Článek
Celý tento příběh začal tak, že si jednou jedna paní, státní občanka Rakouska, což je v tomto případě důležité, vzala za manžela muže, státního občana České republiky. Protože muž měl pěkný domek a stabilní práci v ČR, paní se k němu přestěhovala, měli spolu dítě a žili spolu šťastně a spokojeně, až dokud její muž náhle (tragicky) nezemřel. Inu, byla to nešťastná, nezaviněná a tragická dopravní nehoda, ale i takové věci se v životě stávají.
Po několika měsících proběhlo dědické řízení. Muž žádnou závěť nezanechal, byl však ženatý, měl se svou ženou jedno dítě, a tak se jeho majetek včetně rodinného domku zcela podle práva mezi ženu a dítě rozdělil.
Paní zde ale nechtěla zůstat sama a i se synem se přestěhovala nazpět do Rakouska. Domek nabídla k prodeji přes realitní kancelář. Že ho prodává ona, to by ještě tak nevadilo, ale už samotný fakt, že nezletilé dítě s (po mamince) rakouským státním občanstvím prodává na území ČR nemovitost, zaměstnal opatrovnické soudy v obou zemích minimálně na rok. Na obou stranách hranice se řešila jedna a táž otázka, tedy zda prodej nemovitosti skutečně je, či není v zájmu dítěte.
Soudy nakonec prodej povolily a na domek se našel kupec. Ten si na domek chtěl půjčit peníze od jedné ze stavebních spořitelen v ČR, a právě až tehdy jsem do případu vstoupil i já, protože mne kupec požádal, ať mu úvěr vyřídím. Pán měl dostatečné příjmy, domek se prodával za rozumnou cenu, spořitelna ho ráda přijala do zástavy, jen… jaksi… podle kupní smlouvy se cena za dům měla vyplatit v eurech na účet do banky do Vídně.
Je to těžko uvěřitelné, ale to byl i v době EU pro renomovanou stavební spořitelnu neřešitelný problém. Všeobecné obchodní podmínky to jaksi… neřeší… a proto… vyplácet můžeme jen do banky v ČR a jen v českých korunách.
Paní Rakušanka písemně souhlasila, že bude snášet sama všechny náklady navíc, které tím spořitelně vzniknou, že tedy zaplatí jak mezinárodní SEPA převod, tak i konverzi z korun na eura. Osobně jsem byl přesvědčovat hlavní účetní, a dokonce i člena představenstva té stavební spořitelny, zodpovědného za finance. Výsledek? Ne, není to možné.
No a tak jsem paní Rakušance (coby její finanční poradce) logicky poradil, jak z toho ven. Zajel jsem společně s ní do banky do Znojma (což byla nejbližší pobočka u hranic), ona si tam na své jméno otevřela bankovní účet, vložila na něj povinný minimální vklad 100 Kč a stavební spořitelna jí na tento účet slavnostně jednorázově převedla poměrně vysokou finanční částku (bylo to o něco více než 2.000.000 korun).
Jenže - co by Rakušanka dělala s českými penězi? No, a tak si dojela z Vídně do Znojma ještě jednou, však je to kousek, celou sumu si převedla na eura, odeslala na svůj rakouský účet, a účet ve znojemské bance jako zcela nepotřebný zase zrušila.
Vzájemně jsme si zatelefonovali, poděkovala mi za všechny mé služby, a já jsem si v diáři udělal u případu zelenou fixkou souhlasnou kvačku. Zase jeden úspěšně vyřešený úvěr za mnou.
Již po dvanácti dnech jsem ovšem zjistil, že ta kvačka byla v diáři předčasně. Přišel mi totiž doporučeně a do vlastních rukou dopis z Kriminální policie Znojmo, že se tam mám dostavit dne toho a toho „k podání vysvětlení“.
A až jsem (netuše, co že jim mám vlastně vysvětlovat) dorazil na znojemskou kriminálku, rovnou na oddělení zabývající se praním špinavých peněz a mezinárodním terorizmem, zjistil jsem ke svému úžasu, že :
- banka vyhodnotila celou transakci jako „potenciálně rizikový, nestandardní obchod“, z tohoto důvodu provedení operace stopla, vše nahlásila jejich „anti money launder officerovi“, tedy důstojníkovi, který má banku chránit před rizikem praní špinavých peněz
-AML důstojník to celé nahlásil finanční zpravodajské jednotce českého ministerstva financí
- a další převody peněz se už děly jak na české, tak i na rakouské straně pod dozorem této jednotky.
K čemu totiž došlo z pohledu banky? Inu - člověk, který NEBYL českým občanem, si tam otevřel účet, na ten účet přišla jednorázově velká suma peněz, ta měla během dvou dní zmizet do zahraničí, a účet byl hned na to (po provedení této jediné transakce) zase zrušen. Což vykazuje, zcela pochopitelně, všechny znaky mezinárodního praní špinavých peněz, které si jen umíte představit. A celou tu transakci jsem zprostředkoval já, jakožto certifikovaný finanční agent, aniž bych sám upozornil vlastním hlášením AML na neobvyklost této transakce. Takže jsem vlastně důvodně podezřelý ze spolupachatelství, a hrozí mi jednak vysoká finanční pokuta (řádově až statisíce korun), jednak až odebrání licence u České národní banky.
Věřte mi, kamarádi, že policistům jsem musel tu situaci vysvětlovat několikrát, pomalu a dlouho. V kanceláři se mnou seděl jeden „zlý“ (ten uměl číst, protože diktoval kolegovi moje nacionále z mých dokladů, a potom se mnou i vedl výslech), a jeden „hodný“ (ten uměl psát, protože výslech přepisoval do počítače, a dokonce mi, jako nekuřákovi, nabídl i svou vlastní cigaretku).
Zhruba po třech hodinách můj výslech skončil, neboť i čeští policisté pochopili, že rakouská maminka nezletilého syna zrovna nechce financovat Al Káidu, a všechny body mého výslechu si ověřili jak v realitní kanceláři, která zajišťovala prodej, tak i ve stavební spořitelně, která peníze ze svého účtu poslala.
Musím upřímně říct, že když jsem podepsal protokol a svobodně a volně opouštěl budovu kriminálky bez doprovodu eskorty a bez pout na rukou, měl jsem docela radost ze života.
A ještě z parkoviště jsem volal té rakouské paní, abych ji varoval a případně připravil na to, že i jí se ještě (teoreticky) mohou na něco ptát tamní policisté. Volal jsem ovšem pozdě - ona sama totéž vysvětlovala policistům na své straně hranice včera a také tam prý byla skoro tři hodinky.
Ach jo…
