Článek
Žít v zemi, kde respektujeme jeden druhého tak, jako ty přijímáš nás. Kde se spolu dokážeme bavit a napříč různými světonázory hledat společnou cestu. Kde máme odvahu říct si svoje, ale současně nasloucháme i argumentům druhé strany. Kde politické i jiné dialogy nejsou ve skutečnosti střídavými monology, ve kterých nejde o společné hledání a vzájemné vysvětlování, ale o prosazování vlastní pravdy.
Žít v zemi, kde jinakost nepředstavuje hrozbu a nekonečný zdroj strachu, ale možnost společenského rozvoje. Kde lidi s jinou sexuální orientací nejsou vnímáni některými jako nemoc nebo úchylka. Kde náboženské vyznání neosciluje mezi prázdným pojmem a uzavřenou pevností, která nechrání naše životy, ale zatvrzuje naše srdce.
Žít ve společnosti, kde najdeme více pochopení pro lidi, kteří se ocitli v zajetí ulic nebo závislostí. Kde nebudeme jejich trpké osudy a životní neštěstí zlehčovat frázemi, že si za to můžou sami nebo že si to vybrali a je to jejich životní styl. Kde budeme k padajícím natahovat ruku a ne jim vykládat, že neměli chodit na okraj útesu.
Žít ve společnosti, která chápe, že někteří neměli a nemají to štěstí, aby se teď chystali na tvoje narozky v teple rodinného krbu nebo v obklopení přátel a kolegů. Která chápe, jak moc jsou potřeba lidi, kteří těm nejosamělejším a nejvíce strádajícím z nás nabízejí podporu a pomocnou ruku. Která po svých politicích požaduje, aby neziskovým organizacím neházeli klacky pod nohy, ale dávali peníze do ruky.
Žít v srdci Evropy, kde budeme na všechny kolem sebe pohlížet jako na lidské bytosti bez ohledu na to, co si myslí, koho milují, jak vypadají nebo kudy se zrovna vydali. Kde miluj bližního svého jako sám sebe nebude vyhaslý záblesk historie, ale každodenní motto.
Konečně přál bych si žít tak, abych našel vždycky dost síly být milujícím a pečujícím manželem a otcem, naslouchajícím přítelem i patřičně aktivním občanem. Dost síly nekřičet na své děti a nevyčítat své ženě vlastní nespokojenost. Dost síly nebýt tu jenom pro sebe, ale taky nezapomínat i na sebe. Dost síly nečumět do telefonu, když zrovna nepracuji, a nepracovat, když mám být zrovna s blízkými.
Milý Ježíšku, vím, že je to neomalenost mít z té naší bohaté a bezpečné střední Evropy, která se má mnohem líp, než si myslí, tolik přání, ale když jsou ty Vánoce… Taky je mi jasné, že mi to všechno nenadělíš a že je to nakonec celé jen o nás a o tom, jaké si to tady uděláme. Chtěl jsem ti to i tak říct, abys v tom mohl být s námi. Díky moc za všechno a užij si narozky.
