Článek
Válka na Ukrajině vstoupí za několik dní do třetího roku své bolestivé existence. Z ruské invaze, o které se kdysi na počátku soudilo, že skončí v řádu dní - nanejvýš tak týdnů - kapitulací Ukrajiny, vyrostl zamrzající konflikt. Nad novodobými zákopy plnými krys se houpe kyvadlo vzájemných protiofenziv bez nějakého hmatatelnějšího posunu. Světlo na konci tunelu pořádně ani nevidíme, a když už ho někdo zahlédne, nemívá hnedle po ruce použitelný nápad, jak se k němu v dohledné době dostat.
Co je svět světem, končily všechny války jedním ze dvou následujících scénářů. Buď jedna strana porazila druhou a nadiktovala si podmínky následného míru a uspořádání, nebo strany dospěly k nějaké mírové dohodě bez kapitulace jedné z nich. První scénář skýtá pro každého, kdo odmítá ponechat Ukrajinu jako chutnou a krvavou krmi ruskému medvědovi, slepou uličku. Představa, že ukrajinští obránci srazí ruského medvěda na kolena, patří do říše snů. Představa, že se státy NATO do války někdy přímo zapojí, pak do říše nočních můr poletujících v prázdném světě plném zbytkové radioaktivity.
I když se dnes zdá obrázek ukrajinského a ruského prezidenta za vyjednávacím stolem jako absurdní a poněkud cynický humor, měli bychom o něm stále více přemýšlet. Jakkoliv vypadá bláhově a s ohledem na Putinovy válečné zločiny nemyslitelně, představuje alternativu dvou horších scénářů - likvidace Ukrajiny nebo jaderné války.
Dokud bude vyjednávací stůl převrácený ruskou okupací ukrajinských území, potrvá dnešní zamrzající konflikt a s ním i hra na to, kdo udrží více sil a morálky v řadách svých vojáků. Do této hry, která už je dávno v plném proudu, se na ruské straně zapojil silný hráč trpící utkvělou představou, že reprezentuje přímo hráče Nejvyššího.
Ruští pravoslavní kněží hojně vyrážejí na frontu s ranečkem duchovní podpory. Nechybí v něm pořádná porce útěchy a taky ujištění, že se vojáci podílejí na něčem velkém a dobrém - obraně Svaté Rusi před prohnilým západem. Postřehy o vysoké poptávce vojáků po kněžích a křtech jistě nepřekvapí. Pokud vyráží člověk smrti vstříc, víra ve vzkříšení do života věčného působí jistě uklidňujícím dojmem. Když se k tomu ještě přidá podíl na Vyšším dobru, odhodlaný voják vydávající se na nejnebezpečnější místa fronty je na světě.
Obětování lidského života Vyššímu dobru je historicky hodně obnošenou vestou. Jenom za posledních sto let byly desítky milionů lidí obětovány Třetí říši a beztřídnímu ráji. Ve stejném duchu mají být obětováni ruští útočníci i ukrajinští obránci mýtické Svaté Rusi. Tato oběť však má být na rozdíl od dvou předchozích správná, protože se děje ve jménu Boha a s Jeho požehnáním.
Bůh už byl v bohaté lidské historii využit a zneužit k lecčemu a zabíjení v Jeho jménu rozhodně není novinkou. Navzdory historické četnosti zůstává představa Lásky, která zabíjí lidi, snad největším protimluvem všech dob.
Nový zákon něco takového jako vedení války pro Vyšší dobro vůbec nezná. Podle něj se Bůh stal v osobě Ježíše člověkem, aby s námi sdílel radosti i strasti a navázal bližší vztah. Bůh v něm nastavuje útočníkům druhou tvář a vyzývá k milování nepřátel. Konečně pokud v něm hledáme cosi jako představu Vyššího dobra, promlouvá celkem jasně: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Milující člověk je zde nejvyšším dobrem, tak jak by mohlo existovat Vyšší dobro, v jehož jménu by se měl obětovat?
Celé křesťanství je o lásce mezi lidmi a o lásce mezi člověkem a Bohem. Někdo může opáčit Starým zákonem, ale i když sám Ježíš opakovaně zdůrazňuje, že nepřišel Starý zákon bořit, ale naplnit, uvedeným nejvyšším dvojpřikázáním ho překračuje. Veškeré násilí Starého zákona je překročeno Láskou Nového zákona. Bez tohohle překročení by nebylo křesťanství.
Křesťanský Bůh miluje lidi a žádá, aby mu lásku opětovali tím, že se budou milovat navzájem. Představa, že tentýž Bůh posvětí válku, ať už jakkoliv obhajovanou, je bohovský nesmysl. Pakliže se ve válce operuje Bohem jinde než při zmírnění bolesti a utrpení; pakliže Duch Svatý světí kulomety a rakety, nemáme co do činění s Bohem, ale s agresorem, který se za Boha vydává.
