Článek
Dnes je tomu přesně jedenasedmdesát let od chvíle, kdy se v Petrohradu, tedy tehdy Leningradu, narodil Vladimír Vladimirovič Putin. Jistě ho čeká nějaká oslava, ale obávám se, že nepůjde zrovna o velkou párty. Jednak už má po kulatinách, jednak se zdá, že jeho paranoia ve stínu covidu a světle vyvolané války postoupila natolik, že se nebude pouštět do nějakého bujarého veselí v obklopení hostů.
To už je takový osud vyvolených vůdců. Jednoho krásného dne se začnou chorobně strachovat, že by někdo mohl předčasně ukončit jejich velkolepé dílo ztělesněné jimi samotnými. Aby tomu předešli, odstřihnou se od okolního světa a zašijí se do bezpečí, které je ovšem pohříchu zdánlivé. Čím více se chrání před démony tam venku, tím více přiživují démony uvnitř vlastní hlavy. V tomto duševním i fyzickém odstřižení od reality bobtná jejich nevyzpytatelnost a otevírá se prostor k iracionálním krokům. A tak si tu už více než rok žijeme a umíráme doufajíce, že Putinova paranoia nevykvete do takové krásy, aby spustila nukleární válku.
Přitom to nebylo vždy takové. Třeba čtyřiapadesátiny, ty byly moc prima. Pěkný dort se čtyřmi svíčkami, jejichž sfouknutím zhasl život Anny Politkovské. To byla ta otravná novinářka a aktivistka, která nechtěla dát oslavenci a jeho nohsledům pokoj. Tak pokoj dostala. Za Beslan a za všechny ostatní nactiutrhačské řeči, kterých se dopouštěla. Dostalo se jí stejné státní pocty jako dalším téměř 150 ruským novinářům, kteří byli během Putinovy éry nedopatřením zastřeleni, vyhozeni do luftu či jinak honorováni. Jo to byly časy, když Putin zabíjel jen otravné novináře a civily doma a mohl se v klidu scházet venku s ostatními státníky.
Pro všechny, kteří tuhle památnou oslavu zmeškali: Anna Politkovská byla investigativní novinářka, která se pokoušela rozkrývat Putinovy politické a vojenské praktiky se zaměřením na dění kolem Čečenska, jež usilovalo na přelomu tisíciletí o autonomii. Mezi jinými zmapovala takzvaný teroristický útok na základní školu v Beslanu v září 2004. Politkovská během své investigativní práce narazila na spoustu nesrovnalostí a událostí, které ji vedli k podezření, že útok na beslanskou školu zinscenoval sám Putin prostřednictvím FSB - přímé pokračovatelky KGB. V den Putinových čtyřiapadesátých narozenin byla nalezena zavražděná na chodbě svého domu v Moskvě. V její pozůstalosti se našly mimo jiné zápisky týkající se Beslanu, které nikdy neměly spatřit čtenářovy oči. Pro více podrobností se nabízí otevřít Ruský deník, nebo vyrazit na scénicky i obsahově velice zdařilou inscenaci Divadla Líšeň Putin lyžuje.
Zjištění a závěry zavražděné novinářky mě vedou k přesvědčení, že byla na správné stopě, a proto musela zemřít. Někteří se však přiklánějí spíš k variantě, že Putin útok nerežíroval a nese odpovědnost maximálně za zpackaný zásah bezpečnostních složek. Ať už Putin celý útok zinscenoval jako krvavou šarádu, aby měl záminku utnout čečenské separatistické tendence, nebo jen stál v čele ozbrojených sil, které extrémně neohrabaně zasáhly, výsledek Beslanu je jasný - 186 zabitých dětí a dalších téměř 150 dospělých obětí. Celá akce působí tak, že hlavním cílem pro kremelského loutkaře nebyla záchrana lidských životů, ale eliminace čečenských útočníků. Zdali měli být zabiti jako nepohodlní svědci Putinovy mocenské inscenace, nebo jako samozvaní vzbouřenci, se kterými přece nemůže mít bodrý lodivod slitování, je vlastně vedlejší. V obou případech ulpívá krev obětí na Putinových rukou.
K těmto téměř dvěma stovkám dětí můžeme přičíst také nespočítané dětské oběti z Druhé čečenské války, jež si vyžádala na 25 tisíc civilních obětí. Konečně asi 550 dětí, které na Ukrajině od začátku Putinovy války umřely při výbuchu, výstřelu nebo jiné kremelské výpomoci. Do jaké míry je tento seznam ještě otevřený a neukončený, dobře vidíme z dění v posledních dnech. Budiž ironií osudu nebo součástí přediv skutečnosti, které nedokážeme dohlédnout, že Anna Politkovská má ukrajinské kořeny.
Při sumírování dětských obětí války na Ukrajině pak nesmíme zapomenout na nejméně 20 tisíc mladých Ukrajinek a Ukrajinců, které si volený car odnesl jako válečnou kořist a na kterých dnes páchají dobro jeho podřízení. Ti alespoň přežili, takže chováme naději, že někteří z nich se z toho dostanou.
Páchání dobra patří obecně mezi neoblíbenější kratochvíle spasitelů z masa a kostí. Rozdíly bývají pouze v tom, o jaké dobro má oficiálně jít. Tu pásl diktátor s hákovým křížem po dobru lidí ze svého národa, támhle zase jeden se srpem a kladivem po dobru všech lidí se stejně trpkým údělem bez ohledu na to, ve které zemi se narodili. Vždy ale pásl především po dobru vlastním a v jeho jménu umíraly miliony lidí. Putin dává znát, že se učil u obou svých velkých předchůdců.
Putin má narozeniny, my máme přání jediný - aby se seznam zavražděných lidí, které má oslavenec přímo či nepřímo na svědomí, rozrostl o co nejméně jmen.
