Článek
Když přijde na plánování dovolené, stává se z mé ženy objevitelka. Letos nás její čuch na Boží místa zavál do Baltu na ostrov, kterému Dánové po právu přezdívají Sluneční. Bornholm v sobě pojí nám blízkou přírodu, malebná přístavní městečka a osvěžující pláže. Na chorvatského vorvaně se tu ale nevyvalíte. Vane severák a voda se tváří v jeho stínu překvapivě vřele, i když má sotva dvacet stupňů a ve skutečnosti nabízí chladivou lázeň pro zmožená těla i duše přicházející z různých koutů světa. To vše na ploše o pětinu větší než území Prahy, kde žije asi tolik lidí jako v České Lípě. K nim se pravidelně přidává pár tisíc turistů, kteří objevili tento severský klenot. Najdou se mezi nimi i Češi a můžu garantovat, že v uplynulých dvou týdnech jich tam pobíhalo minimálně pět.
Známe to ze všech těch důvtipných úloh - Řekni tři věci, které by sis vzal na pustý ostrov? Tužku, papír a své nejbližší. Deníček s Malým princem jsem proto vzal s sebou, i když mi bylo jasné, že na dovolené nic většího nenapíšu. Ne snad že by v hlavě nezrála témata, ale když to na mě přijde, dokážu být dlouhé hodiny jinde. Horolezci tomu říkají zóna, ve vzdělávacích alternativách a jinde známá též jako flow. Prostě nevíte o světě, protože jste zrovna v jiném, který je cele zaplněn vybranou činností. Takového vypnutého tátu a odpojeného manžela bych své rodině na dovolenou nepřál, a tak jsem zvolil trochu jiný formát. Letmé a krátké poznámky, které Josef Čapek trefně pojmenoval jako psaní do mraků.
(Varování pro čtenáře: na následujících řádcích nehledejte cestopis. Leda že bychom cestovali do hlubin už dávno ne študákovy duše. Na to je ale moře v okolí Bornholmu snad příliš mělké.)
1. srpna
Ve společnosti krásných lidí, skvělých křesťanů a volebních shromáždění, která zase vřou jako papiňák. Vedeni spasitelem s plavou čupřinou, který navzdory kulce nikdy nepřestane bojovat za záchranu starého dobrého světa. Ochotni uvěřit čemukoliv, co nám uleví od trápení. Připraveni najít viníka, který je vždycky po ruce a pokaždé tam venku. Odevzdáni dalším dobrákům, kteří nás povedou do stoupy jako Krysař na extázi. Nepoučitelní…?
2. srpna
Ve městě, kde visí reklama na každé zdi - fyzické i virtuální, vytéká populismus ze všech kanálů. Vytéká a zaplavuje i vesnice.
3. srpna
Tam, kde se běžně nedodržují pravidla a nikoho to netrápí, můžeš být buď outsiderem nebo střípkem do mozaiky ignorantství.
4. srpna
Milosrdný déšť. Osvěžující drink, kterým si Příroda zalévá vyprahlá ústa. Ale s pitím je to všude stejné. Když to s drinky přežene, přichází nevolnost a nakonec zvracení. Zprvu lahodné nápoje se vyvalí z potoků, řek i kanálů; zaplavují sklepy, strhávají domy, utápějí lidské životy. Jako kdyby nás trestala pekelnými jazyky. Však Příroda nezná Starý zákon. To si spíš líže rány utržené od lidí. Nebo jinak: Je-li člověk Pánem tvorstva, zákonitě musí přijít nějaká rebelie, nepanuje-li dobře.
5. srpna
Narozeninová kytice z Bornholmu. Krásné červenající kvítky uprostřed. Nějaká exotika? Nebo skandinávská rarita? Šťovík. Kolik je asi ve světě nevidomých květin, jejichž krásu už jsme přestali vnímat? Jak často si necháme zkřivit hubu kyselou pověstí a dokážeme přehlédnout všechny ty další vůně a chutě?
6. srpna
Ham. Někdy šunka, někdy slina na rtu nemluvněte, které větří nějakou dobrotu. Třeba to tak vzniklo. V dobách, kdy maso bylo vzácnost, asi malé děti volaly důrazně ham, ham, když zavětřily šunku. V dnešní době přeplácaných stolů a oplácaných těl by mohlo být ham kdeco, ale počítám, že by zvítězila nějaká laskomina s extra vysokým obsahem cukru.
7. srpna
Křičí na sebe, hádají se, popichují v lepším případě. Urážlivé, vztahovačné, ukřivděné a netrpělivé. Naštěstí i hravé, nadšené a milující. Vděčné? Jak kdy. Tohle zrcadlo patří k povinné výbavě na rodinnou dovolenou. Výhodou je, že nezabírá žádné místo v kufru, protože se vozí v dětské sedačce.
9. srpna
Poznáte je po ovoci, říká hlavní hrdina jednoho dávného bestseleru. Doslova podle toho, co činí, ne jak se tváří nebo mluví. Sám věděl nejlíp, jak jsou slova bez činů prázdná. Sám dosvědčil, že jeho ideály netkví jenom ve slovech, když podstoupil utrpení na kříži. Aby ukázal, že mu nejde jen o pozlátko a slávu, ale o život, obětoval jeho pozemskou část. Jeho příběh zůstává pro našince zastřený tajemstvím. Se současníky se to zdá snazší - máme je tu vedle sebe a můžeme zakoušet jejich ovoce. Ale věk virtuálního habitatu a mediálních obrazů drží tajemství ve hře. Jen jde už o nové tajemství, ještě silněji odvozené od slova tajit. Současní spasitelé jsou sice časově i prostorově blízko, ale my je stejně nepotkáváme. Každodenně nás oslepují pouze jejich mediální obrazy. Setkáváme se jenom s tím, co nám chtějí ukázat. Poznáme je po ovoci, ovšem jak to ovoce nahmatat, když jsme lapeni ve světově rozšířené síti?
11. srpna
Vítr po těle, osvěžení pro duši. Prosluněné úsměvy dětí, jiskra v oku ženy, ve které se mísí spokojenost a troška únavy - jenom taková špetka jako když kuchař přidá to poslední koření. Je totiž po ránu a rodina je spolu. V poledne se dlouze a laskavě obejme a vyrazí na cestu - vstříc dalšímu večeru. Takový je den, po kterém tě žádná noc nepřekvapí.
epilog
Jako racci. Poletujeme nad tou naší českou kotlinou a skřehotáme na všechno, co se pohne, rozbije či převrátí. Že bychom slétli a zkusili s tím něco udělat? To ani náhodou. Ještě bychom si ušpinili křídla a potom - ten skřehotavý let je tolik bezstarostný. A tak pořád jako racci. Poletujeme nad mořem slov, ve kterém plave stále víc a víc výkalů - především těch racčích.
