Článek
Český premiér se vůbec nemusel narodit
Je to jasné jako facka. Pokud uznáváme kontinuitu Benešových dekretů (i když jsou v Česku právně vyhaslé) - německý děd Andreje Babiše Imrich Scheibner a jeho matka Adriana Scheibner měli být odsunuti po druhé světové válce do Německa na základě Dekretu č. 12/1945 z 21. 6. 1945 o Němcích a Maďarech, jakož i zrádcích českého a slovenského národa.
Kdyby se rodině českého premiéra z matčiny strany nepodařilo pravděpodobně podvodně obejít dekrety (v dalším textu článku vysvětlím, jak se to jedině mohlo stát) - český premiér by se vůbec nenarodil. Jeho matka Adriana Scheibner by se v Německu nemohla seznámit s manželem, Slovákem Štefanem Babišem, počátkem padesátých let v Bratislavě, neboť by ještě trpěla v nějakém sběrném táboře pro vyhnance v Německu. (Jen tak na okraj: oba dva rodiče byli členy stalinistické i neostalinistické KSČ, stejně jako později i jejich syn - dnešní šéf české vlády.)
Karpatští Němci – jako Volksdeutsche
Velkou část profesní kariéry se věnuji studiu holokaustu (Poslední fotbalista z Terezína - 12. března 2018 - Reportéři ČT | Česká televize ), zločinům německého nacionálního socialismu (Krvavé šeříky — Reportéři ČT — Česká televize), českému bolševizujícímu národnímu socialismu (1945-1948): David Vondráček: Byla Milada Horáková vůbec demokratkou? | Monika Le Fay, poválečným etnickým čistkám a Benešovým dekretům (Zabíjení po česku - iVysílání | Česká televize a také „přísunům“ milionů lidí do vylidněného českého pohraničí (Do země (ne)zaslíbené - iVysílání | Česká televize), kde mám i epizodu o nuceném vysídlení části etnických Maďarů z jižního Slovenska do severočeského pohraničí.
Desítky hodin jsem strávil v českých, německých i slovenských archivech. Moje babička (podobně jako ta Babišova) je také karpatská Němka a před odsunem jí zachránil - na rozdíl od celého jejího příbuzenstva - sňatek s Čechem - mým dědou - v roce 1938. Znám i desítky příběhů bývalých starousedlých německých obyvatel bývalé Podkarpatské Rusi, kteří chodili před válkou do českých škol a stejně byli odsunuti jako nepřátelé slovanských národů, jelikož jejich právní status byl za války podobný jako u slovenských karpatských Němců.
Všichni Němci na obsazeném území Maďary (1939-1944) - také na bývalé Podkarpatská Rusi - se stali automaticky maďarskými občany se zvláštním nacistickým statusem „Volksdeutsche“, který jim umožňoval mít v sociálně právních otázkách více výhod - než měli etničtí Maďaři, Rusíní, Ukrajinci, Slováci a Češi; Židé a Romové byli rovnou posíláni do německých vyhlazovacích táborů. Při bojích se Sověty byli jen výjimečně Němci z podkarpatské Rusi příslušníky maďarské armády.Většinově rukovali do Waffen-SS. Tyto skutečnosti ovlivnily poválečné retribuce a odsun skoro všech bývalých československých občanů německého původu do Německa. Včetně těch, kteří uprchli na konci války před Rudou armádou na Slovensko z Maďarska (Podkarpatské Rusi), což je případ i poloviny rodiny současného českého premiéra (INFO.CZ | Původ Andreje Babiše: Německé kořeny a vytěsněné trauma | Podcast Bratři).
Scheibnerovi mohli skončit v gulagu
Historicky objevná v tomto smyslu je analytická reportáž z šéfreportéra Deníku Luboše Palaty (nositele novinářské Ceny Ferdinanda Peroutky z roku 2002): Andrej Babiš má kořeny v ukrajinské Jasini. Mezi tamními karpatskými Němci - Deník.cz.
Našel na dnešní západní Ukrajině, která byla tisíc let součástí Uher (do roku 1918) - potomky premiéra z německé komunity. Na fotce ve výše zmíněné reportáži uvidíte fotografii příbuzného českého předsedy vlády, který jako by mu - fyziognomicky - z oka vypadl.
Tito Němci tvořili uzavřené společenství velmi činorodých a schopných řemeslníků. Děd Andreje Babiše Imrich Scheibner byl kovářem původem ze slovenského německého Hauerlandu (všechno byly tehdy maďarské Uhry). Za prací na východ přišli do podkarpatského Körösmezö (Jasiňa, Jassinja) v polovině devatenáctého století. Do Uher už ale ve středověku - jako „civilizační mise“, na pozvání uherských králů ve 13. století, většinově z Porýní. Podobně ve stejné době pozvali čeští králové ze západu a ze severu na území dnešního Česka - řemeslníky, horníky a zemědělce, budoucí sudetské Němce.
Většinově - podobně jako Maďaři - nepřijali karpatští Němci za své - na rozdíl od Rusínů – připojení svého území k Československu po roce 1918. Jak zjistil Luboš Palata - v Jasini žijí němečtí příbuzní Andreje Babiše (český předseda vlády se k nim vůbec nehlásí), kteří zázrakem přežili poválečné řádění sovětské Rudé armády a jsou dnes ukrajinskými občany; někteří z nich bojují teď na frontě proti ruským okupantům.
Jedním z důvodů, proč děd českého premiéra Imrich Scheibner s rodinou utekl z Jasině před Rudou armádou je nasnadě. Rudoarmějci karpatské Němce – Volksdeutsche, často v řadách Waffen-SS, bez soudu zabíjeli, když je před tím sadisticky mučili a znetvořili; ženy často také mrzačili a znásilňovali. Velká část karpatských Němců byla odvezena do sibiřských gulagů, z nichž se dvě třetiny lidí nikdy nevrátily (INFO.CZ | Původ Andreje Babiše: Německé kořeny a vytěsněné trauma | Podcast Bratři).
Stali se Slováky, ač slovensky neuměli…?
Úprk desítek rodin karpatských Němců z Jasině a okolí do maďarského vnitrozemí a později na Slovensko (včetně Babišova děda a matky) je přirozený a pochopitelný. Šlo o holý život. Jenže většina karpatských Němců z území Slovenska byla v letech 1945-1947 odsunuta do Německa. Scheibnerovi nikoliv. Luboš Palata se na to českého premiéra ptal (viděl jsem se i jeho osobní korespondenci s Andrejem Babišem), kde premiér píše, jak se jeho rodina dostala do poválečného Slovenska, kde brzy po válce získala československé občanství. Prý na základě poválečné výměny obyvatel mezi Maďarskem a Slovenskem. Ano. Taková smlouva existuje, je z února 1946. Ale týká se přesídlení etnických Slováků z poválečného Maďarska na Slovensko (do Československa) a šlo o sedmdesát tisíc lidí. Otázkou zůstává - jakými kouzly se rodina s maďarským občanstvím a s válečným právně elitářským statusem nacistických Němců (Volsdeutsche) stala ze dne na den etnickými Slováky, když slovensky nejspíš ani neuměla?
Je zkoumání původu politiků etické tabu?
Já sám si myslím, že nikdo nemůže za své rodiče a prarodiče, za národnost a etnický původ. Ale pokud se někdo ve veřejném prostoru vyjadřuje xenofobně a rasisticky a má sám „rodinné máslo na hlavě“ - je to za hranou obecné morálky. A nikdo se pak nemůže divit, když novináři objeví „poskvrněnost identity“ aktéra slovní xenofobní nesnášenlivosti.
Takhle si třeba naběhla manželka bývalého prezidenta Václava Klause Livie, když během prezidentské volby v roce 2013 „Zeman proti Schwarzenbergovi“ prohlásila, že si nepřeje, aby manželka hlavy státu mluvila německy. Reakcí na tento výrok bývalé první dámy v zemi postavené na občanském principu - vyprovokoval novináře, kteří odhalili, že její otec Štefan Miština byl za války nejdříve šéfem cenzury slovenského gestapa ÚŠB. Později perzekvoval Židy maďarského, německého a slovenského jazyka, když před jejich deportací do vyhlazovacích táborů arizoval jejich majetek. Jako vysoký státní úředník fašistického státu (Klausův tchán za války pracoval u tajné policie Slovenského státu - Novinky ).
Při „božím tažení proti imigrantům“ amerického prezidenta Donalda Trumpa - vytáhli novináři například příběh jeho německého dědy Friedricha Trumpa, který se dopouštěl protiprávního jednání ve své mateřské zemi a utekl z Evropy do Ameriky, kde pak provozoval nelegální herny a nevěstince (Ilegální migrant a majitel nevěstinců v USA a Kanadě - zakladatel dynastie Trumpů Friedrich - Médium.cz).
Andrej Babiš zlehčoval utrpení v českých koncentračních táborech za česko-slovenské fašizující druhé republiky (Politici odsoudili Babišův výrok o táboře v Letech - Novinky ) a jeho xenofobní předvolební dehumanizační protiukrajinský projev z června minulého roku, plný věcných chyb, připomínal některé nenávistné výplody slovenských fašistů Šaňo Macha a Vojtěcha Tuky na adresu Čechů vyháněných ze Slovenska na v roce 1939. (Babišovo štvaní proti Ukrajincům je plné mýtů a nepravd – Novinky).
Po prohraných volbách maďarského vzoru Andreje Babiše – Viktora Orbána – tipuje a typuje 14. 4. 2026 evropsky vlivný deník Politico, že z pěti národoveckých populistů, se proruským Orbánem může stát ve střední Evropy i český premiér: (Kdo se po Orbánovi stane hlavním potížistou EU? Politico jmenuje pět politiků - Novinky Touto hypotézou se už také delší dobu zabývám (Proč nás Babiš otočí směrem Moskva, i když sám možná nechce? - Médium.cz).
Magyár, Fico a Babiš…
V následujících měsících bude ve středoevropském veřejném prostoru docházet k paradoxu paradoxů: Český předseda vlády bude pravděpodobně podporovat bratského slovenského premiéra Roberta Fica v tažení proti novému maďarskému premiérovi Péteru Magyarovi, kvůli jeho „revizi Benešovým dekretů“.
V čem je ta absurdita? Jak už víme, dekrety by přece krutě dopadly na Babišova německého dědu a na německou matku, kdyby se jim - podle všeho úskočně - nepodařilo vyvázat z právních norem Edvarda Beneše, čímž v letech 1945-1946 porušili československé zákony.
Jak už jsem na začátku článku uvedl - kdyby rodina českého premiéra z matčiny strany nějak neobešla dekrety - stávající český premiér by se vůbec nenarodil… Pokud si myslí, že jeho život má nějaký smysl - nemůže si přece tuto bizarní historickou absurditu neuvědomovat… A měl by - dekretům s jejich kolektivní vinou - aspoň trochu spílat, jelikož jinak by jeho rodina tyto právní normy asi neobcházela; nechtěla být odsunuta. A jeho matka by pak nemohla na Slovensku dělat kariéru ve straně (po sovětské okupaci v roce 1968 byla tajemnicí Ústavu marxismu-leninismu Univerzity Komenského v Bratislavě), kterou parlament ČR zákonem 198/1993 označil za zločinnou a zavrženíhodnou.
Rozdvojená duše premiéra?
V Babišově psychice (v každé se hádá anděl s ďáblem) nemůže nebýt hodnotová schizofrenie v očekávané podpoře slovenského populisty Roberta Fica na adresu „vyhaslých dekretů“. Navíc si nejsem jistý, zda český premiér ví o specifičnosti maďarských výhrad ke Slovensku, které se ale netýkají Česka. V naší zemi se Deklarací s Německem (1997) tíživá a traumatická společná minulost pojmenovala dost hodnověrně a uzavřela se, ekonomicko-právně, otázka navracení majetku.
Zároveň deklarace umožnila českým historikům, publicistům, dokumentaristům a filmařům - věnovat se poválečným etnickým čistkám. Třeba nedávný snímek Bohdana Slámy a Ivana Arsenjeva Krajina ve stínu (2020) nebo nejnověji televizní film Gerta Schnirch (2026) Tomáše Mašína, natočený na základě románu Kateřiny Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch.
Zároveň se sudetoněmecký Landsmannschaft (Sudetoněmecké krajanské sdružení) v roce 2015 vzdal restitucí bývalých majetku i možných náhrad - na rozdíl od organizací slovenských Maďarů (David Vondráček: Větička prezidenta Pavla se pozitivně zapíše do dějin střední Evropy - Médium.cz).
Žádnou takovou podobnou otevřenou deklaraci - jako Česko - ale Slovensko po roce 1992 nemá. S Německem, ani s Maďarskem. Navíc (nevím, zda to vůbec Andrej Babiš nebo jeho poradci tuší), že na rozdíl od Česka nejsou ve Ficově Slovensku dekrety úplně právně vyhaslé. V České národní radě se totiž zákonem o půdě z 15. dubna 1992 vrátil majetek českým Němcům, kteří v historických zemích po roce 1946 zůstali (nebyli odsunuti), i když po válce jim byl státem na základě Benešových dekretů majetek zabavený. Podobný zákon ve Slovenské národní radě v roce č. 229 /1991 z 21. 5. 1991 vyloučil ale starousedlé etnické Maďary z jakékoli restituce. A tudíž se na ně dodnes - v Česku jednou pro vždy právně vyřešené dekrety - uplatňují (Slovensko a Benešovy dekrety: Vysvětlení, proč se řeší).
Dnes se tisíce Maďarů, občanů se slovenským občanstvím - už ve druhé a třetí poválečné generaci - ani k náhradám za ukradený rodinný majetek nedostanou, byť třeba jen symbolickým.
Tuto skutečnost má na mysli především budoucí maďarský premiér Péter Magyar, který oznámil, že po oficiálním uvedení do funkce, bude jedním z jeho prvních úkolů v mezinárodní politice - jednat se Slovenskem o nevyhaslých dekretech s možností obrácení se na Evropský soud pro lidská práva: Péter Magyar: Chci silnou V4, ale musíme vyřešit otázku Benešových dekretů - CNN Prima NEWS
Proč nemůže Babiš učinit hlubinné pokání?
Vypadá to tak, že kvůli neuskutečnitelnému poválečnému odsunu, který se mělo podle litery zákona realizovat i na německé rodině českého premiéra - bylo téma etnického původu u Babišů tabu, což bývá někdy pochopitelné: Mnoho rodin, které zažily trauma etnických čistek, zabíjení bez soudů a útěků v době války i po ní - vytěsní všechny ty hrůzy. O tom, že je Židovka, jejíž příbuzenstvo bylo nacisty z velké části zplynováno - se například dozvěděla americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová až ve svých devětapadesáti letech; v roce 1997.
Je lidsky pochopitelné, že rodina matky českého premiéra uprchla před obavami z Rudé armády, která se s Němci nemazlila (neměla čas se zbývat individuální vinou jednotlivců) a že pak obešla dekrety o vlastním odsunu, aby si zachránila život i možnost nějakých kariér.
Tímto zapomínáním se ale veřejný činitel Andrej Babiš velmi liší například od státníka evropského formátu německo-kašubského původu - stávajícího polského premiéra Donalda Tuska, který trauma složité identity vnitřně zpracoval a nikdy žádnou skupinu obyvatel - na rozdíl od českého předsedy vlády - nedehumanizuje. Stejně jako bývalý rumunský prezident sasko-německého původu Klaus Iohannis (2014-2025) a bývalý slovenský prezident Rudolf Schuster (1999-2004), který je - po jednom z rodičů - také karpatsko-německého původu, stejně jako Andrej Babiš.
Všichni tito politici to neměli hlavně jako děti s „nesprávnou“ národností ve školách v sovětizovaných totalitních státech vůbec jednoduché. Vyrovnali se ale s dějinnými traumaty a své kořeny zapracovali do své identity a humanistické citlivosti. A poučeni historií - viděli a vidí svět skrze sklo lidství, v němž se nemůže zrcadlit princip kolektivní viny. Tohoto vidění skutečnosti není Andrej Babiš asi schopný. Má ve svém srdci zaseklý temný střep jako chlapec Kai v Anderssenově Sněhové královně.
Potřebuje premiér terapii?
Člověk nemusí být odborníkem na rodinné konstelace Berta Hellingera, aby neviděl zbytnělý narcismus bez vřelosti a altruismu Andreje Babiše, jenž je i kulturně-historickým analfabetem podobně jako jeho vzor: prezident USA: (Daniel Štrobl: Donald Trump trpí bipolární poruchou, maligním narcismem a začínající demencí YouTube).
S jeho zbytnělou vůlí k moci, s infantilním exhibicionismem a s technokratickým vnímáním politiky, kdy se bezhlavě technicistně vrtá v detailech manažerského mikromanagmentu (jako by diktátorsky řídil nějakou firmu) politických a sociálních jevů, v nichž ale pro jednotlivé stromy nevidí hustý les.
Myslím si, že jeho psychogram nelze vysvětlit bez sociologické a osobnostní psychoanalýzy (Erich Fromm: Anatomie lidské destruktivity). Bez nasvícení nevyřešených skrytých traumat, která - i přes německou přeslici - nadělilo části rodiny - a tedy i jemu - to kruté a nevyzpytatelné dvacáté století.
