Článek
Čekal jsem opravdu všechno - když jsem poslouchal ty čtyři hodiny projevů a diskusí ze sobotní konference spolku Svatopluk (5.4. 2025) s názvem „Východiska a vůle ke změně režimu“ - ale takovou změť politických protichůdností a neschopnost jasně formulovat - co je to ta pravá česká demokracie -, kterou se skoro každý řečník oháněl - to mě opravdu překvapilo a zarazilo.
Mobilizace českého lidu
V hledišti Konferenčního sálu pražského střížkovského hotelu Duo plno lidí z krajů. Už tři roky se krajně pravicový spolek Svatopluk snaží „mobilizovat český lid“ po celé zemi; podle velmi promyšleného plánu, který má vyvrcholit volbami, „jež změní režim v České republice“. Zástupci rozhněvaných na náš politický systém - mají často na sakách, šatech a svetrech - přišpendlený odznáček eska s třemi pruty. Znak Svatopluka, symbol jednoty a svornosti zde shromážděných vlastenců. (V článku V Praze se bude konat konference politiků, kteří si přejí konec demokracie - Médium.cz jsem se před týdnem pokoušel zamyslet, co vede Svatoplukovce k tomu, že si vybrali za své symboly pruty a velkomoravského knížete - známé historické znaky českých a moravských fašistů. A také, jak se definuje politologicky pojem režim, který chtějí odstranit).
Vidíme v auditoriu zástupce zájmového a ideově-sociálního zaměření „Svatopluka“, jež se nazývají právě Pruty. Na tribuně Správkyně prutu Solidarita - Ilona Švihlíková a Správce prutu Tradice Michal Semín. Jiní v hledišti tvoří Pruty Kultury, Pruty Cesty, Pruty Odolnosti. A také předseda „Svatopluku“ - prut Prosperity - Petr Drulák, jenž je poradcem Tomio Okamury (SPD); nejčerstvěji přijal post Patrona hnutí Stačilo! Daniela Sterzika (Vidláka) a Kateřiny Konečné.
Nechci dopodrobna analyzovat všechny ty konfuze. Nakonec si můžete záznam konference poslechnout sami, lehce jej na netu najdete. Když „máte všech pět pohromadě“ - nemůžete nevidět ten myšlenkový chaos. Chci se teď věnovat dvěma nejčastějším pojmům, které na konferenci snad stokrát zaznívaly: národu a demokracii.
Může být Češkou atletka Gloria Manuel?
Především všichni řečníci i besedující na konferenci „za změnu režimu“ - chápou národ v definici nacionalismu devatenáctého století - stádně kmenově plemenně -, který způsobil dvě světové války. Nikoliv v moderním chápání občanském a politickém - tak jak jej vykládá naše ústava a zákony nejvyšší právní síly ve všech vyspělých ústavních demokraciích v Evropě a všude na světě.
Všichni lidé různých národů, národností a etnických skupin s českým občanstvím jsou Češi. Jako jsou pestrobarevní občané různého původu v USA – Američany. (Mnozí našinci to těžko chápou. Naši Romové pro ně nikdy nebudou Čechy, stejně jako Vietnamci s českým občanstvím. Stejně tak moderátor Rey Koranteng, novinářka Zuzana Tvarůžková nebo atletka Lurdes Gloria Manuel, čtvrtá nejrychlejší juniorka evropské historie. V poslední době se stává tato česká běžkyně terčem rasistického posměchu, který je dnes třeba ve Velké Británii, v Německu nebo třeba v Holandsku – už absolutně výjimečný. Manuel si musí nechat líbit nadávky, že je čmoudka, sms - že je příliš opálená… „Tahle? A Češka? Zřejmě zázrak přírody…“
V projevech na konferenci Svatopluka se často hovořilo o tom, že bychom se měli propojovat s jinými blízkými Slovany. Jsem tak trochu odkojený studiemi Václava Černého (Vývoj a zločiny Panslavismu) a Jana Patočky (Co jsou Češi a Pokus o českou národní filozofii a jeho nezdar). Z těchto prací vyplývá - a mně jsou tyto závěry blízké - poté, co jsem procestoval západní, střední i východní Evropu -, že slovanský jazyk nemusí vůbec souviset s původem obyvatel a s jeho kulturně-civilizačním ukotvením. A taky s čímsi jako s „národní povahou“. Myslím si, že Češi mají mentalitou (až na jazyk) přece jen blíže k Bavorům a Rakušanům (v občanském smyslu) - než třeba k Bulharům a Bělorusům (v občanském smyslu).
Pryč od dekadentního Západu
Ze všech projevů na konferenci vyplývalo, že se musíme vrátit k pravé demokracii, k níž prý mají slovanští Češi velmi blízko. Jak má institucionálně vypadat - to na konferenci (a nejen tam) nezaznělo. Padaly ale návrhy na proměnu stávající české ústavní demokracie v prezidentský systém „trumpovský“, kdy by schválení vlády nepotřebovalo souhlas parlamentu. Diskutovalo se také o modelu poloprezidentském, o státním plánování, a proti tomu - o absolutním libertariánství…
Hlavně se ale blouznilo o té pravé demokracii - jako o nějakém národně sociálním ideálu, jako o Království božím slovanských Čechů na zemi. Na čem se ale všechny pruty Svatoplukovců a jejich přátel shodují - je neskrývaná averze k „progresivistickým, multikulturním a nedemokratickým“ starým zemím Evropské unie, které nazývají dekadentím Západem. Tento slovník je už hodně podobný rétorice Trumpa a Putina, kteří chtějí evropské společenství rozložit.
Winston Churchill se mýlil?
V úvodu jsem použil pojem ústavní demokracie - jako reálný sytém - oproti neuchopitelné vágní pravé demokracii, jak o ní stále mluví lidé ze Svatopluku. A měl jsem na mysli synonymní liberální demokracii, tedy společenské uspořádání, které Winston Churchill označil - jako nejméně špatné ze všech politických systémů. Prostě ekonomický a politický pluralismus s vyvažováním tří pilířů moci: vládního, zákonodárného a soudního, s Ústavním a Nejvyšším správním soudem.
Vždy bude v ústavní parlamentní demokracii existovat napětí mezi svobodou a rovností, mezi prací a kapitálem. Západním zemím se podařilo po roce 1945 vytvořit tento model společenství, v němž zmizela stará nenávist mezi národy. A také se oslabilo sociální napětí. Nejnižší vrstvy byly povzneseny většími či menšími sociálními vymoženostmi. Ve svobodných volbách se tam dodnes střídají vlády neextrémního levého a pravého středu, které vždy dokáží vstřebat bez agrese - různé podoby populismu, extrémismu a radikalismu.
Ve středovýchodní postkomunistické Evropě využili přednosti systému institucionální ústavní demokracie beze zbytku Poláci; ekonomickým bohatstvím se přibližují Japonsku, a to s poměrně velkorysou sociální politikou. U našich severních sousedů mají dva stejně velké politické bloky, uznávající politickou soutěž v rámci stávajícího parlamentního systému. Poláci si museli svou svobodu vybojovat. Teď jejich stát míří politicky „co nejdál od Ruska“, k hlubší integraci Evropy a k myšlenkám společné evropské armády.
Ruczaj: Česko brzdí v rozvoji „oligarchicko-kartelové skupiny“
Čechům spadla svoboda před pětatřiceti lety do klína skoro bez úsilí, bez potu a krve jako v Polsku. Nevyužili jsme možností tržní a politické svobody - nejen k vlastnímu bohatství, ale - rozprostřeně - pro obecné blaho - mezi většinu obyvatel. V naší zemi se ústavní demokracie částečně proměnila v oligarchii, kdy média a politiku ovládají často tzv. pomocné elity, provázané úzce se skupinami miliardářů, vzešlých zpravidla z „devadesátkových časů zlodějin“.
Naši zoufalou situaci v kontrastu s Polskem (kdysi zaostalou agrární zemí)‚ sofistikovaně rozebral publicista Petr Holub na Seznamu 5.4. 2025 Polský zázrak. „Dělají správně to, co jsme my zkazili“ - Seznam Zprávy. Jako zásadní moment rozdílu mezi oběma vzdalujícími se zeměmi vidí v jeho článku politolog Maciej Ruczaj v tom, že v Polsku nevznikly právě výše zmíněné „oligarchicko-kartelové“ skupiny jako v Rusku a v Česku, a také tam tolik nerozkrádali evropské dotace. (Není náhodou, že se Česko octlo po nepovedené transformaci na čtvrtém místě na světě v nerovnosti bohatství; první je Rusko, a že naši oligarchové odvádějí do státní pokladny jedny z nejnižších daní v Evropě). U nás tyto „devadesátkové skupiny“ brání svobodnému volnému trhu. A mají také zájem i na co nejnižších platech a na osekávání posledních zbytků sociálního státu.
V provokativní eseji Kdy pozveme Vladimira Vladimiroviče Putina na státní návštěvu Česka? - Médium.cz v kapitole „Česko - skoro největší nerovnost na světě“ - uvádím na konkrétních údajích, jak se u nás v posledních letech propadá nižší střední třída - směrem k té nejnižší. A úzkostně panikaří (…jen proboha: nechci stát ve frontě na dávky s „nepřizpůsobivými“…). A jelikož se nemá politicky moc čeho chytit (demokratická levice typu německé sociální demokracie, která dokáže propojit sociální i kulturní témata, u nás neexistuje), chytá se tato skupina se ve své frustraci - jako tonoucí se stébla - změny režimu, který nabízí Svatopluk plný prutů a jeho ideoví kamarádi: Stačilo! a SPD.
Jurečka - jako Kai ze Sněhové královny
Je až trestuhodné, s jakou elitářskou namyšlenou nepokorou - odmítají malé demokratické strany TOP 09, Lidovci a Piráti – vyslechnout nářky na sociální politiku od lidí z této velmi početné vrstvy. Lidovci - strana solidarismu a deklarovaného samaritánství - navíc v souvislost se schvalováním tzv. sociální superdávky - štve nekřesťansky proti sobě chudé a ještě více chudé. Moje kamarádky, sociální pracovnice z katolické Charity, mi říkaly, že stávající ministr sociálních věcí musí mít srdce ledově zamrzlé jako chlapec Kai z Andersenovy pohádky Sněhová královna.
Volání sirén demagogie
Na několikamiliónovou nižší střední vrstvu míří svou krajně pravicovou propagandou Pruty Svatopluka. V historii zaznamenaly mnohé sociologické studie, co může nastat, když se propadá tak velká skupina v „závodě ke dnu“. Jisté příčiny tohoto nedobrého stavu v Česku - naznačila studie Ondřeje Lánského a Pavla Nováka z Masarykovy demokratické Akademie: „Majetek a moc, vybrané ekonomické a politické aspekty polistopadového vývoje Česka“.
Také plno uměleckých děl se zabývá propadem středních vrstev a jejich podléhání volání sirén sociální demagogie. Vzpomínám si na četbu z dětství, na Liona Feuchtwangera a jeho román „Oppermannovi“, v němž spisovatel psychologicky popisuje ztrátu lidství v době hospodářské krize a v čase nástupu nacismu. Podobně hrůzně popisuje proměnu běžných lidí v monstra v době meziválečné deziluze i u nás známý nejdražší německý televizní seriál všech dob - „Babylon Berlín“.
Ďábel se na mě ze zdi směje
Nevidím náš vývoj po volbách vůbec dobře. U nás se skoro nikdo nestaví aktivismu krajní pravice. Demokratické strany se bojí vystoupit s myšlenkami i mírně progresivních daní a s nějakými rozumnostmi sociálního státu. Nechtějí dávat za vzor státy jako je třeba Finsko, Dánsko nebo Nizozemí, jejichž HDP stoupá a díky víře v rozumný sociální stát - vládne v těchto zemích důvěra v politiku (nikdo nikoho proti nikomu stále neštve). A na evropském severu jsou i tzv. indexy štěstí velmi vysoko.
To by si ale museli naši politici od krajní levice - přes střed - ke krajní pravici - držet - „kartelové oligarchy“ - zřetelně od těla. Nikdo se nechce taky před volbami pouštět do úvah o další evropské integraci a federalizaci (jen tak - společně - se podle Poláků - můžeme ubránit imperiálním Rusům), když jsou prý Češi nenapravitelně euroskeptičtí. Nevím, zda jsou…, ale zrychlený tep dějin nás stejně dožene. Nebudeme moci donekonečna s integrací a s eurem mlžit…, jak jsem se pokoušel zamyslet v nedávné záměrně nihilistické eseji Vydá se Česko směrem k proruskému Slovensku, nebo k evropskému Bavorsku? - Médium.cz Prostě jsem maloval čerta na zeď. Ale z té zdi se na mě stále ďábel kření…
Do integrace s Rumuny a Bulhary
Za řečnickým pultem předseda Spolku Svatopluk Petr Drulák: „Vítejte u změny režimu! Je to změna proti tomu, co představuje nastupující totalita!“ Tleská předseda SPD Tomia Okamura, rychlé staccato dlaní předsedkyně Trikolory Zuzany Majerové, která přivedla nedávno svou stranu do náruče SPD.
„Pokud se nechceme rozplynout v nějakém multikulturním chaosu, neobejdeme se bez té změny režimu,“ hřmí Správce prutů Prosperita. Zuřivě plácá předseda Stačilo! Daniel Sterzik, přezdívaný Vidlák. Hlavní prutař prutařů Petr Drulák pokračuje: „Jedním ze základních omylů tohoto režimu byla výlučná orientace na Západ!“ Snad největší potlesk prutařů v hledišti. „Jeden z návrhů je vystoupit z vojenských struktur NATO. To je něco, co se dá udělat okamžitě!“
Následuje dlouhá Drulákova pasáž o tom, že mluvíme slovanským jazykem - a proto je nutné táhnout se Slovany za jeden provaz, i když Poláci možná zmizí na Západ plný dekadence. Právě středoevropské země se musí podle předsedy spolku více integrovat. Bude prý nutné vytvořit sředoevropské společenství společně se Slováky, Maďary, Bulhary a Rumuny.
Ze závěrů konference jednoznačně plyne, že změnu režimu nelze podle prutařů provést jen kosmetickou změnou politického systému ústavní demokracie. Ale strukturální změny konference jen naznačila. Z projevu ideologického vůdce české národovecké ultrapravice Petra Druláka lze ale vyčíst jeho ideologii, s níž se nakonec netají.
Inspirace německým nacistou?
O svém politickém světopohledu psal podrobně Petr Drulák už v roce 2020: Obrana konzervativního socialismu. A kriticky s ním polemizoval pedagog Martin Pleva Strašidlo konzervativního socialismu. Jde o myšlenky možného spojení nahnědlých národovců na pravici s radikálními rudými na ultralevici - s cílem vyzmizíkovat klidnější sílu reformně sociálního, liberálního a autenticky konzervativního politického středu.
Tuto politologickou teorii tzv. podkovy známou už z krizových třicátých let - oživil před časem francouzský filozof Jean-Pierre Faye, který prutaře Petra Druláka uhranul. Piere Faye navazuje na původní koncept této teorie, který pochází od německého revolučně dělnického nacisty a antisemity Otto Strassera, jehož Černá fronta útočila na Adolfa Hitlera zleva; vytýkala mu hlavně spojení s velkokapitálem a s miliardářskou plutokracií.
Chvějící se pruty
Správce prutů Prosperita Petr Drulák zvyšuje za pultíkem hlas:„Hlavní změna spočívá v mobilizaci společenské energie. V okamžiku, kdy my všichni jako Češi zjistíme, že to takto dál nejde a řekneme tomu jasné ne, ale také moment, kdy dokážeme říct i jasné ano.“
Někteří účastníci konference, většinou středního věku – ženy a muži tak napůl - tleskají, až se jim výšivky symbolu Svatopluka s pruty na prsou chvějí… Oči planou nadšením. A já mezi těmi lidmi vidím unavené mámy a táty od rodin, kteří se vypravili do Prahy ze všech zapadlých koutů země s jedněmi z nejnižších platů široko daleko; kdyby je vyhodili z práce, mohou se rychle octnout na zavšivených ubytovnách, v české raritě bez zákona o státním sociálního bydlení (pobývá v nich sto tisíc lidí, sedmdesát tisíc dětí). Nemají často na to, aby poslali své děti na kroužky nebo na lyžák, nebo na školu v přírodě, a někteří i na červnové školní výlety.
Vidím ty ustarané pomačkané obličeje, bez sociálního a kulturního kapitálu, které ztrácejí vlastní sebeúctu. Nemohu jim úplně vyčítat, že v „potu práce“ i několika zaměstnání - nemají čas číst politologické a sociologické rozbory, kterým by stejně možná neporozuměli. Nemohu je kritizovat za to, že neumí analyzovat protikladnost hesel a výzev a že nechápou - že „Svatoplukovská změna“ jim nic moc nepřinese. Vlastně budou volit proti svým vlastní vlastním zájmům…
Visí teď pohledem na rtech ideového vůdce české ultrapravice. A nepřejí si nic jiného - než změnu režimu, který je přece na dosah… A také to, ať se jim někdo vrátí - lidskou důstojnost…
Předseda spolku Petr Drulák hypnotickým zrakem projíždí své oddané stoupence a zvyšuje hlas: „Pokud chceme skutečnou změnu, tak musíme volit ty, kteří usilují o změnu základních pravidel hry!“
