Článek
Holky za copy netahá – místo toho si hraje s jednou neznámou v rovnicích. Jeho slovní zásoba je ohromující, encyklopedické znalosti inspirující a vyjadřování precizní. Umí se také proměnit v oponenta – připraven zpochybnit, co mu není jasné. Když ho něco nadchne, zcela ho to pohltí. Rád si klade otázku: „Proč?“ A jeho odpovědi jsou plné nápadů a propracované do detailů. Mohlo by se zdát, že takové dítě je snem každého pedagoga. Ale tento „malý vědec“ má také diagnózu – poruchu autistického spektra (PAS). Díky své bystrosti a soustředění má však potenciál stát se jednou skutečným vědcem.
V tramvaji o relativitě
Jednoho dne jsme se s třídou vydali do divadla. V tramvaji kluci zkoušeli balancovat – rozkročení, bez držení, jako na skateboardu. Hráli si na sochy a vychloubali se svou stabilitou. A tehdy se ozval náš malý vědátor: „To, jestli se něco hýbe, nebo nehýbe, záleží hlavně na pozorovateli.“ Kdyby na nás někdo koukal zvenku – pohyb by byl vidět. Kluci se jen smáli, ale já si nemohl nevšimnout, jak tento výrok shrnuje jeden z klíčových principů fyziky.
Láska k číslům a kouzlu času
Náš vědátor miluje čísla. Fascinují ho vzácné okamžiky – třeba když hodiny ukazují 12:12 nebo když nastane magický čas 11. 11. v 11:11:11. Tyto chvíle pro něj mají zvláštní význam. Celý jeho svět je jako dokonale naladěný hodinový stroj – přesný, pečlivě načasovaný, kde i jediná vteřina může být rozhodující. Propásnout nějaký určitý okamžik je katastrofa. Právě tento smysl pro čas a čísla ho přivedl k fascinaci dopravními prostředky, zejména autobusy. Pro běžného člověka jsou to jen praktické prostředky přepravy, ale pro něj je to část jeho světa, ve kterém panuje řád.
Malý Einstein?
Pro většinu z nás je čas jen jednotkou, která určuje všední denní režim. Pro něj je ale čas magickým světem, plným zákonitostí a tajemství, které touží odhalit. V jeho představách se možná prolínají různé náčrty teorií, které kdysi měnily svět. Dopravní prostředky sehrály klíčovou roli v tom, jak lidé začali vnímat a organizovat čas. Tak si člověk představuje i malého Alberta Einsteina, který přišel s myšlenkou, že čas je relativní, což odpovídalo změnám v myšlení o čase díky technologiím.
Možná se jednou stane kluk taky vědcem, který dokáže popsat zákonitosti s takovou precizností, jakou dnes věnuje sledování jízdních řádů. Možná pochopí různé „složité mechanismy“. Ale náš malý vědátor má o své budoucnosti už jasno. Až vyroste, chce se stát řidičem autobusu. To je teď jeho velký sen.
Držím mu palce – ať už bude jako vědec někde objevovat, nebo brázdit městské ulice autobusem. Každopádně to bude doufám pořádná jízda životem, kterou si užije!
Stránky o autismu
