Článek
Dnešní poznání dědečka domovníka:
Na intráku se rozbila kotelna a je třeba ji opravit.
Přijela na to skupina odborných techniků, ale potřebují pomocné tlapky - helfra.
To jsem pro dnešek já.
Cokoliv se nese do kotelny, je ze železa.
Když to náhodou není ze železa, je to z litiny.
Vždycky bez výjimky je to všechno ku*evsky těžké.
Když se opravuje kotelna, je těch věcí moc.
Nové se nosí dovnitř, dvojnásobek starých se nosí ven.
Je to špinavé, mastné a rezavé. Všechno.
Něco i smrdí. Naštěstí ne všechno.
Ale mám pracovní rukavice.
Kotelna je v suterénu a nemá výtah.
Dodávka stojí 6 metrů od vchodu, blíž se nedostane.
Potom projít vstupní halou a šup na schody.
Cesta má 25 betonových a 15 strmých železných schodů.
Dole ještě betonovou chodbou, dalších 12 metrů.
Tam, zpátky. Tam, zpátky. Tam, zpátky. 20× opakuj.
Všude na zemi je špinavá voda, protože se vypustil tlakový okruh.
Odtéká to neskutečně pomalu.
Hloubka je 6 centimetrů - plavat se v tom nedá.
Ale hladina je vyšší, než moje pracovní boty.
Holínky tu nejsou.
Takže mám vodu v botách. Čvachty čvacht.
Když si myslíte, že je tam všechno, chybí Vám kloubový hasák.
Ten váží 25 kilo. A je v jiné budově, 200 metrů odsud.
Šup pro něj.
Ve drátu číslo 6 na severní stěně není proud. Ale má tam být.
Kde jsou tady pojistky?
Žárovka ve výšce 7 metrů nesvítí, ale měla by.
Tak ještě pro žebřík. Ten je tam, co byl ten hasák.
Domluvená odměna po práci je 6 eur na hodinu. Nárok mám na 36 eur, šéf techniků mi dává 40. Na ruku, v čistém. Bez papíru. Děkuji.
Plus dvě turecké kávy zdarma o těch přestávkách, uvařila mi paní ve vrátnici. Technici si dali i cigaretky, já ale nekouřím. Moje chyba.
