Jeden celý rok, den co den, jsem se poctivě učil angličtinu. Už mám „A2“

Pracuji už nějakou dobu jako řidič autobusu v cestovní kanceláři. Kromě Čechů a Slováků, s nimiž samozřejmě není komunikace nijak náročná, vozím i mnoho jiných národností - jen za poslední rok si vzpomenu na Němce, Rakušany, Francouze, Italy, Izraelce, Američany, Araby, Finy, Indy, Kanaďany, Portugalce, Ukrajince, Číňany, Japonce, Korejce, Brity, Holanďany… A to jsem určitě ještě takové minimálně dva, tři národy vynechal.

Žádný šofér samozřejmě neovládá všechny jazyky, ale všichni jsme už zjistili, že „světovým“ jazykem číslo 1 je angličtina, neboť v (téměř) každé skupině se najde jedna až několik osob, kteří anglicky mluví celkem běžně a jsou tak schopni se se šoférem domluvit. Tedy - pokud řidič jako takový tento základní jazyk ovládá.

Mno jo, jenže je mi 57 let, do škol jsem chodil ještě daleko, daleko před revolucí, a jazyk, který nás tam tehdy prioritně učili, byla především ruština. Z ruštiny jsem maturoval, mám z ní státní zkoušku na vysoké škole, ale… Rusů jako takových teď v autobusu zrovna moc nevozím, a třeba Ukrajinci sice tomu jazyku dobře rozumí, ale z pochopitelných důvodů nejsou zrovna moc nadšeni, že mají příležitost si s řidičem pokecat zrovna v ruštině.

Angličtinu jsme na základní ani na vysoké škole neměli (všude ruština), na gymplu jsem ji doslova prolétl, byl to pro nás v letech 1980-1984 fakt spíše okrajový předmět, „ten další a plus/minus nepovinný cizí jazyk“. A ani v žádném ze svých dřívějších povolání jsem žádné velké jazykové znalosti fakt nepotřeboval, až teď.

Jasně, že znám pár základních slovíček. Dokážu třeba přivítat své cestující v autobusu, řeknu jim, jak dlouhá bude cesta, prodám jim nápoje z palubního bufetu. Projdu pasovou kontrolou, objednám si pokoj na hotelu, objednám si pár jídel v restauraci, a dokážu přečíst některé novinové titulky. A to je asi tak všechno. Někdo této úrovni říká věčný začátečník, já jsem si před časem nechal udělat poměrně náročný oficiální test, a vyšla mi objektivně jazyková úroveň A2.

Samozřejmě, že se chci zdokonalit. Čas na návštěvy jazykových škol nemám, moje práce je příliš nepravidelná na to, abych si mohl dovolit jakýkoliv, byť jen jednohodinový pravidelný závazek. Může se stát, že někdy mám volno třeba i čtyři dny v kuse, ale jindy fakt nemám volnou ani tu hodinu.

A tak mi padla do oka aplikace pro Android - DuoLingo, která pracuje prý zcela profesionálními a moderními metodami. Doporučilo mi ji dokonce i pár kamarádů na facebooku, že oni se to tak učí taky, a že je to super.

První asi dva dny s aplikací byly „horor“, všude samá reklama, po dvou chybách povinná reklama (nijak nesouvisející s jazykem, jednalo se např. o reklamu na hry), po tuším pěti chybách nucená přestávka na hodinu, a odevšad vyskakovaly ikonky typu „kup si mě“, „zaplať mě“, a potom že bude všechno v pohodě. Bylo zrovna pár dní po vánocích a aplikace k tomu nabízela i „vánoční slevu“ - zaplať jen 40% z ceny za roční používání, a zbylých 60% ušetříš. Vyjde tě to „jen“ na cenu dvou hrnků kávy ze Starbucks měsíčně.

No dobře - kafe si sice ve Starbucksu nedávám, ale aplikaci jsem si tedy na rok předplatil. Prostředí se okamžitě změnilo - byl jsem označen za „super“ studenta, nikde žádné reklamy, nikde žádné povinné pauzy, chválení za jakýkoliv i ten sebemenší pokrok (za naučených pár slov, za dobře odříkaných několik frází, body zkušeností získané za čtení a poslech příběhů, za nové lekce, za opakování těch starých, za opravu vlastních chyb, a tak dále).

Navíc mě aplikace zhruba tak 1× za 14 dní opakovaně žádala, ať je ohodnotím, ať se nebojím a napíšu na ně recenzi. No tak to tedy teď dělám.

Celý předplacený rok jsem díky aplikaci studoval doopravdy intenzivně. Zapnul jsem si ji opravdu denně, aktuálně mám nepřerušenou denní řadu 372 kalendářních dní (ke dni publikace tohoto článku). Výjimečně, z důvodu vyššího pracovního zatížení, jsem tam strávil jen 15 minut denně, mnohem obvyklejší byla doba mezi 30 až 45 minut, často i okolo dvou hodin (třeba 4× po 30 minutách), extrémní rekord mám pak šest a půl hodiny učení se za jeden jediný den (to jsem byl doma a nemocný).

Postupně jsem v aplikaci mohl - v libovolném pořadí a neomezeněkrát :

Zhruba po 10 měsících učení se mi DuoLingo poslalo v grafické podobě moje dosavadní výsledky, vypadaly takto :

Takových tabulek jsem obdržel celkem deset, popisovaly mi třeba, kolik lidí mám v přátelích, kolik minut jsem se učil jednotlivé dny / týdny, kolik svých chyb jsem už opravil, kolikrát jsem byl mezi prvními třemi v některé lize, atd.. Myslím, že pro ilustraci stačí tabulka jenom jedna.

Pojďme si ovšem ty výsledky probrat v reálu.

Přiznávám bez mučení, že ke konci mne to už hodně nebavilo. Slova i procvičované fráze se dokolečka dokola neustále opakovaly, byť je vyslovovali různí mluvčí, a když jsem si po roce neobnovil předplatné, hned od půlnoci následujícího dne aplikace neskutečně otravuje s nekonečným množstvím reklam na cokoliv. Vzhledem k tomu, že minulý rok jsem si ovšem koupil členství v klubu za 40% jeho běžné ceníkové ceny, nabízí mi aplikace po časově omezenou dobu prodloužení o další rok za stejné peníze, tedy „jen“ za necelých 40 eur.

Nejhorší na tom je, že subjektivně ani po roce takto intenzivního studia necítím žádné velké zlepšení. Jestli jsem se něco naučil, tak je to čtení neznámého anglického textu nahlas - dnes si můžu vzít noviny a vcelku plynule a s plus minus velmi dobrou výslovností číst jakýkoliv text. Ani zdaleka nebudu všem čteným slovům rozumět, ale přečtu je tak, aby jim rozuměli ti ostatní. Zlepšilo se mi i porozumění psanému textu - když mi někdo něco napíše, porozumím mnohem více slovům, než předtím. Případně si kontext věty z ostatních slov správně domyslím.

Hodně jsem se zlepšil v konverzaci s turisty - kam se pojede, jak dlouho trvá cesta, kolik bude přestávka, kde je hotel, kde je letiště, vpravo právě vidíte hrad, vlevo je dobrá restaurace… tohle mi ovšem dala moje práce a dennodenní praxe, určitě ne DuoLingo. Moc musím pochválit jednu skupinu amerických turistů, které jsem vozil devět dní po Slovensku, a když jsem se jim svěřil, že bych se rád jejich jazyk naučil, vždycky si někdo z nich sedl vedle mne a velmi trpělivě si se mnou cestou povídali o všem možném (a vydrželi to, i když jsem jim odpovídal s mnoha a mnoha chybami).

Neumím mluvit - než dám dohromady nějakou anglickou větu nad rámec těch běžně používaných a už plně zautomatizovaných frází, musím nad tím dost dlouho přemýšlet. Nakonec ale tu větu vypotím.

A už vůbec neumím poslouchat - když mi někdo chce anglicky říct cokoliv složitějšího než je „Dobrý den“, musím ho vždycky požádat, aby mluvil pomalu a používal jen elementární slovní zásobu. Pokud to dokáže, domluvíme se. Pokud ne, jen bezmocně vrtím hlavou.

Dnes mám, jak už jsem psal, nepřetržitou řadu 372 dní s DuoLingem. Dělám už ovšem jen jednu lekci, tj. cca 5 minut denně. Roční předplatné vypršelo a pro množství obtěžujících reklam nemám na víc chuť ani náladu. A spíše než o úhradě 40 eur uvažuji o tom, že aplikaci asi smažu ze svého tabletu.

Pro zajímavost jsem si udělal tentýž on-line test jazykové úrovně, jaký jsem si dělal na začátku. Mám sice více bodů než na začátku, ale vyšla mi stejná jazyková úroveň, tedy A2. Moc rád bych ještě tento rok dosáhl nejméně na B1, když to bude více, jenom dobře. Ovšem DuoLingo mi k tomu určitě nepomůže.

Pokud chcete, napište mi prosím do diskuse, jakými metodami se učíte angličtinu Vy. A co Vám funguje, a co ne. Fakt moc mně to potěší.