Článek
Máme za sebou třetí přímé prezidentské volby. Někteří slaví, u jiných zavládlo zklamání, ale jak se odedávna říká: „Není všem dnům konec.“ Pro čerstvě završené volby se vžila fotbalová hantýrka, ovšem na místě by byla spíše ta hokejová. Poté, kdy Andrej těsně prohrál vyrovnanou první třetinu v posledních parlamentních volbách, přinesla druhá, prezidentská třetina výrazné navýšení náskoku, ale ještě nás čeká třetí - opět parlamentní. Ta sice potrvá pravděpodobně více než dva roky, ale Babiš do ní vstupuje silnější než kdy jindy, takže je na místě mít se na pozoru.
Nenechme se unést na obláčku spektakulárního vítězství Petra Pavla. Stále platí, že Babiše volily v relativně široké konkurenci prvního kola téměř dva miliony lidí. Jistě, někteří z nich jsou voliči SPD, ale současně někteří voliči ANO volili Pavla. Když tyto dva odštěpy pokrátíme, mnoho nám ze zmíněných dvou milionů neubude. Babišův zisk z prvního kola přitom téměř o půl milionu přesáhl výsledné skóre vítěze posledních parlamentních voleb. Tuhle rozsáhlou podporu bude chtít lídr opozice maximálně zužitkovat v příštích volbách do sněmovny. Jakkoliv se zdají být daleko před námi, kampaň na ně už začala.
Snadno ji nahmatáme například v náhlém Babišově zklidnění v posledních dvou dnech před druhým kolem. To nebyla hudba pro uši voličů těchto voleb. Kandidát, který už se tou dobou smířil s přicházejícím neúspěchem, odstoupil od agresivní rétoriky spíše proto, aby ho více nepoškozovala v dlouhodobém horizontu. Také si možná spočítal, že až bude usilovat o návrat do čela Strakovky, neobejde se bez jmenovacího dekretu právě z rukou Pavla. Andrej Babiš sice prohrál, ale k pozici poraženého má daleko. Přehlédnout to by bylo největší chybou, které se můžeme v důsledku opojného vítězství dopustit.
Zvykli jsme si, že prezidentské volby se u nás nesou v duchu debat o vesnicích a městech. Už začátek sčítání prvního kola věstil, že tentokrát to bude trochu jinak. Petr Pavel začínal nad třiceti procenty, z čehož bylo patrné, že má značné množství podporovatelů i v těch nejmenších obcích v republice. Dělící linie město vs. vesnice, kterou tolik přiživoval bývalý prezident, se najednou začala vytrácet. Pravda, Babiš se ji snažil resuscitovat nekonečným opakováním, že Pavel je vládní kandidát, ale výsledky druhého kola ukazují, že se mu to zdařilo jen částečně.
V prvních dvou volbách tak jasná urbanistická linie najednou zapadá ve výsledkové mapě, kde se zisky Petra Pavla neomezují jen na městská sídla a jejich satelity. Současně platí, že Andrej Babiš bodoval především na Karlovarsku, Ústecku a v Moravskoslezkém kraji. Dále například na Znojemsku, Tachovsku, Přerovsku či Jesenicku. Barevné mapy, které na nás teď na každém kroku svítí, budiž nejlepším studijním materiálem a také varováním pro současnou vládu. Alarm zde má barvu světle modrou a hlásí, že tam, kde kvete existenční tíseň a pocit opuštěnosti, nemusí být žádná lež dost velká.
Když je levičák nadávka
O strukturálních problémech naší republiky, které se ve výsledcích prezidentských voleb odrážejí, pojednává ve svém zasvěceném a trefném komentáři Apolena Rychlíková. „Velký díl odpovědnosti přitom nebude ležet jen na budoucím prezidentovi, ale i na vládě a dalších aktérech a aktérkách veřejného života, včetně médií. Vyfouknout Babišovi roli toho, kdo se stará o lidi, můžeme jen tím, že budeme soustavně upozorňovat na to, s jakými strukturálními problémy se Česko potýká, a žádat jejich řešení tak, aby byl Babiš vždy o několik kroků pozadu.“
Zdá se, že prezident Pavel se minimálně na úvod své role zhostil a chystá se objíždět zmíněné regiony. O několik kroků pozadu ovšem zůstává ale dnešní vláda. Už koncem minulého roku PAQ Research naměřil, že počet domácností, kterým po zaplacení nezbytných výdajů nezbyde ani koruna, meziročně vzrostl téměř na dvojnásobek - aktuálně to dělá nějakých 35 %. Když k tomu přičteme inflační růst cen v obchodech a s výjimkou dobře zafixovaných odběratelů i novoroční nárůst cen energií, máme tu více než třetinu domácností padajících do platební neschopnosti. Ekonomové z NERVu i odjinud v prosinci upozorňovali, že opatření vlády proti chudobě nejsou dostatečná a apelovali například na „zavedení sociálního tarifu či odpuštění některých plateb pro zranitelné rodiny s dětmi.“ Zatím je však stále ticho po pěšině a modlíme se, ať nezačne mrznout.
Pro vládu vedenou ODS představuje každé sociální opatření cílené na nejpotřebnější ideologicky kyselé jablko, ale nekousnout do něj ani v období krize se nezdá jako dobré řešení. Současná vláda navíc není jednobarevnou většinou konzervativních liberálů. Najdeme v ní také křesťanské demokraty, kteří jsou tradičně citliví na sociální témata a navíc mají ve svém vládním portfoliu ministerstvo práce a sociálních věcí, a především Piráty.
Piráti dlouhodobě akcentují sociální politiku a na západ od nás by platili za liberální či progresivní levici. V postkomunistickém prostoru je to ovšem složitější. Levičák zůstává i více než třicet let po revoluci nadávkou. Levičák je pořád chápán jako komunista, a tak máme tendenci být pravičáky, aby na nás neulpělo to rudé stigma. Důsledkem této pojmové křeče a z ní vyplývajícího dlouhého rozvažování každého sociálního opatření může být úspěšné tažení populistů, kteří hlásají, že přišli lidem pomáhat a dopřát jim sluchu.
Z politologických kruhů někdy zaznívá, že dělící linie pravice vs. levice je překonaná. Domnívám se, že jde jen o další omyl z kategorie konce dějin. Kyvadlo střídání vlád se nadále houpe zprava doleva a zase zpátky, jen bývá někdy snadné to přehlédnout přes všechen ten populistický nános. Pokud náš politický prostor rozdělíme na několik odstínů pravice a Babiše, nemůže příští zhoupnutí doleva dopadnout jinak než vysokým vítězstvím ANO, které bude v době společné agónie ČSSD, Zelených a konečně i komunistů jedinou levicovou alternativou.
I když není pravděpodobné, že by dal Babiš dohromady přímo jednobarevnou většinu, může se následně opřít o spolupráci s Tomiem Okamurou. SPD sice díky silnému nacionalismu řadíme spíše na pravý konec spektra, ovšem Okamura běžně pracuje s levicovou rétorikou. Ostatně právě proto, že zmínění pánové oslovují podobné voliče, si teď tak trochu vjíždějí do vlasů. Toto kočkování však utichne úderem přepočtu mandátů v příštích sněmovních volbách, protože ani jeden z nich nemá jinou partnerskou alternativu.
ANO i SPD navíc posiluje pobyt v opozici během doby, kdy vláda a my všichni čelíme bezprecedentní ekonomické a energetické krizi vyvolané především Putinovým válečným tažením. Na jednu stranu je dobré a směrem k našim ministrům férové umět původce současného strádání pojmenovat, na druhou stranu by toto pojmenování nemělo poskytovat alibi k liknavosti. Můžeme se do nekonečna bavit, že současná vláda za vysokou inflaci a drahé energie nemůže, ale v zásadě se tím nikam nedostáváme. Ty vysoké ceny tu jsou a vláda na ně dostatečně nereaguje. Iniciovat větší aktivitu a zacílení ekonomické pomoci na nejpotřebnější není jen v zájmu této nejzranitelnější skupiny spoluobčanů, ale v zájmu všech, kteří nestojí o vládní duet Babiš a Okamura.
Řeší to Petr? Nebo Pavel?
Skutečnost, že Petr Pavel nabídl naději nejen v různých koutech republiky, ale také napříč věkovými i sociálními skupinami, je povzbudivá, současná vláda by se jí ale neměla uchlácholit. S novým prezidentem s podporou více než tří milionů lidí se pojí mnohá, často přemrštěná očekávání. Obávám se, že spousta lidí má za to, že jim v jejich tíživé situaci prezident přímo pomůže a může být snadno zklamaná, až se očekávané výsledky nedostaví.
Dobře víme, že prezident nemá v ekonomické oblasti, tím méně ve sféře sociální politiky, prakticky žádné pravomoci. Může ale na vládu v tomto směru hojně a hlasitě apelovat a dávat na sociální témata důraz ve společenské diskusi, což není málo. Pevně věřím, že v tomto duchu bude postupovat, protože právě tudy vede cesta ke zmírnění nebezpečí deziluze a zklamání, které se mohou dostavit po jeho působivém nástupu.
Břemeno samotných rozhodnutí a přijatých opatření ovšem zůstává na vládě a poslancích vládních stran. Pokud pětikoalice, ať už na základě vnitřních impulzů nebo na základě vnějších apelů, nezačne koncentrovat pozornost na lidi upadající do chudoby, nečeká nás v nadcházejících měsících nic hezkého. Kromě toho, že spousta lidí nebude vědět z které do které, tím totiž vládní strany kopou vlastní hrob. Nízká aktivita v oblasti sociální politiky se vrchovatě vrátí jako bobtnající odpor k vládě, který půjde ruku v ruce s nárůstem popularity Andreje Babiše a Tomia Okamury.
