Článek
Inu, moje dcerka dělá sestřičku v nemocnici na Kramároch, a jednou se vrátila ze služby s tím, jaké tam měli v noci pozdvižení, protože v nejlepší a největší dětské nemocnici na Slovensku vypadla komplet elektřina, nefungoval ani náhradní dieselagregát, a komplet všechna oddělení od operačních sálů až po ARO a JIP byly v jednom okamžiku napojeny jen na několik málo nouzových zásuvek.
Den se však se dnem sešel, a příběh měl pokračování, tentokrát snad o něco úsměvnější. Když totiž vypadne elektřina, vypadne i parkovací automat na výdej lístků, i pokladna na jejich zaplacení, že jo? Oba aparáty bezpochyby nejsou pro život nemocnice nijak zvlášť důležité, a tak nijak zálohovány pro výpadek proudu nejsou, podobně jako třeba konvice na kafe, to dá rozum.
Jenomže, když závadu elektrikáři opraví, každý z těch strojů se zrestartuje po svém. Takže na parkovacím automatu (u vjezdové závory) naskočilo „systémové“ datum 1.1.1970. Prostě to, co bylo zadrátováno v chipu na základní desce jako „počátek všehomíra“. A tak automat vesele vydával lístky s datem zaparkování ještě v minulém století, hluboko za vlády komunistické strany.
Platební brána, naproti tomu, je napojená na internet, a tak si při restartu z družice logicky stáhla to správné, aktuální datum, tedy dnešní. Když potom řidiči z parkoviště od FNsP Kramáre vyjížděli, nestačili se divit. Za pouhých 20 minut parkování jim bylo naúčtováno téměř 40.000 Eur. Bodejť by také ne, když podle strojové logiky stáli na tom parkovišti celých 49 let !!!!!