Článek
Některé věci člověk pochopí až časem. Třeba proč rodiče trvali na čištění zubů. Proč se k obědu neprodávají jen bonbony. A proč byla ta přísná učitelka vlastně skvělá.
Dobrý učitel totiž není vždy ten, kdo rozdává úsměvy a jedničky. Někdy naopak trochu bručí, zadává slohovky i na víkend a v testech se ptá na věci, které jsme slyšeli jen na půl ucha mezi dvěma zvoněními. A přesto – právě tito učitelé v nás často zanechají víc než vzorečky nebo letopočty. Zanechají v nás odvahu, směr, otázky.
A poznáme to až tehdy, když už dávno nesedíme ve školní lavici – třeba ve chvíli, kdy máme vlastní děti.
Učitelka na běžkách
Vzpomínám si na jednu takovou. Přísná matikářka, paní v letech, která nás cepovala tak, že jsme si kvůli ní přáli sněhovou kalamitu. A jednoho dne jsme se dočkali – sníh po kolena, autobusy nejely, dojíždějící učitelé zůstali doma.
Jenže ona dorazila. Na běžkách. V osm ráno, jako vždy.
Tehdy jsme byli zdrcení. Dnes ji obdivuji. Nejenže nás naučila matematiku, ale i to, že se člověk nemá lehce vzdávat.
Nenápadná hrdinka
Ve čtvrté třídě nás jiná učitelka přivedla do jídelny sledovat záznam o znovuzvolení Gustáva Husáka. My kluci si špitali, že je to nuda, furt ten samej děda tam sedí a nad tabulí visí..
Slyšela nás. Mohla nás „řešit“. Ale jen tiše napomenula a rozhlédla se pro jistotu, jestli poblíž není ta kovaná soudružka. Naštěstí pro nás nebyla. Dnes chápu, že tím učitelka, která nás hlídala i riskovala.
Světlo ze souhvězdí Centauri
Na suplované přírodovědě nám jednou chemikářka vyprávěla o Vesmíru. Říkala, že světlo z hvězdy Proxima Centauri k nám letí čtyři roky.
Přesně o čtyři roky později jsme s ní měli chemii. A tehdy nám došlo, že právě až teď dorazilo to světlo, o kterém mluvila.
Učitelka to byla přísná, ale sympatická. Proto od té doby, když se dívám na noční oblohu, vzpomenu na ni. Možná už nežije, ale to její „světlo“ ze souhvězdí Centauri je tu pořád. A ani nevadí, že je vidět jen z jižní polokoule.
Jsou ale i učitelé, o kterých jsme si mysleli, že jsou úžasní – protože byli vtipní a nechali nás si při hodině hrát a opisovat. Až později si uvědomíme, že nás toho vlastně moc nenaučili.
A naopak jsou i tací, kteří zneužívají svou pozici a pozornost dětí. Někdy mají pocit, že je děti milují – ale bývá to jen dočasné. Jakmile jejich hru časem děti prohlédnou, zůstává rozčarování.
Jak poznat dobrého učitele?
Dobrý učitel je jako světlo z Proximy – někdy si ho uvědomíme až s odstupem. V dětství si ho často spleteme s tím, kdo nedává moc úkolů a umí vtípky.
Poznáte ho třeba takto:
• Dítě o něm mluví i mimo školu.
• Věří dětem dřív, než to zvládnou ony samy.
• Umí říct „nevím“ a zároveň chce zjistit „jak“.
Po letech si na něj vzpomenete – ne kvůli známce, ale kvůli důvěře. Není to ten, kdo má nejupravenější nástěnku a je zadobře s ředitelem. Je to ten, jehož slova se vracejí – v nečekanou chvíli, při našem přemýšlení o životě.
A co dnes?
Dnes se od učitelů čeká více než kdy dříve – mají být průvodci, terapeuti, IT specialisté i motivátoři. Podle některých expertů to lze zvládnout. Asi neseděli nikdy za katedrou :-) Inkluze bez potřebné podpory se zvrhla v pěkný pedagogický punk. Taky administrace přibývá. Naopak na výuku nezbývá času. Tak jako učitelka z příběhu o Husákovi si asi myslela někdy své, ale musela respektovat dané věci. Přesto věděla, jak se zachovat v situaci správně - a udělala to. České školství drží učitelé tak trochu navzdory nad vodou. Když ale žádají respekt, slyší, že si jen pořád stěžují.
Oni však dělají vše hlavně kvůli dětem. Vymýšlejí různé akce, noční čtení ve spacáku, berou žáky na výlety, do knihoven, zkrátka do světa. Dobrý učitel musí chtít něco předat – a přitom zůstat člověkem.
Dnešním slangem dětí by mohl být označen jako sigma. To je podle nich osobnost, která si jde poctivě svou cestou, i když je neokázalá nebo nepochopená. To jsou nakonec i učitelky z těch tří příběhů taky trochu. Sigma učitel je učitel s vnitřní integritou a osobní silou, který se nenechá ovládat trendem oblíbenosti. Není to bavič, který je jen happy.
Chcete poznat dobrého učitele?
Zkuste si vzpomenout, kdo vám ve škole opravdu něco dal – nejen do hlavy, ale i do života.
Kdo vás podpořil, i když jste si to sami nezasloužili.
Kdo se nebál být spravedlivý, i když to nebylo populární.
Možná tehdy vypadal přísně nebo obyčejně. Ale dnes víte, že byl výjimečný.
A pokud si na takového člověka vzpomenete – měli jste štěstí - svou šťastnou hvězdu proximu!
