Článek
Páteční den těsně před víkendem se přelil do svého odpoledne, a já vezu z hotelu Zerrenpach v Látkách na Slovensku domů do Bratislavy plný autobus dětí (3. třídu ZŠ) z lyžařského výcviku. Než se přivítají se svými rodiči, čekají nás dlouhé tři hodiny monotónní cesty po dálnici. Děti jsou dost unavené, celé dopoledne ještě jezdily na lyžích na svahu, a tak se domlouvám s učitelkou, že jim pustíme nějakou hudbu, aby jim cesta rychleji utíkala.
V přehrávači mám takové CDčko univerzálních hitůvek, diskotékové hity české, slovenské i zahraniční převážně z 80. a 90. let, tím obvykle nikoho neurazím. A tak to pustím v rozumné hlasitosti jak do předních repráčků, abych mohl poslouchat já, tak i dozadu do audiosystému pro cestující, ať si děti užijí.
Je vidět, že se hudba všem líbí, nikdo neprotestuje, sem tam si někdo přehrávanou písničku i pobrukuje. Až se najednou ozve Shakira a její dodnes myslím oblíbený hit Waka Waka.
„Jéé, tohle budou znát, to máme jako skladbu na gymnastiku v tělesné výchově,“ stačí mi ještě říct učitelka.
A najednou autobusem pěkně nahlas zní patnáct krásných desetiletých hlásků:
„Tsamina mina, eh, eh
Waka waka, eh, eh
Tsamina mina zangalewa
This time for Africa…“
Přidává se i paní učitelka a já ještě trošku hudbu zesílím. Děti zesílí také, mávají rukama přesně jak to dělá Shakira ve svém videoklipu, a začnou mi v autobusu všechny najednou dělat mexické vlny. Můj Mercedes má měkoučký vzduchový podvozek a vzadu ještě i staré, klasické listové pérování, takže kabina autobusu se doslova nekontrolovatelně rozkymácí na všechny strany. Volantem i v tom vlnobití udržuji pokud možno rovný směr, a usmívám se od ucha k uchu.
Zvoní mi telefon, volá kolega z druhého autobusu, který veze starší děti a jede jen o pár metrů za mnou. Vidí mojí kmitající kabinu a vyděšeně se ptá, zda je všechno v pořádku, zda nemám poruchu. Zapnu mu hlasitý odposlech tak, aby slyšel ty zpívající děti, a řvu, aby mně taky slyšel. „Všechno je OK, všechno je tak, jak má být!“
Tu písničku jsme si pak zopakovali ještě dvakrát. A děda Víťa měl zase o dobrou náladu postaráno, a myslím, že všichni ostatní z autobusu také.
Řidič děda Víťa.
