Článek
Na procházce.
Arabský synek je s otcem na procházce, a ptá se :
„Tati, proč nosíš pořád na hlavě ten šemag (= červenobílý šátek) ?“
„Ten šátek je velice praktická věc, synu. Chrání mou hlavu a mé oči před sluncem, před pouštním pískem a před ostrým větrem.“
Chvíle ticha. Poté opět :
„Tati, a proč pořád nosíš ten dlouhý úbor, který vypadá jako noční košile?“
Synu, ta gallábie je velice praktický oděv, protože chrání mé tělo před pouštním sluncem, a přitom je velice vzdušná a lehká.“
„Tati, a proč pořád nosíš sandály?“
„Sandály jsou velice užitečné, synu. Chrání mé nohy před ostrými kameny a písek z pouště se z nich sám vysype.“
„Tati?“
„Ano, synu?“
„A proč to všechno pořád nosíš, když od narození bydlíš v Paříži a poušť znáš akorát z televize? “
Vítěz v olympiádě z německého jazyka.
Malý Ahmed chodí den co den ve Vídni poctivě do školy a jednoho dne vyhraje školní olympiádu v německém jazyce. Učitelka jej pochválí a řekne mu: „Ahmede, teď už jsi opravdový Rakušan!“
Ahmed radostně přiběhne domů a říká své mamince: „Mami, mami, prý už jsem opravdový Rakušan!“
Avšak matka jej několikrát přetáhne vařečkou: „Co to povídáš! Jsi Arab, hrdý Arab a vždycky budeš! Už nechci slyšet nic o nevěřících!“
Ahmed počká, než se vrátí domů jeho otec. „Tati, tati, prý už jsem ode dneška opravdový Rakušan!“
Otec se rozzuří a začne jej bít: „Ty jeden zrádče! Opovaž se a vyženu tě z domova!“
A malý Ahmed jde do svého pokojíčku a tiše si šeptá: „Dvě hodiny jsem Rakušan – a už mě zmlátili dva imigranti.“
Základní škola kdesi v České republice, rok 2050.
Učitelka přijde na začátku školního roku do třídy, a kontroluje si docházku.
„Mohamed Abdul Azíz - je tady ?“
„Zde!“, ozve se okamžitě.
„Hassan Yusuf Ráhman - je tady?“
„Tady jsem!“, hlásí se kluk z první lavice.
„Mich Alves Elí - je tady?“
Ticho…
„Mich Alves Elí - jsi tady????“
„To budu asi já“, ozve se váhavě kluk z prostřední lavice vzadu. „Ale čte se to Michal Veselý.“
