Článek
Stínový prezident
V roce 2008 vystřídal Vladimira Putina na pozici prezidenta Ruské federace Dmitrij Medveděv. I když byl Medveděv blízkým Putinovým spolupracovníkem již od 90. let, a tudíž velké změny od něj snad nikdo neočekával, přeci jen vzbudil v mnohých Rusech optimismus.
Nastoupil totiž nový typ prezidenta, než na kterého byli zvyklí. Nosil módní značky, zajímal se o moderní technologie, jedl s Barackem Obamou hamburger s hranolkami a v televizi mluvil o nutnosti lásky a přátelství. Navíc se stal prvním ruským prezidentem, a zatím jediným, který veřejně odsoudil zločiny komunismu a označil učení Karla Marxe za nebezpečné. V porovnání s Borisem Jelcinem a Vladimirem Putinem šlo tak o úplně nový zjev.
Krom toho Medveděv začal mluvit otevřeně o problémech ruské demokracie a slíbil reformy, které tyto nedostatky měly odstranit.
Putin a Medveděv
Pro mnohé Rusy však postupně přišlo zklamání, že i přes Medveděvovu odvážnou rétoriku se poměry v zemi nemění, a většinu moci stále drží Vladimir Putin, i když v pozici premiéra. K tomu přišla invaze do Gruzie a hospodářské problémy po roce 2008 vedly pouze k upevnění tohoto stavu.
Medveděv se v obrazu veřejnosti stával pouhou loutkou úřadujícího premiéra. Avšak jednoho dne nastal mezi nimi rozpor, který nabral na velké intenzitě a mohl změnit stávající pořádky.
Arabské jaro přichází
17. prosince 2010 se před úřadem vlády v Tunisu upálil 26letý Muhammad Buazízí na protest proti špatným životním podmínkám. Tento čin vyburcoval tuniské občany, kteří na jeho počest uspořádali masivní protesty po celé zemi, což nakonec vedlo ke konci 24leté vlády prezidenta Zína Abidína bin Alího v lednu 2012.
Tato událost spustila řetězovou reakci a protesty se rozšířily po celém arabském světě. Mnohé autoritářské režimy padly, jiné slíbily reformy. Nicméně jednou ze zemí, kterou arabské jaro ovlivnilo nejvíce, byla Libye.
V Libyi arabské jaro započalo 17. února 2012 v druhém největším městě země, v Benghází. Kaddáfí reagoval na dění v Benghází ve svém televizním projevu, kde sliboval toto „krysí povstání“ rozdrtit vojenskou silou.
Snaha použít armádu proti demonstrantům zalarmovala mezinárodní společenství. Rada bezpečnosti schválila rezoluci, která vyžadovala, aby se Kaddáfí odpovídal mezinárodnímu soudu v Haagu za porušování lidských práv. Tato rezoluce byla výjimečná i z důvodu, že pro zvedly ruku všechny státy, včetně Ruska a Číny.
Situace v Libyi se však dále vyostřovala a sáhlo se k ostřejšímu kroku. Rada bezpečnosti měla schválit rezoluci č. 1973 , která měla vyhlásit bezletovou zónu nad Libyí. Vladimir Putin oznámil, že by Rusko mělo hlasovat zásadně proti. Nicméně Medveděv pověřil ruského vyslance při OSN, aby se v rámci hlasování o rezoluci zdržel.
Vladimir Putin se k této rezoluci postavil s odporem. Označil ji za „zjevně neúplnou a chybnou“ a za podobnou „křížové výpravě.“
Medveděv však překvapivě Putinovy výroky zkritizoval slovy: „Za žádných okolností není přijatelné používat výrazy, které v podstatě vedou ke střetu civilizací, jako jsou křížová výprava a tak dále. To je nepřijatelné. Jinak může všechno skončit mnohem hůř, než co se děje teď. To by si měl každý pamatovat.“
Kaddafího konec ještě přiblížil Medveděvův apel, aby se povstalcům vzdal. Krom toho 10. března podepsal dekret, který Kaddáfímu a jeho rodině zakázal vstup a provádění finančních transakcí na území Ruské federace.
Volby se blíží
V březnu 2011 zbýval do prezidentských voleb rok. Šířily se různé spekulace o tom, zda se Vladimir Putin vrátí do prezidentského paláce, nebo zda Medveděv bude obhajovat svůj post. Nejistotu prohlubovali oba protagonisté. Ani jeden z nich své záměry nenastínil a ani nenaznačil jak věci budou.
Je pravděpodobné, že si Medveděv začal pohrávat s myšlenkou, že bude prezidentem i podruhé. První veřejná hádka mezi Medveděvem a Putinem, způsobena libyjskou krizí, byla vnímána jako Medveděvova snaha se od Putina odpoutat.
V květnu 2011 oznámil ruský miliardář a podnikatel Michail Prochorov, že zakládá stranu, která bude usilovat být základem pro Medveděvovo znovuzvolení. Medveděv se s tímto ruským oligarchou sešel v rámci prezidentského úřadu, což bylo netradiční chování.
Dmitrij Medveděv a Michail Prochorov v červnu 2011
Medveděvovu kandidaturu začaly potvrzovat podivné výroky o „nebezpečí vlády jednoho muže pro Rusko“ nebo pozdější spor s ministrem financí Alexejem Kudrinem. Ten spočíval v tom, že Medveděv po dlouhodobých neshodách s Kudrinem na něj veřejně apeloval, aby přehodnotil své angažmá ve vládě. Kudrin reagoval tím, že oznámil, že se na toto téma poradí s Vladimirem Putinem. Na tuto poznámku Medveděv reagoval slovy: „Můžete se radit s kým chcete, ale prezidentem jsem tu já a já tu i rozhoduji.“
Velká rošáda
Všechny naděje však skončily. Medveděv nakonec ustoupil a na sjezdu Jednotného Ruska na začátku roku 2012 podpořil Vladimira Putina jako svého nástupce v postu prezidenta.
Reakcí na tuto rošádu byly největší protesty v ruské historii od pádu Sovětského svazu. O to horší pro Vladimira Putina bylo, že nešlo pouze o protesty liberální opozice. Nejvýraznější tváří protestů se sice stal Boris Němcov, ale na podium vystoupilo téměř celé politické spektrum, včetně Alexeje Kudrina, Putinova ministra vyhozeného Medveděvem, a Michaila Kasjanova, Putinova prvního premiéra.
Protestů se však zúčastnili i další důležití lidé. Kromě několika lidí z Medveděvovy prezidentské administrativy byl na protestech přítomen i právě oligarcha Prochorov.
Protest proti Vladimiru Putinovi v Moskvě, 2011
Putin tedy čelil největšímu politickému tlaku ve svém životě. Výrazně se propadla jeho popularita, oficiální průzkumy mezi lety 2012-13 ukazovaly čísla mezi 50 a 60 %, což byl výrazný propad z 80 % v letech předchozích. Krom toho se proti němu postavila část oligarchů a politických činovníků.
I přes to Vladimir Putin tlak ustál. Jeho popularita a podpora mezi ruskou veřejností však dosáhla původních čísel až po anexi Krymu v roce 2014.
Naopak změna nastala na premiérském postu. Na ten po Putinovi nastoupil právě Medveděv. Ten začal ztrácet svou liberální auru a postupně se stal Putinovým krokům a názorům naprosto věrný oddaný. To vše až do roku 2022, kdy se Medveděv stal nejhlasitějším jestřábem v ruské vládnoucí elitě a svůj odkaz navždy zahodil.
Zdroje
