Nulový tarif, populismus, nebo rozumné využití energetických přebytků?

Tarif za nulu je navrhovaný systém, ve kterém by se v době přebytku energie z obnovitelných zdrojů distribuovala elektřina vybraným spotřebitelům zdarma (či za symbolickou cenu) namísto její likvidace. Smyslem je zabránit plýtvání čistou energií a zároveň ulevit spotřebitelům vysokými cenami elektřiny. V České republice jde o aktuální téma – jen v roce 2024 bylo zaznamenáno 314 hodin se zápornými cenami elektřiny kvůli nadprodukci (o 180 hodin více než v roce 2023). Při těchto situacích se přebytečný proud často maří v tzv. mařičích (velkých topných spirálách), které energii beze smyslu proměňují na teplo. Ke konci roku 2024 evidovali distributoři ČEZ a E.ON žádosti o připojení mařičů o výkonu až 1000 MWz – tedy kapacitu srovnatelnou s jedním blokem jaderné elektrárny. Tarif za nulu nabízí alternativu: místo platby za likvidaci přebytků by se elektřina přesměrovala ke spotřebě tam, kde může být využita.

Moderní chytrý elektroměr umožňuje průběžné měření a dálkové ovládání odběru – klíčová technologie pro flexibilní tarify.

Pro fungování tarifu za nulu je zásadní digitalizovaná distribuční síť a chytré řízení spotřeby. Neobejdeme se bez chytrých elektroměrů, které umožňují měřit odběr v krátkých intervalech a komunikovat s datovým centrem v reálném čase. Tyto měřiče dovedou nejen zaznamenat spotřebu v konkrétních hodinách, ale také mohou pomáhat s ovládáním spotřebičů na dálku. V ČR se od poloviny roku 2024 rozběhla jejich plošná instalace – do července 2027 musí distributoři osadit chytrými elektroměry všechna odběrná místa s roční spotřebou nad 6 MWh (cca 850 tisíc největších spotřebitelů, typicky domácnosti s elektrickým vytápěním či ohřevem vody). Společnost EG.D (E.ON Distribuce) dokonce plánuje vybavit chytrým měřením všechna odběrná místa s dvoutarifní sazbou, i když nedosahují hranice 6 MWh.

Řízení zátěže umožní, aby vybrané spotřebiče automaticky využily elektřinu právě v období přebytků. Již dnes existuje systém hromadného dálkového ovládání (HDO), kterým distributoři spínají například bojlery při nízkém nočním tarifu. Tarif za nulu by tento princip posunul dále – šlo by o dynamické spínání podle aktuální situace v síti. Chytré elektroměry a IoT zařízení mohou distributorovi nebo agregátorovi dát možnost dočasně zapnout či vypnout spotřebiče (bojlery, akumulační topení, nabíječky elektromobilů apod.) na dálku. Uživatel by si předem nastavil, které spotřebiče a v jakém rozsahu smí distributor ovládat, a za tuto poskytnutou flexibilitu by získal výhodu – například právě bezplatnou elektřinu v době přebytků. Odběrná místa s fotovoltaikou či baterií mohou rovněž reagovat – například dočasně omezit dodávku do sítě a raději energii spotřebovat doma nebo uložit. Důležitou roli mohou hrát také mobilní aplikace a SMS zprávy: účastníci by byli předem upozorněni na blížící se období „elektřiny za nulu“ a mohli manuálně zapnout další spotřebiče (pračka, myčka, nabíjení auta) nebo si nastavit automatizované scénáře.

Jednou z klíčových otázek je, zda tarif za nulu nabízet jen zapojeným dobrovolníkům, nebo automaticky všem zákazníkům v dané kategorii. Dobrovolná účast (formou registrace do programu) by umožnila začít v menším měřítku – zapojili by se motivovaní spotřebitelé, kteří si pořídí potřebnou technologii a jsou ochotni přizpůsobit spotřebu. Podobný přístup zvolili v pilotním projektu HappyPower v Nizozemsku, kde se mohou zapojit jen zákazníci s chytrým měřidlem v konkrétním regionu a u určitého dodavatele. Účastník tam dostává informace minimálně den předem přes mobilní aplikaci, kdy a kolik bezplatné elektřiny bude k dispozici (typicky 2,5–15 kWh za hodinu podle situace).

Na druhou stranu plošné zavedení tarifu za nulu (alespoň jako možnosti pro všechny domácnosti) by zajistilo široké využití přebytečné energie a férovost – elektřinu zdarma by mohl čerpat kdokoli, nejen technicky zdatní či bohatší lidé. Focusem provedený průzkum ukazuje, že veřejnost tento univerzální přístup preferuje: 71 % respondentů v něm hodnotí myšlenku rozdat přebytky zdarma všem domácnostem pozitivně, zatímco varianta směřující elektřinu jen určitým skupinám (senioři, mladé rodiny, sociálně slabí) má podporu 59 %. Zároveň ale 12 % lidí vyjadřuje obavu, aby takový systém nebyl zneužíván či nespravedlivý. Kombinované řešení by mohlo spočívat v tom, že tarif za nulu bude dostupný všem, ale domácnosti se do něj budou muset aktivně přihlásit a splnit určité podmínky (např. mít nainstalovaný chytrý termostat či přijímač HDO). Tím se zajistí, že zdarma proud využijí skutečně ti, kdo jsou schopni jej flexibilně odebrat, zatímco ostatní zůstanou u standardního režimu.

Technologické předpoklady: Kromě zmíněných chytrých elektroměrů (jejichž instalaci již řeší legislativa) je nutné vybudovat i potřebné informační a komunikační systémy. Distribuční soustavy musí umět v reálném čase vyhodnocovat, kde vznikají přebytky a kde je volná poptávka. Bude třeba platforma pro agregaci flexibilní spotřeby, která propojí nabídku (nadbytečná elektřina) s poptávkou (registrované spotřebiče čekající na levný proud). Část této infrastruktury může zajistit provozovatel přenosové soustavy ČEPS nebo distributoři (DSO) – např. rozšířením stávajícího systému HDO či nasazením chytrých řídicích prvků v trafostanicích. Dále je žádoucí rozvoj akumulačních kapacit (bateriová úložiště, akumulační vytápění), které mohou pomoci vykrýt krátkodobé rozdíly mezi výrobou a spotřebou. Pozitivní je, že v roce 2025 byla schválena novela energetického zákona (Lex OZE III) odstraňující bariéry pro samostatné baterie – dříve bylo možné velké bateriové systémy provozovat jen s navázáním na výrobnu elektřiny, což brzdilo jejich rozšíření. Nyní lze očekávat rychlejší budování úložišť, která mohou v systému tarif za nulu sloužit jako „polštář“: nasají část přebytků a uvolní je v případě náhlého výpadku poptávky.

Role klíčových hráčů: Zavedení tarifu za nulu by vyžadovalo koordinaci mezi energetickými firmami a státem. Společnost ČEZ (jako největší výrobce a distributor elektřiny v ČR) by zřejmě hrála ústřední roli – technicky i organizačně. Mohla by např. ve spolupráci s ČEPS vytipovat situace, kdy hrozí nadbytek elektřiny, a jako dodavatel nabídnout svým zákazníkům odběr zdarma. Distribuční firmy (ČEZ Distribuce, EG.D, PREdistribuce) by zajišťovaly lokální řízení a investice do chytré sítě. Klíčová je úloha Energetického regulačního úřadu (ERÚ), jenž musí nastavit regulační rámec: definovat nový tarif či cenový program, odsouhlasit, za jakých podmínek lze energii zdarma dodávat (aby nedošlo k narušení trhu či diskriminaci mezi zákazníky), a stanovit pravidla měření a zúčtování. Důležité také je, kdo ponese náklady a případné ušlé zisky. Provozovatel přenosové soustavy (ČEPS) dnes v situacích přebytku platí výrobcům za omezení produkce nebo provozovatelům mařičů za absorpci energie. V režimu tarifu za nulu by tyto prostředky mohl směrovat místo toho do systému bonusů pro spotřebitele – v principu by šlo o stejné peníze, ale využité smysluplněji (za reálnou spotřebu místo za plýtvání). Legislativně by možná bylo nutné novelizovat příslušné vyhlášky ERÚ, aby se zavedla nová tarifní struktura s nulovou cenou silové elektřiny v definovaných intervalech. Také daňové zákony by měly ošetřit, že při „elektřině zdarma“ jsou stále hrazeny regulované složky a DPH, případně zvážit jejich dočasné snížení či odpuštění v daných intervalech (jak ukazuje nizozemský pilot, kde zákazníci při free tarifu platí nadále daně a poplatky).

Organizačně bude nutné také zajistit komunikaci a edukaci směrem ke spotřebitelům. Ne každý ihned porozumí principu tarifu za nulu; někteří mohou váhat zapojit se kvůli obavám z neznámé technologie. Proto by měl program provázet osvětový infobox (např. v zákaznickém portálu dodavatele či v mobilní aplikaci) vysvětlující výhody i povinnosti účastníka. Součástí organizace může být i jednoduchý registrační systém, kde se domácnosti přihlásí do programu, uvedou dostupné flexibilní spotřebiče a obdrží případně zařízení (chytré relé, termostat apod.) nutné k automatizaci.

Zahraniční praxe zatím hledá cesty, jak přebytky OZE efektivně využít. Německo v posledních letech trápí obdobný problém – v roce 2023 zaznamenalo přes 100 hodin se zápornou cenou elektřiny. Reakcí německého regulátora bylo mimo jiné omezení podpory pro obnovitelné zdroje v době delších záporných cen (pokud je cena pod nulou více než 4 hodiny v kuse, výrobce nedostane podporu). To motivuje provozovatele elektráren raději výrobu utlumit. Objevují se tam ale i tržní piloty zaměřené na spotřebitele: někteří dodavatelé nabízí dynamické tarify, které zohledňují aktuální ceny na burze včetně těch záporných. Domácnosti s těmito tarify pak mohou v době přebytku získat elektřinu velmi levně nebo dokonce s negativní cenou (dodavatel jim zaplatí za odběr), což motivuje např. k nabíjení elektromobilu za slunečných víkendových odpolední. V Německu se diskutuje, že by model podobný nizozemskému HappyPower pomohl odlehčit síti v oblastech s největší výrobou z OZE. Zatím však takový systém nebyl plošně zaveden – chybí jednotný mechanismus, jak koncovým uživatelům elektřinu zdarma doručovat.

Nejkonkrétnějším příkladem je již zmíněný pilotní projekt HappyPower v Nizozemsku. Ten běží od května do července 2025 v regionu Zeeland, kde už lokální výroba ze solárních elektráren převyšuje spotřebu. Projekt společně realizují dodavatelé Eneco a Delta s distributorem Stedin, aby předešli přetížení sítě při slunečných dnech. Participující domácnosti (s chytrým elektroměrem) jsou vyzvány posunout spotřebu do definovaných časových úseků s přebytkem solární energie – v těchto až 20 intervalech dostanou elektřinu zcela zdarma (platí jen povinné daně a regulované poplatky). Během testu jsou zákazníci den předem informováni prostřednictvím aplikace o přesném čase a množství energie, které bude zdarma k dispozici, aby mohli naplánovat zapnutí praček, nabíječek a dalších spotřebičů. Cílem HappyPower je nejen ulevit síti, ale také snížit účty zákazníků a naučit je větší flexibilitě ve spotřebě. První zkušenosti naznačují, že lidé jsou ochotni se přizpůsobit, pokud za to mají hmatatelnou odměnu (úsporu). Podobné projekty by mohly sloužit jako vzor i pro české podmínky – ať už formou regionálních pilotů v oblastech s nejvíce instalovanými obnovitelnými zdroji, nebo celonárodním programem koordinovaným například ČEZ ve spolupráci s ministerstvem průmyslu a obchodu.

Zavedení tarifu za nulu slibuje několik ekonomických výhod. V první řadě může přinést úsporu nákladů pro zapojené domácnosti – elektřina spotřebovaná v bezplatném režimu by snížila jejich celkové účty za energie. Zejména pro nízkopříjmové skupiny obyvatel by to znamenalo vítanou finanční úlevu v době stále vysokých cen energií. Podle průzkumu agentury Focus více než polovina dotázaných Čechů soudí, že takové opatření by pro jejich rodinný rozpočet bylo velkou pomocí. Další úsporu může zaznamenat celý systém tím, že se sníží výdaje na kompenzace za odpojování elektráren při nadvýrobě – dnes musí ČEPS platit fotovoltaickým elektrárnám ušlý zisk při nuceném vypnutí a zároveň platí provozovatelům mařičů za „spálení“ proudu. Lepší využití energie místo jejího plýtvání tak může nepřímo ušetřit prostředky, které (byť skrytě) platí koneční spotřebitelé v cenách elektřiny a tarifů za distribuci.

Neméně významné jsou přínosy ekologické a technické. Každá kilowatthodina z obnovitelných zdrojů, která najde využití u spotřebitelů, nahradí jinou kilowatthodinu, již by bylo třeba vyrobit v době nedostatku (často fosilními elektrárnami). Tarif za nulu tedy pomáhá maximálně vytěžit čistou energii, kterou už máme k dispozici – snižuje se potřeba spalovat fosilní paliva a tím i emise CO₂ (nepřímo, skrze posunutí spotřeby do doby zeleného přebytku). Dále, zapojením flexibilní poptávky se zvyšuje stabilita elektrické sítě. Místo aby přebytky způsobovaly přetížení a ohrožovaly stabilitu (jak varují příklady z Německa či Nizozemska), poslouží ke vybalancování soustavy – pomohou udržet rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. To může oddálit či zmenšit nutnost drahých investic do posilování sítí v místech, kde přibývají obnovitelné zdroje. Pokud se část spotřeby přesune do období nadbytku, klesají také špičkové zatěžovací proudy v síti v jiných časech (např. večerní špička se může snížit, když si lidé ohřejí vodu či nabijí auto už odpoledne během slunečního „free“ tarifu). Vyhlazení odběrových špiček prodlužuje životnost infrastruktury a snižuje ztráty při přenosu.

Shrneme-li ekologický přínos: tarif za nulu přispívá k lepšímu využití již vyrobené zelené elektřiny – ta nekončí zbytečně v mařičích, ale pokrývá reálnou spotřebu domácností. Tím zvyšuje efektivitu celého energetického systému a pomáhá plnit klimatické cíle bez dodatečných nároků na dotace či investice. Veřejnost tento aspekt vnímá pozitivně – spontánně 16 % dotázaných ocenilo právě to, že by se využila jinak vyplýtvaná energie.

Myšlenka tarifu za nulu již prošla prvním testem v očích veřejnosti a výsledky jsou povzbudivé. Zmíněný průzkum Focus (červenec 2025) ukázal, že návrh dodat přebytky elektřiny zdarma do domácností je široce populární napříč různými společenskými skupinami. Celkem 71 % dotázaných jej hodnotilo pozitivně (z toho téměř třetina velmi pozitivně) a jen 10 % negativně. Vysoká podpora se objevila u mladých rodin, seniorů, ale i u příznivců různých politických stran – jde tedy o téma, které překračuje stranické linie. Pokud by byl program cílen jen na pomoc zranitelným skupinám (senioři, samoživitelky, nízkopříjmové domácnosti), akceptace mírně klesá, ale stále ji většina lidí vnímá kladně (59 % pozitivně vs. 14 % negativně). To naznačuje, že veřejnost sice preferuje řešení „pro všechny“, ale chápe i variantu zaměřenou na sociální rozměr – téměř polovina respondentů spontánně uvedla, že se jim líbí finanční výpomoc těm, kdo to potřebují.

Z politického hlediska začíná být tarif za nulu také diskutován. Myšlenku podpořili někteří představitelé současné vládní koalice – například vicepremiér Petr Hladík (KDU-ČSL) ji zmínil jako jednu z inovací pro chytré řízení spotřeby elektřiny s tím, že „když je elektřiny přebytek, měli by ji mít lidé v určitých časech zdarma“. Stejně tak koalice SPOLU zařadila „tarif za nulu“ mezi programové pilíře kampaně pro volby 2025 facebook.com. Dá se tedy očekávat, že politická vůle k pilotnímu ověření tohoto konceptu by tu byla. Samozřejmě zaznívají i kritické hlasy – někteří experti varují před možným zneužíváním (obava, aby někdo uměle nezvyšoval spotřebu jen proto, že je zadarmo), jiní řeší, zda by se nezvýšila administrativa a byrokracie spojená s novým tarifem. Tyto obavy je možno adresovat nastavením rozumných limitů (např. omezení množství bezplatné elektřiny na domácnost, jak to udělali v Nizozemsku na 15 kWh/h postupným testováním na menším vzorku zákazníků.

Závěrem lze říci, že tarif za nulu představuje inovativní nástroj, jak spojit energetiku a sociální politiku do win-win řešení. Chytré sítě umožní přebytečnou elektřinu rozdělit lidem, místo aby byla znehodnocena. Spotřebitelé tím ušetří a celý systém získá větší stabilitu. Výzvou zůstává připravit vše technicky a legislativně tak, aby systém fungoval spravedlivě a účelně. Pokud se to podaří, mohla by se Česká republika inspirovat úspěšnými zahraničními piloty a stát se jednou z prvních zemí, kde elektřina v době hojnosti proudí k občanům zadarmo.