Článek
ANO, bude líp. Snad nenajdeme v české kotlině člověka, který by tuhle frázi neznal. Sice nevoní zrovna novotou, ale pořád je v kurzu, jen tiše obohacená o slůvko zase. Jedněm se líbí a budí v nich naděje, druzí se smějí nebo ji přímo karikují, ale všichni bezpečně vědí, kam a ke komu ji zařadit.
Marketingovým mágům Andreje Babiše se dlouhodobě daří prodávat srozumitelná a vlastně triviální tvrzení a s nimi i jejich nositele. Tuhle hlášku stěží kdo zapomene a zdá se, že zůstává neodmyslitelně spjata s bývalým a velmi pravděpodobně i budoucím premiérem. Babišově týmu se tu povedl majstrštyk, při kterém se jejich guru stal ztělesněním jednoho z hlavních politických principů.
Babiš totiž samozřejmě není jediný, kdo slibuje lepší zítřky. Prakticky každý kandidát usilující o politický úřad slibuje potenciálním voličům, že se s ním budou mít líp. Různí se jenom forma sdělení a obsah, který mu jednotliví kandidáti dávají - v závislosti na tom, které společenské kruhy chtějí primárně oslovit. Andrej Babiš vsadil na jednoduchost a vyhrál. Přesněji řečeno vyhrává dál.
Sebelepší marketingová kouzla by ale nefungovala, kdyby za nimi nestál uvěřitelný příběh. U Babiše se protnuly dvě linky, které často dobře zafungují - byl nový a úspěšný. Když přijde na politickou scénu někdo nový, je neokoukaný, osvěžující a hlavně nezatížený minulými politickými skandály a kauzami. Taková kombinace vyvolává logicky naděje u nespokojených lidí, že by jim s ním mohlo být líp. Úspěšnost v předpolitické kariéře zase evokuje, že nadějný nováček bude schopný a dokáže nejen řídit svěřené úřady, ale taky prosadit vytoužené zlepšení.
Vždycky je to tak trochu sázka do loterie, protože v záplavě úvodních příslibů můžeme nanejvýš odhadovat, jak se dotyčný nováček vybarví. U lídra ANO ale dnes nevěštíme z křišťálové koule. Andrej Babiš byl téměř jedno volební období ministrem financí a celé další volební období premiérem naší země. Nabízí se tedy prostor k bilancování, do jaké míry za něj bylo skutečně líp, jak ve vytuněné verzi svého motta tvrdí.
Nemusím být zrovna kandidát na Nobelovu cenu za ekonomii, abych chápal, že nárůst cen energií a pohonných hmot a celkově vysoká inflace v posledních téměř třech letech zhoršily životní standard spoustě lidí. Zůstává nám tu ale pár zásadních otázek: Způsobilo to tehdejší lepší živobytí politické vedení, nebo spíš příhodnější okolnosti nezatížené dopady Putinovy agrese na Ukrajině? Do jaké míry Babiš těžil z předešlého pozitivního nastavení a do jaké míry se dnešní vláda plácá v nechtěném Babišově dědictví? Vyhodnocení těchto otázek ponechám ekonomicky povolanějším a v následujícím textu se spíš přidržím svého kopyta.
Jako politického filosofa mě zajímá, jakým člověkem je kandidát, který se mi tu snaží namluvit, že mi s ním vždycky bude líp. Jak se chová mimo záři reflektorů? Co předváděl předtím, než vstoupil do politického úřadu? Přijde mi dobré si tyto otázky klást, protože nám napoví, co můžeme od dotyčného kandidáta čekat, až dojde na lámání chleba a on bude mít moc prosadit svou. Tím spíš, když jde o člověka, který vede silně centralizovanou stranu a kterému průzkumy předvídají drtivé vítězství v letošních volbách, takže u něj může dojít ke značné koncentraci moci.
Než ho poslali do Sněmovny
Andrej Babiš vstupoval do politiky jako desetikorunový miliardář, člen prestižního klubu lidí, jejichž majetek přesahuje miliardu dolarů. S takovým bohatstvím se pojí i značný vliv a moc. S takovým bohatstvím se dá napáchat spoustu dobra i bez politického úřadu. U pohádkově bohatého politika, který se nás snaží už roky přesvědčit, že to všechno dělá pro lidi, se tak nutně nabízí otázka, jak pomáhal lidem předtím, než do politiky vstoupil. Prostředků na to měl víc než dost.
Kolik vytvořil, nebo aspoň podpořil projektů pro potřebné? A zde berme slovo potřebné klidně hodně ze široka, tedy pro kohokoliv kromě sebe a svého nejužšího kruhu. Jak se choval k lidem jako Andrej Babiš magnát, než se stal Andrejem Babišem politikem? Kolika lidem pomohl ze svého měšce, který je tak obrovský, že si to těžko dokážeme představit?
Není mi známo a ani v médiích jsem nezaznamenal, že by se Andrej Babiš pouštěl před vstupem do politiky do nějakých charitativních či jiných podpůrných projektů. Máme tu samozřejmě Nadaci Agrofert, ale ta vznikla na sklonku roku 2011, tedy bezprostředně před vstupem Andreje Babiše do politiky, takže za mě upadá jednoznačně v podezření, že jde o účelovku. V medailonku nadace se sice dozvídáme, že „sdružila dosavadní charitativní činnosti celého koncernu“, ale o jaké dosavadní charitativní činnosti má jít, se tu nedočteme. Strejda Google taky nic nenachází, ale nebuďme sto let za opicemi, zeptejme se AI:
David: Dělal Andrej Babiš charitu před rokem 2010?
Chat GPT: Andrej Babiš byl před rokem 2010 především známý jako podnikatel a zakladatel skupiny Agrofert. Informace o jeho charitativních aktivitách z tohoto období nejsou příliš veřejně známé ani výrazně medializované. Až později, po vstupu do politiky a s větší veřejnou expozicí, se začal více angažovat v různých veřejných a sociálních projektech.
Pokud chceš mít přesnější informace, můžu zkusit dohledat, jestli existují nějaké konkrétní zmínky o jeho charitativní činnosti z té doby. Chceš, abych to prověřil?
David: Prověř, jestli existují nějaké konkrétní zmínky o jeho charitativní činnosti z té doby.
Chat GPT: Po podrobnějším prozkoumání dostupných zdrojů jsem nenalezl konkrétní informace o charitativních aktivitách Andreje Babiše před rokem 2010. V té době byl znám především jako podnikatel a zakladatel společnosti Agrofert. Jeho veřejné angažmá v charitativní oblasti se stalo výraznějším až po vstupu do politiky v roce 2011.
Je možné, že se před rokem 2010 věnoval charitativním aktivitám neveřejně, ale dostupné zdroje o tom neposkytují žádné konkrétní informace.
Takže jakoukoliv zmínku o Babišově mecenášství před vstupem do politiky nenacházíme. Ale jiné věci jsou celkem snadno k dohledání. V roce 2013, pár měsíců předtím než dosedl na křeslo ministra financí, disponoval Andrej Babiš majetkem 2 miliardy dolarů (asi 39,5 mld korun). Na jaře 2022, pár měsíců potom, co opustil post premiéra, vyčíslil prestižní magazín Forbes jeho majetek na 4,4 miliardy dolarů (asi 107,8 mld korun). Konečně za poslední necelé tři roky klesl Babišův majetek o čtvrtinu na současné 3,3 miliardy dolarů (asi 79 mld korun).
Takže sečteno a podtrženo: jakákoliv dohledatelná charita před vstupem do politiky nula, zbohatnutí během pobytu ve Strakově akademii vyšší desítky miliard. To věru nezní jako profil filantropa, který se přišel do politiky obětovat pro lidi.
Po tomhle exkurzu se s ještě větší naléhavostí vnucuje ona notoricky známá otázka: Proč tolik lidí věří, že člověk, kterému jde celkem prokazatelně o množení vlastní moci a majetku, přišel do politiky pomáhat a ne rozšiřovat svou množírnu?
On nám rozumí. I ruku podá
Podle nedávného průzkumu agentury Ipsos téměř polovina z nás věří, že Andrej Babiš rozumí potřebám obyčejných lidí. Pohádkově bohatý člověk, který může znát problémy obyčejných lidí při nejlepším z doslechu, jim nejlíp rozumí. Další majstrštyk Babiše a jeho marketingových mágů. Ale jeho dobré jméno nestojí jen na propagační magii.
Věří, že Andrej Babiš dobře rozumí potřebám obyčejných lidí.
„Je to nejspíše mix jeho velmi dobré komunikace a dobrého cílení na voličskou skupinu, pro kterou je tenhle atribut důležitý a kterou on primárně zasahuje. Zároveň si myslím, že to je jeho dobrá práce, jelikož za těmi lidmi opravdu jezdí. A pokud ho lidé přímo nepotkají, tak zprostředkovaně v médiích vidí, že se s obyčejnými lidmi potkává a tím pádem mají pocit, že on opravdu má o lidi zájem,“ říká sociolog Michal Kormaňák z agentury Ipsos.
Skutečnost, že se ANO hodně zaměřuje na osobní kampaň a celkem očekávaně z ní těží, podtrhuje i probíhající akce Karel Havlíček do každé hospody, ve které je hlavním hrdinou Babišova pravá ruka. A to doslova.
„Havlíček mezitím obchází všechny stoly a každému návštěvníkovi třese rukou. Tak dobrý den, pronáší dokola. Marketingoví stratégové, kteří mu pomáhají s kampaní, říkají, že co podaná ruka, to v podstatě jistý hlas,“ popisuje Ondřej Kundra v článku Respektu.
Podaná ruka je jistý hlas nese kus nadsázky, ale míří správným směrem. Většinou cítíme opravdový zájem a blízkost, až když za námi druhý člověk přijde a věnuje nám osobně chvilku svého času. Sebelepší počin na sociálních sítích nebo v televizním éteru takovou práci neodvede. Volby bývají hlavně o emocích a emoční otisk z osobního setkání má jinou hloubku než jeho digitální odlesky.
Všichni politici, kteří nechtějí, aby tu po volbách kvetlo Babišovo, mají domácí úkol, který je stejně tak jasný jako pro mnohé obtížný. Úkol vyrážet mezi lidi a věnovat jim kousek svého času. Bavit se s nimi, ptát se, co je trápí, a vysvětlovat jim své kroky face to face. Žijeme sice v digitálním věku, ale tohle se čistě online zvládnout nedá.
Přitom i tady platí okřídlené: když dva dělají totéž, není to totéž. Těžko lze očekávat, že Piráti nebo aktuální vládní činitelé najdou hospody plné nadšených a přátelsky vystupujících lidí jako Karel Havlíček. Na to je někdejší pětikoalice příliš nepopulární. Půjde to ztuha, bude v tom hodně emocí, odmítání i nadávek, ale rezignovat na velkou osobní investici by znamenalo uchystat staronovému premiérovi klíče od Strakovky i s mašličkou.
Nakonec už Vít Rakušan ukázal, že to sice může být dost fičák, ale že to nějak jde. Můžeme se bavit o tom, že chtěl jenom vypadat statečně a promlouval spíš ke svým voličům než k lidem, kteří na debaty došli, ale byla to aspoň nějaká osobní kampaň. A bez osobní kampaně to neklapne. Už včera bylo pozdě. Ale lepší pozdě než nikdy. Nebo než pár týdnů před volbami, kdy horko těžko bude lidem někdo vysvětlovat, že nenasazuje jen předvolební masku. Takové vysvětlení dá kumšt i dneska, natožpak na podzim.
