Článek
4. září uplyne 25 let od prvního ze série bombových útoků po Rusku. Ruská vláda označila za viníky čečenské ozbrojence pod vedením Aslana Maschadova a Šamila Basajeva. Celkem 4 bombové útoky si vyžádaly životy 307 lidí a přes 1700 jich bylo zraněno.
Tyto útoky přivedly Rusko do éry strachu. Tento strach využil Vladimir Putin při své kampani na prezidenta, což je pochopitelné, jelikož se jedná o běžný politický nástroj. Nicméně dodnes existují pochybnosti, o tom, jak tyto útoky skutečně proběhly. Zda se jednalo opravdu o práci Čečenců, nebo FSB.
Útok na Volgodonsk tři dny předem
První výraznou pochybnost o oficiální verzi přineslo vystoupení předsedy Státní dumy Gennadije Selezňova. Ten 13. září po druhém útoku v Moskvě přišel do Státní dumy a z papírku přečetl zprávu, že došlo k bombovému útoku ve Volgodonsku.
K útoku však nedošlo. Tedy nedošlo 13. září, ale až o 3 dny později. Tento fakt následně vyvolal ostrou hádku mezi Solezňovem a předsedou LDPR Vladimirem Žirinovským. Ten 17. září vystoupil se svým projevem: „Podívejte se, co se děje v naší zemi! Vzpomínáte si, Gennadiji Nikolajeviči, že jste nám v pondělí (13. září) řekl, že dům ve Volgodonsku byl vyhozen do povětří, tři dny před výbuchem (16. září). To lze interpretovat jako provokaci: pokud Státní duma ví, že dům byl vyhozen do povětří údajně v pondělí, a ve skutečnosti je vyhozen do povětří ve čtvrtek. A my jsme v té době řešili úplně jiné věci. Zabývejme se raději touto záležitostí. Jak se to stalo: hlásí vám, že v 11 hodin dopoledne byl vyhozen do povětří dům, ale rostovská oblastní správa nevěděla, že jste o tom byl informován? Všichni jdou spát, o tři dny později dojde k výbuchu a teprve pak začnou podnikat opatření.“
Na což bylo Žirinovskému na měsíc odebráno slovo.
Rjazaň
23. září mělo dojít k dalšímu bombovému útoku v Rjazani. Nicméně jeden z obyvatelů zdejšího panelového domu nahlásil večer 22. září na místní policii, že viděl dva muže, jak do sklepa obytného domu nesou pytle s neznámou látkou.
Policie však nestihla na místo dorazit včas, takže neznámí muži z místa činu zmizeli. Ve sklepě byly nalezeny 3 pytle s bílou látkou, rozbuška a časovač, jenž byl nastaven na 5:30. Policie zavolala místního pyrotechnika. Ten místo zajistil a analyzátorem plynu zjistil přítomnost hexogenu. Tedy látky, která byla využita ve 4 předešlých bombových útocích.
Policie uzavřela letiště a zablokovala všechny cesty z města. O půl druhé ráno zaslechla operátorka podezřelý telefonní hovor muže do Moskvy. Okamžitě ho nahlásila policii, a ta zatkla dva muže. Ti se však prokázali odznaky FSB, takže byli propuštěni.
O několik dní později vystoupil šéf FSB Nikolaj Platonovič Patrušev a oznámil, že se jednalo o cvičení FSB. Dle něj se nejednalo o hexogen, ale o cukr. FSB tak pouze zkoušela ostražitost místního obyvatelstva.
Byla by Patruševova verze pravdivá, tak o tomto cvičení nevěděla rjazaňská policie ani místní FSB, která dopomáhala policii se zatknutím dvou podezřelých mužů. Nevěděl o tom ani ministr vnitra Vladimir Rušajlo, a ani premiér Vladimir Putin, kteří oba pokus o útok odsoudili. Nakonec Patruševova verze je v rozporu i s vyšetřováním místních orgánů, včetně určení látky v pytlích.
Nikolaj Patrušev a Vladimir Putin
Vyšetřování nebude
Patruševovo prohlášení a samotný incident v Rjazani vyvolal pochybnosti o oficiální verzi útoků. Ve Státní dumě přichází strana Jabloko s návrhem na nezávislé vyšetřování událostí. Duma však tyto návrhy zamítne.
Co více strana Jednota přichází s návrhem o zabezpečení dokumentů o incidentu v Rjazani na 75 let, tudíž veškeré dokumenty budou zveřejněny až (pokud vůbec) za 50let.
Nicméně v roce 2002 vzniká veřejná parlamentní komise, která si dá za úkol incidenty objasnit. Hlavními tvářemi komise se stávají poslanci Sergej Jušenkov, Jurij Šekočichin a Sergej Kovaljov. Vláda však odmítne odpovídat komisi na otázky a jinak s ní spolupracovat.
Sergej Jušenkov (uprostřed)
Komise naváže spolupráci s dvěma bývalými důstojníky FSB, Alexandrem Litviněnkem a Michailem Trepaškinem. Trepaškin se stane blízkým spolupracovníkem a účastní se nezávislého vyšetřování.
Trepaškin v roce 2003 zjistil, že většinu sklepů budov, jež byly cílem útoků, si pronajal agent FSB Vladimir Romanovič. Rok 2003 však znamenal konec výboru a i jejich členů.
Jušenkov je zastřelen v dubnu na ulici v Moskvě. Šekočichin v červnu náhle onemocní a pár dní na to umírá (dle Kovaljova se jednalo o otravu ). Další člen výboru Otto Latsis je násilně na ulici napaden. Nakonec Trepaškin, který oznámil že předá veškeré materiály ruské prokuratuře, je pár dní před tímto plánovaným aktem zatčen a odsouzen za vyzrazení státního tajemství.
Nezávislé vyšetřování tedy nepřinese nic. Z exilu z Británie však informace o zapojení FSB do bombových útoků šíří Alexandr Litviněnko a Boris Berezovskij (oba později umírají za podezřelých okolností).
Nicméně nový tlak přijde však i z Ruska. Po nástupu Dmitrije Medveděva v roce 2008 se na něj obrátí skupina přeživších a požádají o obnovení vyšetřování. K tomu však nikdy nedojde. Takže bombové útoky zůstávají i po 25 letech ve stínu záhad.
