Nejčastější chyby při stěhování, které vás stojí peníze i nervy

Za ta léta jsem se stěhoval několikrát a viděl jsem stěhovat spoustu lidí kolem sebe. A pokaždé se opakuje stejná sada omylů. Nejsou to žádné drama, každý z nich vypadá v tu chvíli neškodně. Jenže se sčítají – do peněz, do ztracených hodin a do nervů, které byste raději věnovali něčemu jinému než hledání zubního kartáčku v moři kartonu.

Tady je devět chyb, které vídám nejčastěji. Možná se v některé poznáte.

Klasika. „Však to nějak doklepeme.“ Pak zjistíte, že chcete-li se stěhovat poslední víkend v měsíci nebo na konci června, kdy se stěhuje celá republika, jsou všichni obsazení. Buď zaplatíte příplatek za termín, který nikdo nechtěl, nebo se stěhujete ve středu, vyberete si dovolenou a stejně to stíháte jen tak tak. Slušnou dodávku i partu na ruce má smysl řešit klidně měsíc dopředu. Pár telefonátů navíc vás teď nestojí nic – na poslední chvíli stojí dost.

„Vejde se to do pár jízd autem.“ Nevejde. Skoro nikdy. Člověk žije v bytě roky a vůbec netuší, kolik věcí se za tu dobu nasypalo do skříní, sklepa a na půdu. Výsledek? Půjčíte si malou dodávku, naložíte ji do mrtě, a stejně jezdíte tam a zpátky pětkrát. Než cokoli objednáte, projděte si byt s tužkou a střízlivě odhadněte objem. Radši o číslo větší auto a jedna jízda navíc v rezervě než večerní štreka přes celé město s gaučem připásaným na střeše.

Tohle je skoro až komické – platíte (časem, silami nebo penězi) za to, abyste převezli věci, které v novém bytě po týdnu vyhodíte. Rozbitý vysavač „co by se mohl hodit“, troje staré lyže, krabice kabelů k zařízením, která už dávno nemáte. Stěhování je nejlepší příležitost k pořádné čistce, jakou kdy dostanete. Co nepoužijete a co se vám nevejde do věty „tohle si beru, protože…“, nechte jít. Méně krabic znamená levnější, rychlejší a klidnější stěhování.

Banánové krabice ze supermarketu jsou zadarmo a vypadají jako dobrý nápad – až do okamžiku, kdy se vám ve třetím patře utrhne dno a po schodech se kutálí váš servis po babičce. Klasická chyba je taky narvat knihy do velké krabice: zvednete ji jednou, a buď si sednete na záda, nebo to vzdáte. Knihy patří do malých krabic, těžké věci dolů, křehké zabalit a popsat. A pásky kupte víc, než si myslíte, že potřebujete. Vždycky dojde.

Když je všechno zabalené a nic není popsané, vytvořili jste si dokonalou skládačku, kterou budete luštit ještě týden po stěhování. Stačí přitom maličkost: na každou krabici fixou napsat místnost a hrubě, co je uvnitř. Kdo si chce přidat hvězdičku, popíše krabice na bok (ne navrch – na sebe naskládané je pak nepřečtete) a ty nejdůležitější označí výrazně. Ušetří vám to desítky otevřených a zase zavřených krabic ve stylu „tady to taky není“.

Svépomocí se stěhovat dá a u malého bytu to často dává smysl. Problém je, že většina lidí si tu „úsporu“ nikdy pořádně nespočítá. Půjčovné dodávky, nafta, váš den dovolené, dva kamarádi, kterým pak dlužíte (a koupíte pivo a pizzu), riziko, že něco naťuknete o futra, a záda, která vás po skříni budou bolet do středy. Když si to sečtete, rozdíl proti partě, co to odmakaná za pár hodin, bývá menší, než to na první pohled vypadá – hlavně u těžkých a neskladných kusů jako pračka, lednička nebo skříň přes celou stěnu. Nemusíte volat firmu na všechno. Ale rozhodněte se podle čísel, ne podle dojmu „to přece zvládneme“.

Tohle bolí, protože se na to přijde až na místě. Dodávka nemá kde zaparkovat, protože před domem je plno a vy jste neřešili zábor parkovacího místa. Výtah v paneláku je malý nebo zrovna nejede a vy nesete sedačku pěšky z osmého. Anebo to nejlepší: gauč se nevejde do dveří, protože nikoho nenapadlo to předem změřit. Pár minut s metrem a jeden telefon ohledně parkování vám ušetří hodinu zoufalství a pár nehezkých slov na schodišti.

Tahle chyba nebolí hned – přijde s odstupem v podobě obálky s upomínkou. Energie nepřepsané na nového majitele, internet, který běží na staré adrese, pošta, která vám pořád chodí jinam. Změna trvalého bydliště, převod elektřiny a plynu, přesměrování pošty na novou adresu, nahlášení nové adresy bance a pojišťovně – nic z toho není složité, ale když se to odloží, montuje se vám to pak týdny a občas to stojí i peníze. Na trvalý pobyt navíc navazuje řada dalších míst, kde máte adresu vedenou – banka, dodavatelé energií, škola, registr vozidel. Udělejte si jednoduchý seznam „komu nahlásit novou adresu“ a odškrtávejte.

A jsme zpátky u té konvice z úvodu. Po celém dni stěhování nemáte sílu otvírat třicet krabic, abyste našli kartáček, nabíječku a roli toaleťáku. Sbalte si jednu krabici (nebo tašku) zvlášť a dejte do ní to, co budete potřebovat hned: toaletní papír, léky, nabíječky, základní hygienu, převlečení, něco na ráno k snídani a důležité doklady. Tuhle krabici vezete jako poslední a vykládáte jako první. Je to maličkost, která z prvního večera v novém udělá oddech místo lovu.

Když se na ten seznam podívám, mají všechny ty chyby jedno společné: nevznikají z lenosti ani z neschopnosti, ale z toho, že stěhování pořád bereme jako silácký výkon, který se prostě odmaká. Přitom je to z devadesáti procent o přípravě. Hodina strávená nad plánem, metrem a popisovačem vám vrátí klidně celý jeden zoufalý večer – a často i nějakou tu korunu.

Nemusíte zvládnout všechno najednou a dokonale. Stačí udělat o pár chyb míň než minule.

A jak to máte vy? Na jakou chybu jste při stěhování doplatili – a co byste příště udělali jinak? Napište to v diskusi, ať se z toho poučíme společně.

Zdroje: