na závěr významná souvislost, již je potřeba zmínit: V době, kdy prorokoval Izajáš o narození Chizkijášovu, jakožto zachránci lidu, prorokoval časově blízce prorok Daniel o synu člověka před Božím Trůnem (Daniel 7, 13-14).
Další proroctví, jakými jsou Micheášovo, Zachariášovo nebo Malachiášovo, již hovoří bez předobrazů k událostem. A tato událost spásy se neplní v časově krátké době od vydání těchže proroctví. V těchto proroctvích už nešlo o dobu, týkající se jednoho roku nebo pěti let, než se naplnilo, ale u nejposlednějšího z nich o dobu 100 až 200 let, od které se naplnilo: Narodil se tak Ježíš, Syn Boží.
