Článek
Přiznávám se, že jedním z mých koníčků je i geocaching, pro neznalé dodávám, že to je takové hledání krabiček schovaných „někde“ v přírodě.
Hra na pomezí sportu a turistiky. Zábava pro malé i velké.
A v rámci téhle hry je velmi důležité, když někdo z nás hráčů, též (geo)kačerů, takovou schovanou krabičku najde jako první v pořadí, tomu hráči téhle hry říkají FTF (z anglického „First To Find“, tedy „první, kdo našel“). Takové nálezy si pak ukládáme do svých statistik a pyšníme se jimi na specializované stránce na internetu, určené právě jen pro hráče této hry.
Žiju ovšem v Bratislavě. A najít takovou krabičku ukrytou přímo ve velkoměstě jako první je naprostá vzácnost, hráčů téhle hry je tu hodně a mnoho z nich touží právě po tom „FTF“. Proto máme také tak zvaná „coFTF“, česky kolektivní první nález - tedy stav, kdy se ke krabičce seběhne více hráčů v podstatě najednou, a otevřou si ji všichni společně.
Ještě potřebujete znát dva důležité termíny, hráč téhle hry si říká GeoKačer, a ten, co o hře nic neví, nebo ji prostě nehraje, to je Mudla. Každá krabička musí být v terénu schovaná pokud možno tak, aby ji hráč - geokačer dokázal najít, ale rovněž tak, aby ne-hráč, tedy Mudla, neměl šanci ji objevit.
No a když jsem vás teď seznámil se základy hry, popíšu vám jeden ze svých FTF zážitků. A kdo ví? Třeba vás to inspiruje, a začnete tuhle hru hrát taky. Věřte mi, že to stojí za to.
Uffff......
17:42
Sedím u počítače a pokouším se takhle navečer ještě tvořit nějaké hodnoty.
17:43
Odklepnu svůj text a ještě jednou si ho zálibně přečtu. Vím, že se budu muset pustit do výpočtu hypotéky, kterou jsem právě dnes dopoledne pro jednu paní rozjednal v Bratislavě na Ovsišti, ale ještě předtím kliknu „jen tak“ ze zvědavosti na stránku svého geo-e-mailu.
Co kdyby tu tak náhodou byla nějaká nová keška.
17:44
Šmáááánkote, do mailu mi právě skočila fungl nová keška v Bratislavě, právě na Ovsišti!!! Jo, fakt, skoro tam, kde jsem byl dnes dopoledne. Je to nějaký vánoční Rolko, číst listing (= povídání, text o kešce) pochopitelně nemám čas.
Ten e-mail jsem zachytil přesně v té vteřině, kdy mi přistál ve schránce. A to je opravdu extrémně vzácný stav. Trvá mi vteřinu, než se rozhodnu vyzkoušet si zase jednou FTF hunt i v Bratislavě.
17:45
Oblékám se během 20 vteřin, ještě mrknu na obrazovku počítače, že je to opravdu tradička (= nejjednodušší možná keš) a že nemusím nikde předtím nic luštit ani počítat. Prostě stačí jen dostatečně rychle dojet na určené souřadnice, najít a otevřít. A podepsat se do sešitu, který je v té krabičce. Pro uznání FTF nálezu je nejdůležitější právě ta rychlost.
Čmárám v rychlosti ty souřadnice na první kus papíru, co mi leží na stole a křiknu na dcerku, aby mé ženě vyřídila, že jsem letěl na kešku. Schody dolů beru po třech, skáču šipku do auta a otáčím klíčkem. Naštěstí naše Fordka je spolehlivá a startuje na první dobrou. Na cestách, mimo jiné právě i na těch za keškami, už se mnou najezdila desítky tisíc kilometrů.
17:46
Jsem v dálničním tunelu Sitina hned za Dúbravkou. V rychlosti 120 km/h si konečně zapínám pás a taky lovím v přihrádce u spolujezdce GPSku. Levou rukou ji zapínám, pravou řadím a tou třetí rukou ještě nějak otáčím volantem doleva, protože ten kamioňák vpravo je šíííííííííleně pomalej. Sakra, kde jsem vzal tu třetí ruku?
(P.S.: Kdyby zrovna tento článek náhodou četli příslušníci firmy Pomáhat a chránit, s.r.o., pak dopředu hlásím, že v popisu jízdy se samozřejmě jedná o autorskou fikci).
17:48
V puse držím obálku, ze které pravou rukou zadávám souřadnice do GPSky. Periferně vnímám, že jedu po mostě přes Dunaj, a mé slušně vychované druhé já tiše pípá, že právě tady je rychlost omezená na 90 km/h.
Za volantem ale sedí „Pan Geokačer“, který jede na FTF !!!
17:49
Úúúúž jsem na kraji Petržalky, ale v nekonečné dvoupruhové koloně, protože Mudlové si určitě jedou do Auparku (= místní obrovské obchodní centrum) na nákupy. Sakra, kdo jim dovolil jezdit na nákupy zrovna teď?
Rychlost mého přesunu klesá někam ke 30 km/hod., Mudlů je tady prostě moc. A s ohledem na bezpečnost provozu se jejich tempu prostě musím podřídit, majáky v autě nemám, i když zrovna teď by se mi fakt šíleně moc hodily.
17:55
Konečně odbočuji z té přecpané dvouproudovky na místní cestu na Ovsiště.
„Odbočte doprava - po 320 metrech se držte vlevo - teď ostře doprava“ ševelí chytrá slečna v GPSce a já si protrénovávám řazení pod plynem a občas v zatáčkách i mírňoučké smyky na tom kluzkém podkladu pod autem.
Díky, technici od Fordu, že jste mi do auta vrazili asistenční ABS i ADS systémy, jako šofér cítím, že elektronika pomáhá, kde jenom může. Jako by i to auto tušilo, že jedeme na vzácné FTF.
17:59
Co to je? Posledních 200 metrů je stezka jen pro cyklisty? Hlava 2, odstavec 6, paragraf 3 pravidel geokešingu ovšem říká, že v případě FTF slouží i taková stezka pro přímý drive-in přístup ke kešce.
A jestli náhodou ne, je zapotřebí ten paragraf do pravidel neprodleně doplnit. Přece jenom tu ale zapínám dálková světla a snižuji rychlost někam k šedesátce, moc nerad bych měl na svědomí nějakého chodce nebo pejska.
18:00
Zastavuji na kraji stezky, podle GPS jsem jen 50 metrů od keše. Ta by podle souřadnic měla být směrem vlevo od vozu, do lesa. Vyskakuji z auta, a hlavou mi letí, kde mám v nářadí baterku. Naštěstí ji nepotřebuji, stojí tu už další čtyři auta, a u kešky samotné je už minievent prvonálezců - ftfkařů. Tak běžím do lesa za nimi, a už z dálky všechny slušně pozdravím. Je přece takový klidný, předvánoční čas, že jo?
18:02
Pod dohledem samotného ownera (to je v naší hře odborný termín pro člověka, který tu kešku vytvořil a vlastní) a za svitu jeho vlastní baterky si beru do ruky stále ještě otevřený logbook (ano, uznávám, další odborný termín - tentokrát se jedná o sešitek, který je schovaný v keši, a do kterého se zapisují Kačeři, kteří tu kešku našli), a je mi povoleno zapsat se ještě k té první coFTF skupince.
Tož jo, děkuju. Moje první (byť společné) FTFko v Bratislavě. Jo a keška je to nádherná, takové malé umělecké dílo.
18:06
Loučím se s ownerem i s ostatními a vydávám se autem, nejkratší cestou sice, ale tentokrát už podle všech pravidel silničního provozu, zase zpátky k domovu.
Pan Geokačer se ještě nahlas bije do prsou, ale moje hodné druhé já je už spokojené, že na sedmdesátce jedu fakt sedmdesát, a že dopravní nehoda už nám zase nehrozí. I ta třetí ruka, která mi cestou tam občas pomáhala s volantem nebo s řazením, zase zmizela. Prostě jsme už zase docela normální lidi.
18:30
Auto je předpisově vyrovnané v přihrádce na parkovišti a já už jsem doma v obýváku. Zjišťuju, že počítač jsem při svém odchodu nestihnul ani vypnout, a že si tiše spí na mém pracovním stole ve standby režimu.
Jo a vedle něj leží připravená peněženka se všemi doklady potřebnými pro řízení a se všemi penězi. S sebou v tašce jsem ji jaksi… no neměl, no.
Mám nárok na jedno vítězné kafe, a jdu si zalogovat tuhle kešku (čti : jdu udělat zápis na speciální webovou stránku, že jsem tu krabičku dnes našel, co jsem zažil a prožil při jejím hledání, a jak se mi líbila). Jo, a taky si přečtu listing, tedy doprovodný text autora k téhle kešce. Ten se tedy obvykle čte dopředu, ale u speciálních výjezdů na FTF to pochopitelně neplatí.
Keš nalezena společně s ostatními v 18:02 hodin, přesně 18 minut po její publikaci. A to jsem to k ní měl z bytu až na souřadnice přesně 13,6 km po silnici. A posledních 50 metrů pěšky a lesem.
FTF hunt skončil, život pokračuje dál. Můžete-li, zapomeňte…
A až dopiju to kafe, dám se do počítání hypotéky, což jsem chtěl původně dělat asi tak před hodinkou. Času mám ještě dost, než půjdu spát, určitě to zvládnu.
Jen pro představu čtenářů, neznalých téhle hry - takhle nějak vypadá nejběžnější, úplně obyčejná geokeška (není to ta, o které je článek). Maličká, vodotěsná krabička, v ní sešitek na zapsání nálezců a pokud se vejde, pak i tužka. Jsou ale i keše mnohem větší, krásnější a promakanější. Některé z nich jsou fakt malá umělecká díla. A jsou i horší. Záleží na autorovi dané krabičky.
