Článek
Inu, vážení čtenáři, dostal jsem se v životě i k práci třídiče balíků na mezinárodním výměnném středisku - výstup ven ze Slovenské republiky.
Moje práce vypadá tak, že během noci na naše oddělení dovezou sběrové nákladní vozy úplně všechny balíky, které Slováci ten den poslali kamkoliv do zahraničí a my ty balíky třídíme (tedy dáváme na hromádky) podle jednotlivých států. Ty hromádky pak dáváme do klecí, do kontejnerů, do pytlů nebo na palety - a posíláme auty, letadly nebo i jinak na místo jejich určení, tedy na přijímací pošty jednotlivých států. Ačkoliv se to nezdá, jedná se o těžkou manuální práci, protože jednak těch balíků bývá každý den neskutečně moc, jednak „balík“ může za určitých okolností vážit i dost přes 20 kilo a jednak států na světě je 180, i když přímé spojení s každým jednotlivým státem asi žádná pošta na světě nemá, využívají se k tomu tranzitní body a tranzitní linky, ale o tom jsem vám povídat ani nechtěl.
Zajímavé je třeba sledovat, jak si pošťáci jednotlivých zemí pletou názvy jednotlivých států, které se píšou na balíky především v angličtině. Absolutním hitem je Slovensko - Slovinsko (anglicky Slovenia a Slovinia), to dobře zvládají ještě tak třeba Češi nebo Chorvaté, ale pro takového amerického pošťáka, který zná jen 51 států USA a pak už jen „zbytek světa“, to bývá absolutně neřešitelný problém.
Další lahůdky jsou Rakousko a Austrálie (Austria, Australia), často se mění i samotné U.S.A. s Velkou Británií (United States a United Kingdom), Litva a Lotyšsko (totižto anglicky je to skoro naopak, Litva = Lithuania a Lotyšsko = Latvia), a nebo Holandsko a Norsko (Netherlands, Norway). Tohle poslední se ale zaměňuje jenom jednosměrně, zásilku označenou „Norway“ do Holandska nikdo nepošle, zatímco balíky „Netherlands“ chodí do Norska taky docela často.
Zajímavý je i používaný slang, kterému jsem se na pracovišti celkem bleskově přiučil.
Například výraz „dělám Čecha“ (Itala, Němce) znamená, že právě zpracovávám balík, který půjde do Česka (Itálie, Německa).
„Pojď vytřídit ípídžáky“ je pokyn, že se mám věnovat obchodním balíkům, které mají přednost před těmi normálními, a které všechny bez výjimky mají na obalu anglickou zkratku EPG.
Když jdu zpracovávat balíky nějakého státu a připravovat je na odeslání, oznamuji kolegům, že „jdu do Švýcarska“, „jdu do Kanady“ nebo třeba „jdu na Madagaskar“. Uznejte, že se během svého pracovního dne nacestuji po světě celkem dost, křížem krážem po glóbusu. Zajímavé je, že ve všech těch státech má pošta bez rozdílu betonovou, temně červenou podlahu a žluté kovové stoly pro zpracování balíků. Nevýhodou ovšem je, že třeba při konkrétně cestě do Řecka nemíjím žádné palmy ani moře. Jen jednu bednu s klimatizací, zabudovanou ve stropě. Ach jo…
Když o mně někdo tvrdí, že „Víťa je utopený v Británii“, znamená to, že zrovna zpracovávám balíky, které mají odejít právě tam a mám s tím hodně práce a budu tam fakt hodně dlouho, takže jsem nepoužitelný pro pomoc kolegům v ostatních státech. Utopíte se nejčastěji v České republice, v Německu, v Číně nebo v Rakousku, občas také v Británii nebo v USA, protože právě tam chodí ze Slovenska balíků naprosto nejvíc. Bezpečné pak jsou státy jako Kongo, Guernsey a Jersey nebo Malawi - do těchto končin odchází ze Slovenska v průměru tak jeden balík za půl roku.
Naopak, kdybyste někdy slyšeli, že „Víťa plave v Mexiku“, znamená to, že mám nějaký problém s balíkem do Mexika - nejčastěji to bývá, že mi jeden takový balík chybí, protože jsme ho ráno při příjmu naskenovali a balík „zmizel“, respektive byl omylem zatříděn „někam do jiného státu“. A to se pak spouští celosvětové pátrání.
Ale o tom vám povím zase někdy jindy.
