Hlavní obsah

Proč jsou Mikuláš Minář a Chvilkaři při nápravě Česka tak bezzubí?

Foto: Foto: Kenyh Cevarom, Wikimedia Commons, CC-BY-...

První obří akce Milionu chvilek na pražské Letné proběhla už v roce 2019 (na snímku)

Když jsem poslouchal hlavního organizátora demonstrace na Letné, který si popletl symbol Havlova licoměrného zelináře - řekl jsem si, že je něco špatně…

Článek

Odtrženost od reality

Právě, když jsem 15.11. 2026 poslouchal snové přemítání Mikuláše Mináře o „spojenectví miliónů zelinářů“ - pípla mi sms s Otevřenou výzvou Chvilkám. S prosbou sociálního pracovníka Pavla Velemana. Žádá organizátory demonstrace, aby poslali milion korun organizacím, které se snaží aspoň trochu zlepšit život deseti tisícům lidem bez domova a statisícům našinců s velkou nejistotou stálého bydlení (v těchto číslech je ČR jedna z nejhorších v Evropě: (Česká republika patří k zemím s nejviditelnějším bezdomovectvím v EU).

Odtrženost velké části české vysokoškolské inteligence - tresti úterních nedšlních - od sociální reality mimo vlastní obří bublinu - a její neznalost ekonomické reality v bývalých vykořeněných Sudetech (třetina území Čech, Moravy a Slezska) a ve velkých částech vnitrozemí mimo velká města - jsou základním sociologickým konfliktem této doby.

Dědičné hříchy

V českém pohraničí se vytváří tekutý hněv nejpočetnějších nižších středních a nižších vrstev, kterým se hroutí v posledních patnácti letech základní životní jistoty. A jelikož jim liberální občanské strany (demokratická levice v ČR neexistuje) - nenabízí žádné reálné sociální a kulturní povznesení -, tato mlčící většina buď vůbec nevolí a nebo hází do uren hlasy pro naše populisty, nacionalisty a xenofoby, jež často - pod vlivem části miliardářské oligarchie - rozehrávají promyšlené zástupné kulturní války (Kravály Turka a Macinky jsou promyšlenou strategií - Médium.cz) .

Jen ať se ale - proboha - neanalyzují „dědičné hříchy“ naší prvotní akumulace kapitálu koncentrovaného do malé skupiny miliardářů a hlavně: jejího současného (ne)podílu - hlavně daňového - na obecném blahu a veřejném dobru. Tyto temné rozpory rozebírá brilantně ve svém nedávném přelomovém společensko-vědním eseji bývalý předseda české vlády: Vladimír Špidla: Dialog jako nástroj radikální změny

Máme k orbanizaci vůbec alternativu?

Tato nepropojenost a nekompatibilnost těchto dvou navzájem si odcizených světů - Chvilkařů a frustrovaných nešťastných lidí -, jež snobští elitáři nazývají dezoláty - vytváří současnou českou buranokracii, která má nakročeno k orbanizaci a k pozici Česka jako trojského koně současného Ruska - jak jsem se pokusil vysvětlit v  nedávných textech: Kdy pozveme Vladimira Vladimiroviče Putina na státní návštěvu Česka? – Médium.cz., Ideolog Stačilo! a SPD předvídá v Česku násilné období, kdy poteče krev – Médium.cz, Proč nás Babiš otočí směrem Moskva, i když sám možná nechce? – Médium.cz).

V těchto článcích jsem se pokusil analyzovat geostrategickou budoucnost Česka; nyní se zaměřím na stav veřejných věcí v Česku, na pozadí nedělního chvilkařského blouznění. Pokusím se rozebrat poměr politicko-sociálních sil v této zemi teď a tady. A vůbec se zamyslet, zda máme k postupující orbanizaci po česku - vůbec nějakou alternativu?

Zastydlý antikomunismus je už mimo mísu

Celé to chvilkaření - bez jasných politických kontur a realistických výzev - jak dál - je promarněnou šancí. Antikomunistický podtón celé akce je v zemi, která je čím dál více netolerantně nahnědlá - je úplně mimo. Za sedmatřicet se čeští komunisté v průběhu let proměnili z neostalinistů v nahnědlé xenofobní nacionalisty, kteří mají blíže k Motoristům než k třeba autentické radikální německé Levici. Je signifikantní, že nedávno „rudá fena“ Kateřina Konečná přešla v EP bez skrupulí do trumpovsko-putinovské protievropské frakce Patrioti pro Evropu.

Jak vzniká tekutý hněv?

Vedle mimimísové antikomunistického atmosféry akce na Letné a naivní rétorické politiky bez politiky - schází Chvilkařům a části jejich auditoria - podle mě - humánní citlivost a a vůbec pochopení složitosti sociálně-ekonomického postavení poloviny obyvatel této země. Prostě sytý hladovému nevěří. A nemyslím toto úsloví v úzce materiálním módu. Plno lidí se cítí být přehlíženo. Cítí se být vnímáni lidmi, jež se považují za elitu - jen jako komodita bez duše. Jako odcizený produkt ve výrobním procesu, kde se škrtí náklady nákladů a kde člověk ztrácí základní sebeúctu a důstojnost. Nedokáže sám analyzovat, co se s ním vlastně v tom nesolidárním světě děje? Zbývá jen ta frustrace a tekutý hněv - jak se můžeme dočíst ve velmi drsných kritických diskusích pod články chválících „milionářský“ občanský aktivismus na Letné.

Kýčování Chvilkařů

Ve většině nedělní pódiového vystupování šlo o kritiku hrubého a necitlivého procedurálního chování (4:46) vládních představitelů ke koncesionářským poplatkům. Nechyběly také pseudoradikální výzvy typu burácení herce Ivana Trojana: ať se se sbalí - nekultivovaní vládní činitelé - a zmizí do Ruska…

Celému tomu kýčování Chvilkařů už scházela jen výzva k duchovní existenciální revoluci Václava Havla z Moci bezmocných. Ani náznak hlubšího vhledu do sociálně-ekonomických poměrů v Česku, které porodily vládu nacionalistických populistů. Této letenské moralistní estétské podívané scházela (když už se tolik lidí sešlo) - jasná uchopitelná sociálně-politická vize. Jako by pořadatelé tápali v tom, co vlastně - kromě zrušení koncesionářských poplatků - vlastně chtějí, oč usilují…

Kompromisy bez kompromisů

Prakticky se dá český politický dnešek shrnout do sousloví Bída politiky. Oproti stejně velkému Bavorsku máme ve velké politice desetkrát méně členů politických stran. Naše strany a hnutí nemají silné odborné zázemí a dobře placené společenské vědce s robustními think tanky, jež spolupracují s politiky na plnění legitimních potřeb a zájmů různých sociálních vrstev a skupin obyvatel. Ve starých zemích EU stále platí nepsaná dohoda zleva doprava - o tvrdém, ale kultivovaném vyjednávání a trpělivém hledání kompromisů. U nás je kompromis skoro hanlivé slovo. Skoro vše se řeší na sílu. Syrově surově. Po byzantsku…

Chvilkaři z Letné a velká část statisícového auditoria trefně kritizují hrubost, aroganci, papalášství, misogynství, xenofobii a zbytnělý narcismus našich protievropských nacionálních „konzervativců“ ve vládě (Obrana konzervatismu – proti „konzervativcům“ (1.) | FORUM 24). Nicméně Chvilkaři - jak už jsem naznačil - jsou se svými pevnými existenčními kořeny - odtrženi od ekonomické reality Česka s jeho extrémní sociální tvrdostí (Národní zpráva české sekce Social Watch a EAPN - Evropská síť proti chudobě: jeden a půl miliónu lidí žije na hranici životního minima; třicet procent lidí nemá vůbec žádné úspory; Sedm set tisíc lidí v exekuci. Sto tisíc v ubytovnách (evropská rarita), sedmdesát tisíc dětí nemá vlastní stůl na úkoly; polovina rodičů v ČR nemá na kroužky a letní tábory pro děti…).

Vyslyšme nepředpojatě „dezoláty“

Zlepšení politické kultury, sociálních a mezilidských vztahů (o tyto věci při vší mé kritice politické nemohoucnosti Miliónům chvilek - přece jen Chvilkařům jde…) - se neobejde z prosazování razantní vůle subjektů ve veřejném prostoru, tedy politických stran. Částečně demonstranti z Letné vystoupili z  bubliny neakčního humanismu - oslovením opozice. Ta může ale brzdit orbanizaci - jen částečným úspěchem v nepředpojatém vyslyšení nepriviligované mlčící většiny s poztráceným sociálního kapitálem. A taky -„dezolátů“, jež se topí se v tekutého hněvu…

Zvládne to politický střed?

Podle mého názoru strany nejblíže k politickému středu - Starostové, Piráti, Noví lidovci - mají šanci zaujmout - jen když odhodí klišé, že spravedlivá sociální a daňová politika je levičáctvím (a to už jsme tady měli…). Prostě zbavení se rigidní ideologie, kterou trpí stále většina v ODS, že každý je individualisticky strůjcem svého štěstí, že české extrémní bezdomovectví a chudoba jsou pouze selháním jednotlivců, a nikoliv také selháním strukturálním, že mírně progresivní zdanění třetí prázdné nemovitosti jako v pravicové Itálii a v USA - není socialismem…

Z jakých ideových zdrojů by české strany politického středu měly při nápravě věcí veřejných a ekonomických čerpat? Podle mého názoru z analytických rozborů sociologického pracoviště PAQ Research Daniela Prokopa a z jeho studií Slepé skvrny a Spravedlivý růst. Sociologové vycházeli ze zkušeností vyspělých západních zemí, kde ještě neodbourali elementární sociální solidarismus a kde mírné přerozdělení majetku těch nejbohatších z bohatých lidí, jež se úplně vymkli přirozené nerovnosti - není - jako je tomu běžně u nás - nazýváno levičáctvím nebo třídní nenávistí k úspěšným…
Kde začít s léčbou přirozeného narovnání poměrů a aspoň částečnému přiblížení se normám zemí typu Dánsko nebo Finsko? Jen několik bodů k možné inspiraci:

1) Jelikož padesát procent nejchudších u nás odvádí největší odvody oproti deseti procentům extrémně bohatých - bude zapotřebí nějaké snížení daní, sociálního a zdravotního pojištění pro ty nejméně vydělávající

2) Rušení falešných OSVČ na Švarcsystému, jichž máme na počet obyvatel nejvíce na světě; podniky nemusí za pseudoživnostíky odvádět daně a pojištění. Schází pak ve státním rozpočtu. Ajťáci s příjmy nad sto tisíc „ve švarci“ platí minimální odvody, na rozdíl od truhláře s malými příjmy.

3) Progresivní danění třetí a dalších nemovitostí, což je ve světě běžné; mimo Rusko a Česko. Majitele by to nutilo pronajímat. Česká světová rarita: dvě stě tisíc prázdných bytů (Deník veřejné správy - V bytových domech je na 200 tisíc bytů, ve kterých nikdo dlouhodobě nežije, MMR dělá kroky, aby je dostalo zpátky na trh)

4) Česko je vedle Ruska také snad jedinou zemí na světě, kde neexistují daně z bohatství oligarchů a dalších miliardářů. Nedaní se - ani minimálně - akcie a další kapitálové příjmy, firemní podíly ani dědictví. Tuto neobvyklou raritu - píší sociologové a ekonomové v PAQ Research - je nutné uměřeně, bez extrémů - napravit: Chytřejší daně - PAQ Research (Page 2).

5) Z těchto vybraných peněz je nutné podporovat několikanásobně více vědu a školství, v této oblasti Česko stále více zaostává.

6) Z našich a evropských zdrojů bude nutné vytvořit český ekonomicko-sociální Marschallův plán pro bývalé Sudety a nejchudší oblasti ČR; jinak tam hrozí sociální a rasové výbuchy, pro něž byly etnické srážky z let 2011 jen slabou předehrou: Na divokém severu (Šluknovsko 2011-2012) - iVysílání | Česká televize.

Půjdeme cestou srbských mladých?

Pokud se výše zmíněné strany středu nepochlapí a neosvojí si tyto umírněné reformy, dá se očekávat že se ze sympatizantů naivně idealistického hnutí Miliónů chvilek - odtrhnu pragmaticky realistické síly, které se jako nový politický subjekt vynoří v aréně politického boje proti českému orbánismu . Podobně jako to udělala část mladé vzdělaná generace v  Srbsku s projektem Studentská kandidátka, jíž se částečně podařilo kultivovat a pozitivně kanalizovat tekutý hněv tamějších „dezolátů“.

Shrnuto sečteno: V následujících měsících a letech se bude rozhodovat o tom, zda se u nás sociální a politické napětí bude usměrňovat politickými nástroji a metodami uměřeně sociálních západních a severských států, a nebo - na sílu - „východňársky“ - po orbánovsku - v zájmu většiny miliardářských oligarchů (včetně oligarchy oligarchů v premiérském křesle), bránících svá - v civilizovaném světě neobvyklá - statusová privilegia…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz