Hlavní obsah
Seberozvoj

Milostný příběh, který známe všichni. Když láska přechází v nenávist

Foto: Pexels

Svobodu k bolesti a rovnost do vězení přivádíme my, vášniví milovníci. Milujeme vášnivě doma, milujeme vášnivě v politice a najednou jsme ve světě, kde ruku v ruce s vášní nekráčí láska, ale nenávist.

Článek

Kontroverzní politik, zpravidla sám velice vášnivý, bývá už od svého vstupu do veřejného prostoru objektem vášně. Na jedné straně stojí vášniví fanoušci, na straně druhé zase vášniví odpůrci. Při naší snaze zjednodušovat skutečnost, aby pro nás byla lépe pochopitelná a uchopitelná, míváme tyto tábory za jakousi faktickou danost. Opomíjíme přitom, že od vášnivého fanouška není vůbec daleko k vášnivému odpůrci. Vášeň, ta jiskra v nás, totiž umí planout plamenem lásky i plamenem nenávisti a jí samotné jde nakonec jen o jedno - hořet.

O vášnivce v politice nemáme ani u nás nouzi, ale dnes začneme příběhem zpoza Atlantiku. „Je to démonická síla, ničitel. Ale nás nezničí. Jsme velmi blízko tomu, abychom mohli Trumpa ignorovat. Opravdu se nemohu dočkat. Strašně ho nenávidím,“ rozohnil se v jedné ze soukromých konverzací Tucker Carlson, hlavní moderátor televize Fox News. Dva roky staré a nečekané vzplanutí vyplavalo na povrch během soudního líčení v rámci žaloby za šíření nepodložených informací o volebních podvodech. Fox News měla totiž k Trumpovi dlouhodobě blízko, a tak hlásala opakovaně pohádku zhrzeného exprezidenta o ukradených volbách, za což se teď zodpovídá před soudem.

Soudě podle vyjádření Billa Grueskina, profesora žurnalistiky na Columbia University, má být Carlsonovo počínání projevem čirého pokrytectví. Sice neměl o Trumpovi iluze, ale hlásal jeho bludy, protože sledovanost a očekávání diváků, kteří našli zalíbení v Trumpovi, tomu tak chtěly. Ponechám teď stranou tragikomický paradox, kdy se médium, které pomáhá svými počiny budovat kult osobnosti, chytne do vlastní pasti, když se ona osobnost rozjede jako odbržděný a nikým neřízený vlak. Na celé kauze mě zaujalo to, že moderátorovo ukecnutí vůbec nezní jako vyjádření vypočítavce. Daleko spíše v něm najdeme hysterii zhrzeného milence nebo milenky.

Carlsonovo vyjádření je nabité emocemi. Říká doslova: „I hate him passionately.“ Vášnivá nenávist nevypadá na počin kalkulujícího pokrytce. Spíš připomíná vzplanutí člověka, který našel v někom silné zalíbení, šel do společného vztahu po hlavě, a když se dostavilo zklamání a nenaplněné očekávaní, přetavila se prvotní vášnivá láska ve stejně intenzivní nenávist. Carlson nezní jako oportunista, který přemýšlí jak vystoupit z toho rozjetého vlaku, ale jako ublížený milenec toužící po pomstě za bolavé události ve vlastním kupé. Po pomstě za to, že Trump není tím, za koho ho měl; že mu nedal to, co od něj očekával.

Podobné milostné příběhy či jejich dílčí epizody se dějí dnes a denně, a to nejen na druhé straně Atlantiku. Možná někoho čerstvě a divoce miluješ, ať už v soukromém nebo veřejném životě, a překypuješ očekáváním, jak to bude strašně super. Možná jsi už v té smutnější fázi a nenávidíš svou dřívější lásku, protože to nefungovalo a může za to samozřejmě ona - jak jinak.

Lásky, které nejsou z masa a kostí, také nezůstávají ušetřeny. Možná už nenávidíš svobodu, kterou jsi kdysi tolik miloval(a), protože umí často bolet a je tolik nevyzpytatelná. Možná nenávidíš rovnost, od které sis tenkrát tolik sliboval(a), protože život s ní se proměnil ve vězení. Svoboda ani rovnost nejsou na vině. To ta zpropadená vášnivá láska, uhranutí svou vyvolenou, ve kterém pro jednu přestáváme vidět tu druhou. Svobodu k bolesti a rovnost do vězení přivádíme my, vášniví milovníci.

Každý z nás má v sobě jiskru a už dávno víme, že z jiskry vzejde plamen. Když si připadáme podvedení, opuštění a ukřivdění neplaneme už láskou, ale nenávistí. Někdejší volání po opětování lásky se změní v pomstychtivý křik. V rodinném kruhu pak hořící nenávist a každodenní chuť po pomstě živí malé tragédie jednotlivců, v kruhu veřejném velké tragédie celých společností.

Překročit tento hořící kruh vyžaduje nezakládat lásku tolik na vášni. Nemít od druhého očekávání, že tu bude jen pro nás a že je tu od toho, aby ukojil naše potřeby a splnil naše tužby. Očekávat péči a zájem, ale současně pečovat a zajímat se. Přijmout druhého s vědomím, že leccos má jinak a leckdy nás zklame nebo se nás přímo dotkne na bolavém místě. Dokázat mu takové počínání odpustit. Prostě s ním budovat vztah, kde se budeme vzájemně vnímat, chápat a naslouchat si. Taková je láska, která nepřechází snadno v nenávist; takovou pěstujme doma i ve společnosti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz