Čtení pro nás starší, pamětníky narozené hluboko v minulém století. Příběh jedné generace

Četl jsem dnes na facebooku takové zajímavé povídání o životě mé generace, a protože jsem u toho fakt jen stěží potlačil slzu, inspirovalo mne to i k napsání článku sem na Seznam.

Psalo se ještě 20. století. Existovalo Československo a jeho prezidentem byl soudruh Antonín Novotný.

Ten rok se v Československu poprvé konala celostátní soutěž krásy, jmenovala se Dívka roku. Zvítězila tehdy devatenáctiletá modelka Dagmar Silvínová. Za své vítězství získala broušenou vázu, poukaz na boty a zájezd vlakem do Paříže. Po soutěži ji žádná limuzína neodvezla na žádnou after párty - prostě si jen dala vázu do tašky, sedla na tramvaj a v poklidu odjela domů. Podívat se na její fotky můžete třeba zde. (Dávám sem jen odkaz na facebookovou stránku o soutěži, kde si můžete prohlédnout zcela veřejné fotografie, nepodařilo se mi však dohledat ani jeden snímek, který by byl dostupný v licenci pro přímé okopírování fotografie sem na Seznam).

V Praze v Opletalově ulici se ten rok poprvé koplo do země, aby se začal stavět projekt podpovrchové tramvaje, teprve později přejmenovaný na metro.

Sovětská vesmírná sonda Luna 9 poprvé dosedla na povrch měsíce a poslala odtud několik kvalitních černobílých fotografií. Americká sonda vyslaná k měsíci téhož roku tolik štěstí neměla.

V USA měl premiéru první díl nekonečné série Star Trek. Jo a skupina Beatles měla svůj poslední velký oficiální koncert v Candlestick Parku v San Francisku.

Moje učitelka v první třídě byla už velmi stará paní, jmenovala se Marie Řezáčová. Dodnes si ji velmi dobře pamatuji. Právě ona má na svědomí, že vám tu dnes umím napsat a poskládat písmenka.

Veškeré učebnice v té době byly pořizovány a plně hrazeny státem, na začátku školního roku jsme je prostě dostali a na konci školního roku se vracely. (Pamatujete ještě, jak se vždy na konci roku gumovalo všechno, co jsme si v knížce podtrhali, a jak na poslední stránce byl seznam uživatelů knížky hodnocení jejího stavu i několik let zpátky?)

Měl jsem to štěstí, že povinná základní školní docházka byla v mé době zkrácena z devíti na osm let, a tak jsem už po absolvování osmé třídy mohl nastoupit na gymnázium.

Museli jsme strpět, že náš životní prostor tu s námi tehdy sdíleli i vojáci Rudé armády. Na nástěnkách bývaly nápisy „Se Sovětským svazem na věčné časy“ a velké rudé hvězdy. Taková holt byla doba.

Život se ale nezastavil - třeba v roce 1974 se na území ČSSR narodilo vůbec nejvíc dětí. Tento rekord dodnes nebyl překonán, a upřímně, už asi nikdy nebude.

Hudební skupina ABBA zvítězila v soutěži Eurovize a odstartovala tak svou dráhu jedné z nejúspěšnějších kapel v celé historii populární hudby.

V roce 1976 získali českoslovenští hokejisté zlatou medaili na Mistrovství světa v Katovicích. Českoslovenští fotbalisté se téhož roku stali v historii poprvé (a také naposledy) mistry Evropy na turnaji v tehdejší Jugoslávii.

V AZNP Mladá Boleslav se začaly vyrábět vozy Škoda 105 a Škoda 120. Chodíval jsem kolem nich jako kluk, a obdivoval jsem tvary karosérie - „naše“ auta se z mého dětského pohledu už konečně začaly podobat těm západním!

Na gymnáziu jsem byl přijat na studium oboru ASŘ - což znamenalo automatizované systémy řízení. Učil jsem se psát programy pro obrovské sálové počítače Tesla a EC-1021. Psával jsem je v jazycích Fortran, Algol a Cobol. Na praxi jsem chodíval do výpočetního střediska lovosické Sechezy (tehdy to byl národní podnik, dnes se ta společnost jmenuje Lovochemie a patří do skupiny Agrofert Andreje Babiše).

Také jsme tam měli supermoderní a na svou dobu velmi kompaktní počítač Redifon, výrobek tehdejší NDR. Kolem počítačů jsme se pohybovali v bílých pláštích, data jsme děrovali na děrné štítky, děrné pásky, pevný disk počítače měl velikost kola od osobního automobilu, váhu dvou desítek kilogramů a pojmul „gigantických“ tuším 10 megabytů dat.

O existenci internetu v té době ještě nebyla vůbec řeč, ten úplně první počítač v ČSFR se připojil na internet až v roce 1992 na ČVUT v Praze. Někde jsem četl, že náklady na vytvoření a odeslání jednoho jediného e-mailu z Prahy do Vídně byly tehdy vyčísleny asi na 5 000 československých korun, což bylo ještě o několik stokorun více, než tehdejší průměrný plat v ČSFR. Ta vůbec první WWW stránka světového internetu vypadala takhle.

Na vysoké škole jsem plynule přešel k počítači PMD-85 a díky tomu, že jsem uměl programovat, stal jsem se i pomocnou vědeckou silou katedry. Na tomto počítači jsem v roce 1988 napsal a obhájil i svou diplomovou práci „Využití počítače ve vojensko-pedagogickém výzkumu“.

No ano, v listopadu roku 1989 přišla sametová revoluce. Československo se nám po velkých hádkách o pomlčku / spojovník / rozdělovník změnilo na Českou a Slovenskou federativní republiku, později stát Václav Klaus a Vladimír Mečiar násilně roztrhli na dva samostatné celky, Českou republiku a Slovensko.

Podnikatelé nosili zářivé košile s rozhalenkou, fialová saka a denim džíny, slečny se oblékaly do zářivých elasťáků a legín, moderní byly také zvonové rifle a trička s potiskem Mickey Mouse nebo zářivě žluté ponožky v bílých sandálech.

Jestlipak si ještě někdo vzpomenete třeba na Diskoland a Ivana Jonáka? Do Discolandu tenkrát chodívali všichni - od Karla Gotta, hvězdy pop music až po Davida Berdycha, zakladatele asi nejkrutějšího mafiánského gangu u nás. Kdo nechodil do Discolandu, jako by nebyl.

A přišla kupónová privatizace. Za 35 korun jsme si téměř všichni koupili kupónovou knížku a k ní za 1.000 korun známku. Stali jsme se tak „DIKy“, tedy držiteli investičních kupónů a vlastně akcionáři. Sem tam někdo na tom i něco vydělal, těm ostatním se se svými Harvardskými fondy postavil do cesty Viktor Kožený.

Ve hře Sportka byl zaveden jackpot, v Praze a okolí začala vysílat soukromá FTV Premiéra.

Byly také zrušeny devizové doložky a přísliby, otevřely se hranice a my se mohli vlastně poprvé podívat vlastně bez celní a devizové kontroly na západ. Procházel jsem se tehdy po vídeňské Mariahilfer Straße a s doširoka otevřenýma očima zíral třeba na digitální hodinky, prodávané v tamním klenotnictví.

V USA se stal prezidentem Bill Clinton, který se později ve svých téměř 50 letech zapletl do sexuálních hrátek s tehdy jen 22-letou stážistkou v Bílém domě, Monikou Lewinskou. Pamatujeme si to všichni, byly toho plné noviny.

Syn slovenského prezidenta Michala Kováče byl unesen do Rakouska. Legendy hovoří, že prsty v tom prý měla slovenská tajná služba. Inu, psala se devadesátá léta…

Prezidentem se stává Václav Klaus. Miroslav Kalousek poráží Cyrila Svobodu ve volbách předsedy KDU-ČSL. Na stomatologické konferenci v Praze dává tehdejší místopředseda ODS Miroslav Macek svou nejslavnější facku v životě. Schytal ji tehdejší ministr zdravotnictví, David Rath, později odsouzený za sedm milionů v krabici od vína. Inu, česká politika v plné parádě.

Při tragické havárii během návratu raketoplánu Columbia z vesmíru umírá všech sedm astronautů na palubě.

V roce 2003 také společnosti British Airways a Air France končí bez náhrady lety nadzvukového letounu Concorde, který zvládal let přes Atlantik za tři až tři a půl hodiny v letové hladině 18 kilometrů.

Svého prvního kosmonauta vysílá do vesmíru také Čína, stal se jím s velkou slávou plukovník Jang Li-vej, který kroužil na oběžné dráze celkem 21,5 hodiny.

V roce 2007 vstoupila Česká republika, právě tak jako Slovensko, do Schengenského prostoru. Cestování bez hraničních kontrol, celních a pasových formalit se tak stalo možné už mezi 24-mi státy v Evropě.

Na stolních počítačích v našich domácnostech na chvíli zazářil nepříliš povedený operační systém Windows Vista.

Na Google mapách ve Street View se nově objevily i snímky z České republiky.

Google chrome se stal nejpoužívanějším internetovým prohlížečem na planetě.

Ve Středozemním moři blízko italského pobřeží havarovala obří výletní loď Costa Concordia. Za nehodu mohla podle výsledků vyšetřování lidská chyba kapitána lodi. Na lodi se plavilo celkem 4 252 lidí z celého světa (posádka + cestující dohromady), z nich zemřelo 32 osob. Odstranit vrak lodi z místa havárie trvalo více než 2 roky a stálo to přibližně jednu miliardu dolarů. Kapitán Francesco Schettino byl sice odsouzen k šestnácti letům vězení, svou vinu ovšem nikdy nepřiznal.

V roce 2012 byl v Jihoafrické republice zatčen český podnikatel Radovan Krejčíř, který předtím dokázal dokonale oblbnout policisty a pěkně po anglicku zmizet z domovní prohlídky ve své vile. Jeho útěk dokonce vedl k rezignaci tehdejšího policejního prezidenta, Jiřího Koláře. Krejčíř byl ovšem odsouzen jihoafrickými orgány na různou trestnou činnost na 35 let do vězení, a velmi dobře střeženou věznici asi hned tak neopustí. Je spojován mimo jiné zhruba s deseti vraždami svých protivníků a nepřátel.

Mno ano, některým už možná i chce, ale hranice odchodu do důchodu je ještě v nedohlednu. Mně osobně se pan premiér Fiala a jeho lidé právě teď snaží odchod do důchodu posunout až na 65 let a dva měsíce, těm o málo mladším ještě později. A ještě snížit vzoreček pro výpočet výšky důchodu. Ač chápu ekonomické důvody, považuji to za minimálně nespravedlivé (diplomaticky řečeno).

Žijeme už v šesti různých desetiletích, ve dvou stoletích a zároveň ve dvou tisíciletích.

Pamatujeme si ještě telefonní budky a domácí telefony s rotačním číselníkem. Místní hovor stával 50 haléřů a ten meziměstský ručně spojovala dálková spojovatelka. Dnes jsme se naučili používat chytré mobilní telefony a zavolat můžeme bez drátů v podstatě kamkoliv na světě. Náš telefon, který se vejde do jedné dlaně, má tisíckrát větší kapacitu paměti, než měl obrovský sálový počítač z doby před 40-ti lety. Má tolik funkcí, že je už zdaleka všechny ani neumím ovládat. Na internet se můžu připojit klidně i z posedu v lese nebo z kukuřičného pole.

Skoro nikdo z nás už nefotí klasickou zrcadlovkou na filmy, dokonce už jen menší polovina lidí vůbec používá fotoaparát. Fotíme tabletem nebo mobilem, snímky schováváme nejčastěji na harddisk do počítače. Sem tam někdo dokonce zálohuje své fotky někam do cloudu.

Už skoro nepíšeme dopisy, a to ani na úřady. Nahradily je e-maily, datové schránky, aplikace jako je Whats App a podobné.

Místo vinylových gramofonových desek máme You Tube. Zmizely videopůjčovny, internetové kavárny, černobílé a skoro i barevné televize, dnes už máme 3D HD a ještě modernější domácí kina. Obrazovka je velká přes půl obýváku.

Na své životní cestě jsme potkali děrné pásky, děrné štítky, osmibitové počítače a rachotící jehličkové tiskárny na „nekonečný“ papír. Dnešní notebook už nemá dokonce ani CD-mechaniku, jen USB vstup nebo čtečku SD karet.

Jako děti jsme chodívali ven bez rodičů, jezdili jsme na tříkolkách a na kolečkových bruslích, a domů jsme chodili tehdy, když se maminka vyklonila z okna a zařvala „večeře!!!“. Případně tehdy, když se rozsvítila první pouliční lampa, to už byl signál, že domů musíme fakt bleskově.

Zažili jsme toho fakt hodně, měli jsme off line dětství a digitální dospělost. Myslím, že jsme byli svědky více technologických změn, než kterákoliv generace před námi, a to beru v úvahu i vynález kola, parní stroj nebo průmyslovou revoluci.

Takže - velký potlesk všem členům velmi přizpůsobivé, velmi jedinečné generace!

A pamatujte si, to nejlepší teprve přijde!